Indiana Jones a Nástroj osudu

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)

Měl jsem obavy. Ve finále jsem vlastně hodně rád, že se Indiana Jones s vrásčitou tváří Harrisona Forda (i dabingem Jiřího Štěpničky) ještě vrátil. Návrat to byl ve velkém stylu a největší obava, že z toho bude další multivesmírsračka (kterých je teď Hollywood přesycený), byla nakonec zužitkována mírně, okrajově, ale o to osudověji. Důstojná rozlučka a opět zábavný dobrodružný film k tomu. (19.07.2023)

Poslední čtvrthodinka je jediná pasáž, kde funguje nějaká nostalgie a já být vypravěčem příběhu, byl bych v dovršení životní poutě Dr. Jonese mnohem nekompromisnější. Přišlo by mi to mnohem emocionálnější a logičtější (znalci vědí). Zbytek je přinejmenším rozporuplný. Úvod s vlakem si člověk neužije, když se na něj ze všech stran řítí citelný CGI a vy jenom se smutkem vzpomínáte na také vlakový úvod Poslední křížové výpravy, kde Spielberg takové digitální barvičky nepotřeboval a neměl (pochopitelně) a fungovalo to mnohem lépe. Úmorně dlouhá honička v Tangieru zase vypadá, vzhledem k dlouhým prostřihům, jako by zdejší ulice byly aut prosté a liduprázdné a dlouhé jako letištní plochy, neveřil jsem tomu ani sekundu. A takhle je to tady se vším. Je to prostě po většinu času takové dobrodrůžo ve stylu „vidět a zapomenout“, asi na úrovni přeplácané Spielbergovy čtyřky. Jinak zde hojně kritizovaná Phoebe Waller-Bridge byla fajn, má takové rozpustilé šibalské charisma a je skvělým protihráčem mrzouta Forda a vlastně mě bavila z celého filmu nejvíc. (01.09.2023)

DĚJINY JSOU PLNÉ CHYB, DR. JONESI, JDE JEN O TO, ČÍCH. Rozporuplné, ale ne nelogické, jinak viz též Douglase. Mangold není Spielberg a čas nezastavíš. Každému je jasné, že Indy už nebude takový, jako dřív (ale je to vůbec možné?) a fakt si nebudu stěžovat na pár horších triků, není mi totiž čtrnáct. Snímek rozhodně není bez chyb, vnímám je, ne že je, no jo, ale při sledování jsem se zároveň bál, smál a byl jsem dojat. Nedá se svítit, zatím zkrátka hodnotím více srdcem než rozumem a předpokládám, že s pětkou to u mě bude jako s dílem čtvrtým - podumám si, zhodnotím pro a proti, dám druhé zhlédnutí a pak něco možná přehodnotím. (29.06.2023)

Na Indym (a vlastně všech filmech typu Lara, Lovci pokladů, Šifra atd) se mi vždy nejvíc líbilo to luštění záhad a historie. Člověk se něco přiučil, podvědomě hledal na podlaze pattern nebo skrytou páku na sloupu. Škoda, že v dnenší době se už tohle asi nenosí. Film je zbytečně dlouhý, plný mnoha stejných honiček, jež v určitou chvíli působí dokonce jako parodie. Hlavní postavy jsou až na Harrisona a tu detektivku z CIA otravné a protivné. Obzvlášť "Vombatku" jsem nemohla vystát. Tahle voke marry sue ala lara croft provádějící sportovní výkony jako prvotřídně školený agent byla fakt špatná. Naopak Banderase jsme si užili asi tak 5 vteřin, jeho konec byl debilní (vůbec množství mrtvol je zarážející, to už je jak Angelica. Být kamarád Indyho znamná chcípnout?) a herecké jméno asi mělo nalákat. A to vše jen proto, že scénáristi nedokázali lépe vykreslit zlouna a jeho mini zlouny a tak to řeší klasikou: někoho zabijí a diváci je pak nebudou mít rádi. Nepomohlo tomu ani přehnaně řvoucí kino, takže mě můj 6 měsíční budoucí syn kopal v břiše asi hodinu v kuse, protože "tichých" scén jsme si užili bohužel málo. A poslední zklamání přišlo na konci, kdy opravdu skvělá scéna byla zbytečně rychle ukončena. Staré Řecko by si zasloužilo minimálně 10 minut navíc a méně naprosto nesmyslných keců Heleny. Tak nějak to dokonale shrnul pohled "mistra" který na její proud slov jen nechápave zíral. Já také... Suma sumárum se jedná o kvalitné béčko se skvělým Harrisonem (i hezky omlazeným), které nabídne silnou dávku nostalgie. Kdyby ubralo na akci a nahradilo ji archeologií a šiframi, bylo by to na 5*. (13.07.2023)