Obsahy(1)
Drama šestašedesáti unesených československých občanů v Angole v letech 1983 a 1984 očima pamětníků. Rebelové z Národního svazu za úplnou nezávislost Angoly, známého pod zkratkou UNITA, unesli v letech 1983 a 1984 šestašedesát československých občanů. Co si dnes o svém činu myslí? Měla jejich akce nějaký význam? Jak prožívali strastiplnou pouť Angolou sami rukojmí? A jak dnes vzpomínají na své únosce a na dlouhý pochod, jehož nejtragičtější kapitolou byla smrt jednoho ze zajatých? Odpovědi nabízí režisér Ján Mančuška, který se do Angoly vypravil s někdejším rukojmím Lubomírem Sazečkem. Ve městě Alto Catumbela, kde skupina československých odborníků v 80. letech uváděla do provozu celulózku a papírnu, hledali pamětníky přepadení. Prošli část trasy, po které rebelové z UNITA před čtvrtstoletím vedli zajatce. Pátrali po únoscích. Film přitom konfrontuje slova tehdejších povstalců nejen se svědectvím Lubomíra Sazečka, ale se vzpomínkami dalších zhruba deseti unesených. Dokumentární film Zajati v Angole postavený na příbězích aktérů únosu připomíná, jak o celé události referovala československá média, a přibližuje napínavé jednání o propuštění zajatců. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (10)
Čiště náhodou jsem tento dokument zahlédla (téměř celý) v televizi. Byl to pro mě silný zážitek a moc by mě zajímal televizní film o této události ANGOLSKÝ DENÍK LÉKAŘKY z roku 1984, zde vedený jako http://www.csfd.cz/film/24699-angolsky-denik/, ale zdá se, že film je bohužel momentálně nesehnatelný.... ()
Celý tento projekt na mě působil dojmem, že se pan režisér chtěl podívat se svým štábem do Afriky a vybral si k tomu polozapomenutý příběh Čechoslováků unesených v Angole. Přesvědčil dokonce jednoho z unesených, aby se vydal do Angoly znovu a ukázal národu koleje, přes které během šíleného pochodu skupina přešla. Automaticky se nabízí srovnání tohoto dokumentu s televizním ztvárněním této story, uvedeným hbitě po únosu na televizní obrazovku pod názvem Angolský deník lékařky. To byl snímek, který se (možná kvůli tehdejší aktuálnosti tématu) nedal s tímto unylým zpracováním, zakončeným chruščovovským objetím dojaté oběti s ještě dojatějším únoscem, z hlediska emočního prožitku vůbec srovnat. ()
Dobré.Si pamatuji že když vycházeli navrátilci z letadla že maíj na sobě všichni adidas soupravy jsem jim záviděli,i taková byla doba..."Ty bolesti byla tak strašné že jsem vojáky prosila aby mě zastřelili"... To fyzické a psychické utrpení bylo tak veliké, že považuji za zázrak že bylo jen jedno úmrtí, psychické i fyzické následky na celý život.. odhalování charakterů, selhávání ve svých očích i v očích druhých... ()
Dokument je udělaný dobře, nestaví se v konfliktu ani na jednu stranu (vládní vojska vs. UNITA). Vysvětluje celkem srozumitelně, proč je vojáci UNITA unesli a přinutili jít takovou trasu. Je zde popsána i situace několika jednotlivců, kteří přežili, i jednoho zemřelého cestou. No a nakonec i zklamání z přijetí "doma", tedy v Československu. ()
Z hlediska dokumentárního není tento film nijak výjimečný (tedy, nedonutí vás vstát ze židle a zařvat ,,sakra, to je tak strašně smutný, jak to, že to nikdo neví? Proč jim nikdo nepomůže??,'' pak se onen dotyčný přidá k humanitární organizaci či založí svou vlastní, ujme se opuštěného zviřátka, přispěje bezdomovcům a smaže pár grafitů. Jo, já se ptám, proč to neděláme jen tak...?!), nýbrž je ojedinělý tím, že se o této události nikde neví a ti, co ji pamatují ji zřejmě moc nešíří dále. Nebýt Mančušky, širší veřejnost (a tím myslím teď mladší generaci, starší ví své) by se o tom nedozvěděla. Díky tedy za to. Avšak, mám pár výhrad. Konec nemusel být tak přehnaně sentimentální a onen pán, který se vydal do Afriky zavzpomínat, by měl navštívit rétorického poradce, jelikož jsem mu nevěřila ani ň z toho, co prohlašoval. Ani slza mu neukápla! Škoda, že nemohu porovnat s filmem Angolský deník lékařky, jež je určitě o stupeň výše. Alespoň tedy dávám natolik vysoké hodnocení, kolik si cením jen nápadu vytáhnout ''staré'' drama o únosu československých občanů. A také proto, že se mi líbí, že mohu pohnout s celkovým hodnocením (hehe), jelikož čtyřicet uživatelů opravdu není mnoho... ()
Zaujímavosti (2)
- Lubomír Sazeček (*1950), který únos zažil a je tu průvodcem dokumentu, napsal o tématu strádání v Angole čtyři knihy. (sator)
Reklama