Zettai kareši

Viděla jsem tento seriál už před nějakou dobou už tehdy se mi moc líbil. Obzvláště ten dojemný konec (a že já se jen tak dojmout nenechám). Nicméně nyní, po přečtení mangy, ho doceňuji ještě o něco víc. Líbí se mi posun od shoujo k příběhu určenému pro dospělé publikum. Hlavně posun ve věku hlavních postav příběhu hodně pomohl. Ne že by se mi manga nelíbila, ale řekla bych, že věrné převedení do hrané podoby by asi moc nefungovalo. Pro mě osobně je tento seriál lepší než předloha. Jsem teď jen zvědavá, jak si se s tím poperou Tchajwanci.... (15.06.2012)

Jeden z prvních asijských seriálů, co jsem viděl a rozhodně sem nešláp vedle, sice to neoplývá nějakým kvalitním scénářem, ale to tenhle seriál vůbec nepotřebuje, jelikož se snaží bez nějakýho většího dramatickýho váhaní jednoduše a nenásilně zabavit a daří se to na výbornou, navíc se drží v určitých přijatelných "crazy" mezích, takže rozhodně nepůsobí nějak ztřeštěně, spíš naopak se místo toho snaží být milej a pohodovej, s čímž mu vydatně pomáhá i skvělý obsazení hlavní dvojice, který je děsně symaptický. (31.10.2009)

Tak jo, přiznám se, že mi ten sekaný robot alá "Miluji Riiko" lezl ze začátku dost na nervy a to i přes svoje tělo, který by mu nejeden mohl závidět. A proto jsem nečekala, že mě tahle milá komedie s dojemným koncem zas tolik dostane. Japonci prostě nikdy nezklamou a navíc když se tam na chvíli objevil i Abe :-)... (14.07.2012)

Příjemný, vtipný a místy až absurdní seriál se sympatickými postavami a obsazením, na jehož existenci jsem úplně zapomněla. I po všech těch letech se mi ale naštěstí při znovu-shlédnutí pořád líbil, a to možná ještě víc než napoprvé, protože jsem mezitím dospěla do věku hlavních hrdinů. Jenom závěrečnému speciálu je potřeba vyhnout se obloukem. (05.09.2018)

Četla jsem celou původní mangu, a tak můžu říct, že seriál je podle mě o něco lepší. Jádro příběhu je v manze i seriálu úplně stejné, ale rozdíl je v tom, že seriál je zasazen do dospělejšího světa. V manze jsou Riiko, Sóši i Mika středoškoláci, a Night má jako robot taktéž vzhled středoškoláka. Navíc i Namikiri je v manze zobrazen jako daleko mladší. Jenže z nějakého důvodu mi přišlo, že problematika lidského robota a lásky mezi tímto robotem a člověkem vynikne daleko líp a působí naléhavěji v dospělém světě, kde Riiko, Sóši i Mika jsou pracující lidé. Krom toho celá záležitost s cukrárenstvím a sen Riiko stát se známou cukrářkou, působí v seriálu hezky a příběh obohacuje. O něco podobného je manga taktéž ochuzena. Z těchto důvodů jsem si seriál užila mnohem víc než mangu a ve výsledku si mě získal téměř stejně jako některé jiné japonské seriály. Aibu Saki byla roztomilá, Hayami Mokomichi sice vůbec není můj typ, ale i toho jsem si nakonec oblíbila, a nejvíc mě dostal sympaťák Mizushima Hiro. O to víc je škoda, že když jsem si Mizushimu po tomto seriálu a seriálu Hanazakari no kimitachi he oblíbila a ráda bych s ním i v budoucnu viděla něco nového, tak jsem zjistila, že minulý rok pověsil svou hereckou kariéru na hřebík s tím, že se chce věnovat jen spisovatelství. Velká škoda... ale co se dá dělat. Naštěstí je v Japonsku pořád dost jiných skvělých herců a tak se stále mám na co těšit. Zettai Kareshi se jako pár jiných seriálů zařadilo na přední příčky mého hodnocení. ~(4,5★)~ (18.02.2011)