Katka

Z blata do blata. Odtiaľ do sračky & späť do kaluže, raz do fontány. A zase do bahna. Ozaj "krásny a podnetný" dokument. Časozber zmaru a deštrukcie. A dekonštrukcie. Poznámka: Žiaľ, málokto si trúfne na dokument o inej ceste užívateľov heroínu či pervitínu. O celoživotných feťákoch opiátov a chemických tvrdých drôg, ktorí okrem svojej najväčšej záľuby s prehľadom zvládajú prácu aj rodinu. Pretože také nesedí do spoločensky prijateľného konceptu. (06.02.2021)

Na volné trilogii, ve které se Helena Třeštíková vrací ke konkrétním "případům" (přiznejme si, že na ty filmy nechodíme kvůli těm osobám, o nichž pojednává, ale kvůli tomu, abychm viděli, jak "nevyzpytatelnost života překoná mnohé fikce" a abychom si potvrdili přednastavený názor), mi přijde nejpozoruhodnější práce s pojímáním času. Nejde o to, že všechny filmy jsou časosběrné dokumenty, které jsou sestřihem ohromného množství materiálu, kdy je nutné si domyslet elipsy a pozastavovat se nad neovlivňováním dokumentovaného "materiálu", ale že i přes svou časosběrnost ukazují vliv času na jedince. Zatímco Marcela dráždila svou pasivitou a ukazovala, že na některých jedincích se změna režimu výrazněji nepodepsala, když je samotné širší společensko-kulturně-politický kontext nezajímá, a René byl ukázkovým příkladem neschopnosti se adaptovat na změnu režimu a okolnosti o světě za mřížemi jsme se spolu s titulním představitelem dozvídali prostřednictvím médií (televize a knih), tak Katka nabízí vyloženě fyzický zážitek, který je dán tím, že sledujeme, jak se na nenapravitelné narkomance podepíše čas. Toto pozorování rozpadu je ale narušováno kýčařskými výjevy čvachtání se v potůčku (neuvěřitelně laciná symbolika), ve kterých čas jde dál, jenom hrdinka zůstává stále na místě, a výrazným zasahováním do osudů pozorovaného objektu (kdo že jí to zajistil tu doktorku?, kdo že jí platí za to, že se nechá dokumentovat?, kdo že to neukazuje souvislosti - shánění drogy, zajišťování peněz na ni nezákonnou činnosti?). Z ostatních hodnocení a komentářů jasně vyplývá, že jde o "zážitek". Otázkou je, jestli důležitost dokumentu spočívá pouze v tom, že je vhodný do škol jako nedidaktická pomůcka, nebo nás nutí přemýšlet, přehodnocovat názory a zaujmout nějaké stanovisko. Obávám se, že ne; jde - v lepším případě - o fascinaci z rozpadu, resp. - v tom horším - kýčovité dojímání se nad vlastní empatií. (27.02.2010)

"Uvědomuješ si, že teď už nejde jen o tebe?" Zásadní otázka tohoto filmu. Uvědomuje si to Kateřina Bradáčová? Možná jo, ale je jí to už úplně jedno. Téma "etika v dokumentaristice" by se zde jistě dalo probírat donekonečna. Dle mého je tento film velmi důležitý a rozhodně souhlasím s jeho promítáním ve školách.. nejlépe tak už v devíti letech, dokud do toho děcka nespadnou.. Katka Vám vyrazí dech, přestože nesplňuje divákovy požadavky na dokument. Bude Vám to celkem jedno.. to, co dostanete je zkrátka výpověď. Bohužel zaměřená jen na fyzickou proměnu ústřední svině. Je mi neskutečně líto Terezky, snad ne naivně věřím, že se nikdy nedozví, kdo byla její matka. (08.10.2010)

,,NA TĚCH DROGÁCH...TAM VLASTNĚ NENÍ SKORO VŮBEC NIC. JENOM TAKOVÝ TY VĚCI...TAKOVÝ TY BODY...PENÍZE NA DROGY, NEBO JAK JE UDĚLAT. BOUCHNOUT SI. JÍZDA – A TO JE KONEC. A ZNOVA DOKOLA“..... /// Závisláci ve ,,sračkách“. Keci. Hodně keců! A vládne jim král. ,,H“! ČLOVĚK MUSÍ NĚCO VYTRPĚT, KDYŽ BERE DROGY! Tohle je ze života! Několikrát se mi chtělo (psychicky) blejt! Katka je dokument, kterej dokáže nejen poučit, ale i zavalit silnými emocemi. Kladnými? Za sebe říkám ,,žijí moc dlouho“! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že když feťáci jedou na Metadon, tak neposlouchaj Heavy metal. 2.) Jsem závislák, kterej čeká na ,,správnej“ impuls. 3.) Jmenuji se Tereza a v papírech mám napsáno něco o Bradáčové. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.05.2011)

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor). (15.12.2011)