Zen

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Směšný film říkající, jak je ten Dógen skvělý a zazen ještě lepší a vůbec člověk je hloupý... Nudný film o Dógenově životě, který se od jeho skutečného života samozřejmě odklání, s pár herci, které mají v Japonsku zvučné jméno. A přesně ti tu stejně mají jen štěk nebo se znenadání vytratí nebo vlastně pro film, jeho příběh nebo vývoj nemají vůbec smysl či význam. Film jistou epizodnotí vypráví o životě jednoho mnicha (mamča řekla běž za Buddhou, tak hoch nelenil a šel). A je to neskutečně nudné. A na tu nudu to má neskutečnou stopáž, já už si v polovině filmu přála, aby zemřel, a i to umírání mu hrozně dlouho trvalo. Každopádně každý japanista ví, že Dógen umřel v zazenu, takže už jen čekal v jakém. :-D Já nevím, během sledování mi film přišel až odporný svou podbízivostí, svými obrazy a tím, co chce říct. Chápu, proč má takové hodnocení na csfd (či kdekoliv jinde), ale pro mě to jen slabší věc, u které jsem se nehorázně nudila. To už si stokrát raději přečti nějaký jeho životopis. Část v Číně je to nejnudnější, co tu bylo, když se vrátil do Japonska, změna, říkám si paráda, začne to být zajímavé a ono to snad i chvíli bylo. Chvíli. (21.03.2012)

K tomuto filmu mi bylo řečeno, že je propagací buddhismu. Jako takový bych ho neviděl, pokud jakýkoli film s nějakou historickou postavou nepovažujete ze propagaci jejích názorů či postojů. Na to, jak je film dlouhý mi nijak nudný nepřišel, přestože plyne velmi volně, ale to může být dáno hlavně mým zájmem o tuto tematiku. Nakonec historických fakt o Mistru Dógenovi moc není, proto není divu, že si tvůrci něco sem tam přidali (např. kurtizána). Také příběh o tom, jak pošle matku umírajícího dítěte hledat dům, který nenavštívila smrt, je myslím připisován samotnému Buddhovi. Trochu mě zklamal akorát konec s meditujícími dětmi, přestože měl dobře naběhnuto. To vysvětlení nebylo zrovna zenové, protože v něm se odpovídá spíše náznakem - úsměvem nebo ránou holí, než to vyzvracet tak, aby to pochopil úplně každý. No, možná je to přeci jen propaganda. Ale stojí za vidění. (16.03.2010)

Příběh o putování a nalezení toho pravého mistra, který by mladého Dogena dovedl až k oproštění duše, těla… k nirváně, k pravému Buddha stylu. Trnitou cestou a velkou odvahou najít pravé kořeny a pochopení Buddhova osvícení. Z mladého mnicha se posléze stává mistr a zakladatel zenového učení – sótó. Ač nejsem fajnšmekr východní filosofie nevyjímaje náboženství, tento film mne opravdu dostal na lopatky. Režisér si pohrál precizně s detaily. I přesto, že je film dvouhodinovým vůbec vás nenudí. Naopak vás strhne a donutí vás dívat se až do konce. Já neměla nejmenší problém film shlédnout až dokonce naopak mi přišel film krátký, protože byl a je působivým.. naopak vás nepřipraví ani o nedostatek peripetií. Spoiler: Jediná scéna, která se mi nelíbila ve filmu…dogen přichází spolu s úředníkem k vysoce postavenému šogunovi Tokiyorimu, kterého trápí halucinace. Slyší hlasy lidí které zabil. Úžasná je hudební stránka filmu. (13.08.2012)

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího. (30.05.2015)