Katka

Kapitalismus a demokracie 21.století a teď mi řekněte jestli za těch zlých komunistů nebylo líp a jestli tohle jste viděli:-)? Tak hlavně že má každej z těchto lidí svobodu, jako feťák se nikdo nenarodí, fetovali i někteří umělci a celebrity (v drogách nacházeli třeba inspiraci), nekdo tomu později podleh zcela a skapal, někdo se z toho však silou své vlastní vůle dostal a dnes se má dobře. Každý k tomu však musí mít vždy nějaký ten důvod (stejně jako k chlastu), nikdo se jím sám od sebe nestane. Zajímalo by mě, jen tak mimohodem, co všichni tito lidé dělali před rokem '89 a jestli jim tedy ten jejich životní styl, svobodně zvolený, takto zcela v demokratických kolejích, vyhovuje a to neplatí jen u smažek, ale i bezďáků a podobných trosek. Hnus, hnus a ještě jednou hnus, takovejhle hnus a humus, lidské utrpení, zoufalství, beznaděj a bezmoc jste v ulicích neviděly! Havle ty pravdoláskaři doufám že si se taky díval, no ono to v Americe není asi o moc lepší viď? ps: Paní Třeštíková každý tohle ví, každej toho alespoň jednou v životě byl svědkem, k čemu ale takového dokumenty? Vy točíte filmy o lidském utrpení a berete za ně krásné peníze a ostatní lidi tohle akorát nasere a otráví a stejně s tím nic nikdo pořádně neudělá, kaputalistovi je to upřímně jedno a my všichni ostatní (jejich péči, děti-které se snad ani neměli radši narodit) to ještě navíc zackvakáme. No není to k nasrání? Tak mně tak napadá, že se krásně tento a podobné filmy na dlouhá léta uloží do archívu, a za 100 let to pak někdo vytáhne, podívá se nato a bude žasnout jakou že jsme to měly prima dobu, jestli tedy nebude ještě hůř:-) Pamětníci by rovněž nevěřili svejm vlastním očím, jako někteří z nás stále nevěří na zvěrstva páchané nacisty apod:-( Jen pro silné nátury, 3*. (07.07.2011)

Během celých závěrečných titulků bylo ve velkém sále Světozoru slyšet každičké šustnutí. Všichni najednou ztratili řeč a odvahu to strnulé ticho narušit. Příběh narkomanky Katky minimálně v jednom ohledu znepokojuje víc než osud Marcely a Reného: výrazněji akcentuje fyzickou proměnu protagonistky (kamera dlouze zabírá Katčinu tvář, několikrát při pohledu do zrcadla). V prvních minutách jsem odmítal uvěřit, že sleduji tutéž ženu, kterou zachycuje plakát filmu. Jak někdo může v průběhu čtrnácti roků zestárnout o třicet let? Drogy. Kde mohly u Marcely a částečně i u Reného panovat ohledně uměleckého záměru pochyby, zde je zjevný – varování. Zamýšlené školní projekce tomu odpovídají. Cenou za syrový dokument, který zachycuje i okamžiky známé jen z odvážnějších hraných filmů, bude nejspíše další debata nad filmařskou morálkou. Existuje nějaká hranice, kdy „nečinné“ natáčení cizího utrpení přestává být etické? Neměli bychom ovšem přehlédnout, že stejně jako člověk (zpravidla) dobrovolně začne brát drogy, nechala se Katka s Láďou a později Romanem také dobrovolně natáčet, což jí navíc poskytlo určitou výlučnost v rámci narkomanské komunity. Velmi vítaným prvkem, který jsem u předchozích časosběrných projektů postrádal (nebo si alespoň nevzpomínám, že by v nich byl přítomen), je zaznamenání reakce dokumentovaného po zhlédnutí sebe samého. Pobídnutí k sebereflexi je z pozice filmaře, nikoliv osobního přítele, asi tím nejzáslužnějším možným činem, jež zároveň mnohé ospravedlňuje. Apendix: Když vás po tomto dokumentu přepadne na Hlavním nádraží chuť na kávu a nebudete-li chtít, aby vás přepadl i někdo jiný, asi zvolíte jiný podnik než Fantovu kavárnu. 80% (11.12.2009)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)

Třeštíková nám ukázala možná až moc... Neřikám, že je to špatný dokument, ale takových je tu spousta, vždyť ti lidé si za to můžou z větší části sami. Vlastně by se celý dokument dal zkrátit na dvě fotky, ona předtim, ona potom. Hlavně z těch Katčiných keců jsem byl už otrávenej, pořád to samé "Jdu na detox" "Nevydržela jsem to, musela jsem si šlehnout." bla bla bla. Takových holek, kluků je kolem nás spousty, jen jedna se nechala nafilmovat. Btw. co z toho vlastně vůbec měla? Peníze? To by si měla Třeštíková nafackovat, že jí dává na drogy. A pokud ji za to nedala nic a Katka chtěla jen ukázat lidem co z nich udělají drogy, tak je ještě hloupější, než doopravdy je, mrzačit sebe pro informovanost druhých. 40% (07.03.2010)

Tohle je protipól všech těch seriálů o krásných, úspěšných a bohatých. Neumím sdílet problémy horních deseti tisíc, stejně jako těch dolních deseti tisíc. Ani jedné skupině nedokážu fandit, asi příliš nemám ráda extrémy. Bradáčová je mi z duše odporná, s chutí bych jí rozbila hubu. Ale naprosto nechápu reakce ostatních, kteří by zřejmě rádi udělali totéž. Helena Třeštíková nenatočila žádnou oslavnou ódu na feťačku, která byla zbavena mateřských práv, ale zaznamenala její život. Není mi úplně jasné, jak někdo může zaměnit opovržení nad Bradáčovou s odsouzením skvělé dokumentaristické práce. Už to, že v nás neznámá smažka vyvolává emoce, je přece jasným důkazem kvality práce paní Třeštíkové. (05.10.2014)