Malé vraždy v rodine

Pořídit Poirota bez Poirota bylo vcelku invenčním nápadem v tom smyslu, že dychtivý divák během šesti hodin trvání této televizní iscenace měl o čem přemýšlet a nač čekat. Že se posléze vyklube z poměrně nevýrazného homosexuálního začínajícího policejního inspektora se nedalo vytušit dříve než od konce třetího dílu. Určité rozpaky vzbuzuje první a třetí díl, které se pohybují na okraji žánru a dost často drhne i psychologie postav. Tento druh francouzské tvorby pro "masového" diváka však i při vědomí jeho limitů ve srovnání se svými bratranci - akčními filmy všech druhů a představitelných forem - obstojí i tak docela slušně. Pečlivá kresba prostředí, snaha udržet alespoň zčásti tajemnou atmosféru, to vše harmonuje s díly Agathy Christie. Oddechová ambice - o víc tvůrkyním ani nešlo - byla zvládnuta vcelku úspěšně obstojně osvojeným a prezentovaným řemeslem. (18.01.2012)

Štvordielny televízny film na motívy Agathy Christie, akurát bez Poirota. Starý všetkými nenávidený dedo je zavraždený a podozrivá je celá rodina (ako vždy...), ktorá nie je tak úplne normálna. Dĺžka je zbytočná a prehnaná, hlavný dej je najmä v prvom a poslednom diely, druhý a tretí je akurát založený na princípe každý s každým a ľahkej erotike a hlavný vyšetrovací dej spomaľuje naťahovanými rodinnými príbehmi vedľajších postáv a celá miniséria tak zostáva iba na hranici klasického televízneho priemeru. (04.09.2014)

Co to má být? Tohle nemá s A. Christie nic společného, jenom postavy z jednoho románu. Vyměnit Poirota za spoustu sexu (jak hetero, tak homo a navrch grupáč a hlavně každý s každým) opravdu nebyl dobrý nápad. Navíc je děj opravdu rozvleklý, v prvním dílu mi přišlo, že většina scén je tam minimálně dvakrát. No hrůza, jsem zarytá čtenářka A. Christie, ale tento paskvil s ní nemá nic společného. (31.05.2011)

Francouzští filmaři se v roce 2006 pokusili natočit detektivku podle románu Vánoce Hercula Poirota, který nenapsal nikdo jiný než královna světové detektivky Agatha Christie. Originální příběh od naší královny detektivek se honosí hned dvěma zajímavými fakty a to zaprvé záhadou zamčeného pokoje a zadruhé zde  porušila jedno ze základních detektivních desater, ale to nebudu psát, jelikož bych spoileroval. Jedním z nečekaných překvapení byla absence hnidopišského a puntičkářského detektiva Hercula Poirota, kterého se snažili nahradit dva kriminalisté z místního oddělení. První byl nepříjemný, starší a zkušený vyšetřovatel a druhý byl mladý, vyjukaný panic, který si ještě chudák nestačil vrznout a když si konečně vrznul, tak s chlapem, takže zjistil, že je bukanýr plným coulem. Příběh je celkem jednoduchý a v průběhu šesti dlouhých televizních hodin pojednává o jedné vraždě nechutného zbohatlíka, který si žil vesele svůj sobecký život na zámku a který neměl rád snad nikoho kromě svého bohatství a kterého skvěle zahrál Robert Hossein, který je známý zejména svou rolí Joffreye de Peyraca v sérii filmů o Angelice. Pak se zde setkáváme s jeho vydařenou rodinkou, která vyloženě čeká až jejich papá natáhne bačkory a vcelku povedenými psychologickými profily se dozvídáme mnohá tajemství a nechutnosti ze zakulisí tohoto asociálního starobince. Popravdě mezi takovými falešníky a podvodníky bych asi dlouho nevydržel a asi bych je všechny hodně brzo pokropil nutnou dávkou kulek z mého věrného samopalu. Narozdíl od originálu zde vidíme mnoho zbytečných postav, které musejí splňovat novodobé normy jak teplotní , tak i barevné. Tak třeba doktor, který má být z Pobřeží slonoviny vypadá jak cikán z Toleda a néé jako roztomilej černoušek z této nádherné africké země. To samý, když v kuchyni špásuje se služkama rumunskej klon Karla Gotta zpívajíc na stole a vyznávajíc lásku hned pěti služebným najednou, tak si myslím, že je to zbytečné a někdy až odporné. Tyhlety excesy si tvůrci mohli klidně odpustit, protože nic takového se v románu nedočtete a normálního občana to akorát tak provokuje, ale zase musím zakroutit hlavou nad místním nízkým hodnocením, protože i sám Mathew Prichard, vnuk Agathy Christie, tento počin nazval nejlepší televizní adaptací, jakou kdy viděl, což je tedy, co říct a jako fanoušek Agathy Christie dávám něco nad 70%. (27.03.2022)

To podstatné a nejdůležitější z Agathy Christie scházelo - Hercule Poirot. Francouzi tuhle detektivku pojali po svém, musím konstatovat, že se jim docela vydařila, pokud nebudu lpět na všech detailech. Nejvíce mě rušila délka, připadalo mi, že celá minisérie je nesmírně natažená a spousta postav nadbytečných a jejich osudy nepodstatné. Klidně se mohlo jednat o dvoudílný film. Pointa s vrahem dostála "agathovských¨ tradic v tom smyslu, že jej divák jen stěží odhalí. (08.12.2009)