Poslední neděle

Poslední měsíce Tolstého života byly pořádně hořké. Na tom se historikové shodují, a přestože pramenů je dost, historikové se výrazně odlišují v jejich interpretaci. Takže jakákoli "rekonstrukce" je ošidná. Bohatou paletu postav, povah a vztahů v Jasné Poljaně je však rozhodně možno rozehrát ve fantastické drama. Tady se to podle mého soudu podařilo jen průměrně. Herci hrají co mohou, výprava je dalším potěšením, ale dialogy neohromí. A osobně mi vadilo evidentně milosrdné pojetí postavy Tolstého - on byl pěkný prevít, a jako hlava domácnosti nesl největší podíl na jejím rozkladu. --- Napadla vás taky podobnost Tolstého s Havlem? Oba výborní spisovatelé, oba pěstovali svůj kult, ale integrita nebyla jejich silnou stránkou... (07.11.2016)

Tak tohle byla prvotřídní herecká onanie. Divím se, že zůstalo jen u dvou nominací, tenhle film zkrátka po formální stránce nemá ani jednu chybičku. Herci, výprava, kamera, hudba, kostýmy - to vše na jedničku s hvězdičkou. Trochu to skřípe po obsahové stránce a hlavně je Last Station bez jakéhokoliv spádu. To mi zabránilo dát plné hodnocení, jinak jsem byl maximálně spokojen. Tolstého jsem nečetl, s jeho díly jsem však obeznámen a o jeho posledních dnech života jsem nyní obeznámen také. Film je tudíž i něčím přínosný, avšak ke klasickým životopisným filmům má hodně daleko. U podobných snímků je to vždy buď a nebo. Vychvalovat film do nebes pro precizní zpracování, nebo jej zatratit pro nudu a nezáživnost. U mě zvítězila první možnost. Projekcí vůbec nic nezkazíte, naopak se dovíte něco nového v perfektní formě, musíte ale přetrpět místy nezáživné dění na obrazovce. (07.09.2010)

Čekala jsem vážné unylé drama o Tolstojově stáří, ale tohle byla velmi zajímavá a dokonce humorná sonda do celého jeho okolí. Možná bych jen místy vytkla větší pomalost. Nicméně příběh, scénář i hudba se skvěle doplňují a herci tady kopou za tu nejvyšší ligu. A protože mám slabost pro historické dramata, zvlášť ty biografické, tak musím dát 4,5*. (12.06.2010)

Asi najlepšie prirovnanie je príjemný. Takéto životopisné filmy mám rád. Nevydierajú, sú zasadené do pekného prostredia a postavy na plátne ožívajú a mi máme možnosť si ich zamilovať. Samozrejme k dokonalosti to má ďaleko. Film, je takmer bez dramatických situácií. Životné múdrosti predávané z hrdinu na hrdinu tu tiež budeme ťažko hľadať. Ale Mirren a McAvoy sú herecký bezchybný. A kvôli nim dvom som si ten film chcel vlastne pozrieť. Hoffmanov problém je snaha o priame zobrazenie, bez nápaditosti. A to je problém filmu. Herci sú dominantný, vizuálnosť diela upadá. Ale stále je to nadpriemerné dielko. Síce na jedno použitie, ale minimálne navnadí siahnuť po Tolstojovom diele. (05.03.2014)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)