Rozprávky bratov Grimmovcov: Smelý krajčír

Teda ikdybych si říkal celý večer pořád dokola: "Deutschland, Deutschland über alles!", tak tahle slátanina u mě nezaboduje. Nemůžu si pomoct, ale chvílemi to "smrdělo" latinsko-americkou telenovelou... . Mimochodem, jako malý jsem tuhle pohádku četl a jak mě čtení v zásadě nebaví, i to bylo záživnější. (02.01.2011)

... Aneb kterak vychcaný krejčík k celé princezně a půl království přišel... Pustit si při vaření kulisu ve formě pohádky z televizní deutsche produktion není zrovna geniální nápad. Kuchyně je naštěstí za rohem, odkud není vidět na obrazovku, zůstala jsem proto ušetřena pohledu na německé gesichty, leč už z chabého dabingu bylo kupodivu zjevné, odkud k nám pohádka zavítala. Na druhou stranu - nebyla studiová a oproti českým polistopadovým výtvorům, všemožným "Princeznám ze mlejna" a "Z pekla štěstí", nebyla výrazně slabší. Blbá, samozřejmě, ovšem gebrüder Grimmové už to tak asi napsali, nelze z toho tedy úplně vinit filmaře. Aspoň za jednu věc můžu komunisty pochválit: za totáče vzniklo nemálo dobrých pohádek, jaké nám soudruzi z NDR i SRN můžou jedině závidět - ti snad ve své historii nenatočili ani jednu, která by nestála za katzescheisse. 33% (12.04.2010)

Tuhle pohádku jsem nikdy neměla moc ráda, na ten vtípek o sedmi jednou ranou je člověk moc starý už v druhém ročníku školky, pokud není debil a pokud je debil, tak zas nepochopí, v čem je ten vtip. Princezna rychle pochopí výhodu krejčíka jako partnera a manželské povinnosti dostávají nový obsah. Ne, že by se mi princezna vyloženě nelíbila, ale některé záběry na tu něžnou tvářičku příliš zblízka přímo volaly po zásahu řasenky a korektoru na kruhy pod očima. S tím dabingem se někdo vyznamenal, německý song s titulky, no tak, copak by byl problém těch pár tónů přezpívat? Co Čech, to muzikant, nenechávejte vkus naší omladiny kazit zpěvem sousedů ze západu, jejich řeč je nelibozvučná a lidské ucho uráží. (07.04.2013)

Jednoduché, nenáročné a zábavné a drží se to klasické předlohy. Statut pohádky, kterou lze (vždy jednou za čas) vidět i poněkolikáté, úspěšně dosažen, co víc si přát. V posledních letech koukám čím dál méně na domácí pohádky a čím dál víc na ty německé a musím přiznat, že kdysi bych takový vývoj nečekal... (24.11.2020)

Pohádka po nedělním obědě, to je pro mě pohlazení na duši. Ta dnešní mě však zklamala. Literární předlohu od bratří Grimmů jsem již znala, ale její německé zpracování nemělo žádnou šťávu - pohádka ztratila duši, neoslnilo mě prostředí, ani kostýmy, ani herecké výkony. Pořád jsem cítila, že se dívám na něco německého, co má ke mně hodně daleko. Nepovedlo se. (12.04.2010)