Poslední neděle

,,KEBY SOM MAL ŽENU, AKO STE VY, VYSTRELIL BY SOM SI MOZOG Z HLAVY! ...ALEBO BY SOM ODIŠIEL DO AMERIKY." __ Dlho som čakal aby som si mohol pozrieť tento film. Najvýraznejším dôvodom bola skutočnosť, že môj obľúbenec Christopher Plummer tu bol až na staré kolená prvý krát nominovaný na Oscara a predovšetkým som bol zvedavý na jeho výkon. I keď je rozhodne hlavnou postavou filmu Tolstého žena Sofia, povedal by som, že Plummer tu rozhodne nehrá druhé husle a na rozsah jeho postavy mi je skôr divné, že nebol v hlavnej kategórii, ale vo vedľajšej. I keď samozrejme určiť dominantnejšieho mužského hlavného predstaviteľa je tu troška problém. Pokiaľ ide o samotný film je pravdou, že z tempa tu rozhodne rozviate vlasy mať nebudete, na druhej strane, keď je raz taký obsah, nie je čo riešiť. Skôr mi vo filme chýbalo lepšie vystihnutie zemitosti a ruskej nátury. Avšak absolútne fantasticky sa na film pozerá od začiatku Tolstého poslednej púte až po jej koniec. Keď umiera je vidieť, že odchádza skutočný velikán a aj osobne som skoro zaňho uronil slzičku. Práve pri konci som uvažoval o plnom hodnotení, no to by taký musel byť celý film, nie len posledných 30 minút. (194. hodnotenie, 27. komentár k filmu) (06.01.2011)

Angličtina tomuto filmu vůbec nepomáhá, spíše naopak .. potom je ale zřejmé, že to nezachrání ani přítomní skvělý herci ... nedýchne na nás prostě ´svéráz ruské národní povahy´ tím nám autoři ani nepředloží věrohodnou ´záhadnou ruskou duši´ .. a to je dost podstatné mínus - jenže na druhou stranu, tohle není ruský film, takže ..... jen malé historické P.S.: když Lev Nikolajevič v Astapovu umíral, nebyl tam tak chudý kompars okolo, jak je nám ukázáno zde .. nádraží a celé rozsáhlé okolí bylo úplně obsypáno obrovským množstvím lidí - prostých i těch majetnějších .. většina z nich se vroucně modlila za svého velikána ... na jeho poslední cestě ho vyprovázeli tisíce a tisíce truchlících (i podél celé železniční trati) ... (29.06.2015)

Nominace na Oscara pro manželské duo naprosto bez diskuse po právu, možná měla tu sošku tehdy získat právě Helen Mirren. Ale i ostatní herci zaslouží pochvalu, James McAvoy opět v roli, kde mu charakter a morální zásady vyloženě koukají z očí, ale on je pro tyto role vskutku ideální typ. Mojí pozornosti dosud úspěšně unikala irská herečka Kerry Condon. Být to lépe zrežírované a o trochu kvalitnější scénář, mohl mít film i větší ambice, takto zůstalo „jen“ u zajímavě ztvárněného příběhu ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a skvělých hereckých výkonů. (10.03.2013)

Nebudu tu pět ódy na hudbu, kostýmy a prostředí (hlavně tedy tu přírodu), to bych opakovala mnoho uživatelů. Ačkoliv jsou herci výborní (a to všichni) film se velmi vleče. Přeci jen je konec života Tolstého na dvě hodiny krátké téma. Tím nechci okolnosti zlehčovat. Ano, před zhlédnutím (už jen poté, co si přečtete název filmu) je konec jistý a zde tedy neplatí pravidlo ''konec dobrý, všechno dobré''. Sice se rodina usmířila, ale zemřel jeden velikán. Těch se ovšem na celém světe narodí za jeden den mnoho, tudíž náš svět nebude ochuzen. Velmi mne mrzí, že jsem si nepřečetla nějakou knihu od něho, asi budu muset chybu napravit. Takto bych nemohla přemýšlet nad tím, že majetek není vše. Je to vlastně pouhopouhé nic. Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlela, ale v průběhu filmu mi to Tolstoj servíroval na talíř každou minutu a donutil mne přemýšlet víc. Tímto vám, Lve Nikolajeviči, velmi děkuji a slibuji vám, že si co nejdříve skočím do knihovny (či zavítám do mé soukromé) a ihned si přečtu Vojnu a mír. Annu Kareninu později. Je moc dlouhá.... (22.06.2012)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)