Zen

Oproti čínskému filmu o Konfuciovi je tohle mnohem komornější a pokud jde o učení Dógena i Konfucia, tak je to oboje stejně povrchní, ale Konfucius měl hlavně Chow Yun-Fata, kdežto ve filmu Zen moc výrazně sympatických postav není. Všichni jsou tak nějak obyčejní včetně představitele Dógena, který tu má být za velmi oduševnělou a moudrou postavu, a který jakože rozumí tomu pravému "osvícení", ale neznalému člověku to prostě jako "nevysvětlí" :). V tom je podle mě to největší mínus tohoto filmu, že prostě pokud člověk nemá představu o zenu, nečetl si o tom nic a Dógen je pro něj úplně neznámá postava, tak tenhle film mu prakticky nic moc ve své povrchnosti neosvětlí. Taky se to dost vleče, ale přinejmenším je to pořád ještě do určité míry zajímavé, jenže směřuje to tak nějak odnikud nikam a strašně to vychází z předpokladu, že divák je zenu znalý. Konfuciův film byl taky poměrně povrchní, ale takovým tím "populárně naučným" způsobem, kdy z Konfuciova učení představil sice jen trošku, ale ukázal jeho život a postavu za zajímavé a určitě vzbudil u neznalého diváka zájem o jeho postavu bez toho, že by se při sledování filmu o něco ochudili. U Dógena je to ale úplně jinak. Z učení ukáže trošku, ale takovým způsobem, že ten neznalý divák spíš tápe a zájem o zen a postavu Dógena vzbudí možná tak z toho důvodu, že se ten divák prostě bude právem cítit o něco ochuzen a bude se chtít dovědět jak to teda je spíš než, aby tuhle touhu po vzdělávání se autoři filmu povzbudili zábavnou formou. Celé je to navíc hrozně skokovité včetně konce, takže ten dojem z filmu o zenu a Dógenovi je umě silně rozpačitý, protože ke konci, kdy asi čtyři scény po sobě vypadaly jako ta finální, mě to prostě už dost unavovalo a taky mě mrzelo, že to bylo takhle uzavřené do sebe. (25.03.2011)

Rozhodně jsem se dočkala toho, načež jsem čekala. Vnesla jsem velká očekávání, ale nezklamala jsem se. Jediné, co mi lehce vadilo, tak byl představitel Dogéna, byl mi velmi nesympatický jak výrazem, tak hlasem. Ze všech ostatních mnichů sršel mír, klid a láska, z Dogéna jsem ten pocit prostě neměla a přitom ve skutečnosti by z něho ten pocit měl být i daleko silnější než z ostatních. Poslední čtvrtina filmu byla úžasná. Přestala jsem snad i dýchat a vstřebávala vše, co se vstřebat dalo. A úplný konec s malou holčičkou, která udělala Buddhovi stříšku, byl dokonalým zakončením a vykouzlením úsměvu. Moc pěkné dílo obohacené velice příjemnou hudbou a pohledem na přenádhernou krajinu. (30.06.2013)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Příběh o putování a nalezení toho pravého mistra, který by mladého Dogena dovedl až k oproštění duše, těla… k nirváně, k pravému Buddha stylu. Trnitou cestou a velkou odvahou najít pravé kořeny a pochopení Buddhova osvícení. Z mladého mnicha se posléze stává mistr a zakladatel zenového učení – sótó. Ač nejsem fajnšmekr východní filosofie nevyjímaje náboženství, tento film mne opravdu dostal na lopatky. Režisér si pohrál precizně s detaily. I přesto, že je film dvouhodinovým vůbec vás nenudí. Naopak vás strhne a donutí vás dívat se až do konce. Já neměla nejmenší problém film shlédnout až dokonce naopak mi přišel film krátký, protože byl a je působivým.. naopak vás nepřipraví ani o nedostatek peripetií. Spoiler: Jediná scéna, která se mi nelíbila ve filmu…dogen přichází spolu s úředníkem k vysoce postavenému šogunovi Tokiyorimu, kterého trápí halucinace. Slyší hlasy lidí které zabil. Úžasná je hudební stránka filmu. (13.08.2012)

Směšný film říkající, jak je ten Dógen skvělý a zazen ještě lepší a vůbec člověk je hloupý... Nudný film o Dógenově životě, který se od jeho skutečného života samozřejmě odklání, s pár herci, které mají v Japonsku zvučné jméno. A přesně ti tu stejně mají jen štěk nebo se znenadání vytratí nebo vlastně pro film, jeho příběh nebo vývoj nemají vůbec smysl či význam. Film jistou epizodnotí vypráví o životě jednoho mnicha (mamča řekla běž za Buddhou, tak hoch nelenil a šel). A je to neskutečně nudné. A na tu nudu to má neskutečnou stopáž, já už si v polovině filmu přála, aby zemřel, a i to umírání mu hrozně dlouho trvalo. Každopádně každý japanista ví, že Dógen umřel v zazenu, takže už jen čekal v jakém. :-D Já nevím, během sledování mi film přišel až odporný svou podbízivostí, svými obrazy a tím, co chce říct. Chápu, proč má takové hodnocení na csfd (či kdekoliv jinde), ale pro mě to jen slabší věc, u které jsem se nehorázně nudila. To už si stokrát raději přečti nějaký jeho životopis. Část v Číně je to nejnudnější, co tu bylo, když se vrátil do Japonska, změna, říkám si paráda, začne to být zajímavé a ono to snad i chvíli bylo. Chvíli. (21.03.2012)