Hebi ni piasu

Téměř přesně se to drží své knižní předlohy, což je podle mého jenom dobře. Snad tedy až na ten konec, který na mě udělal odlišný dojem než v knize. Ve filmu podle mě konec vyzníval o něco pochmurněji, snad to bude chybějícími "slunečními paprsky", o kterých se mluví v knize a které (aspoň z mého pohledu) jako by naznačovaly příslib lepší budoucnosti, ale to je samozřejmě pouze subjektivní dojem. Jinak film určitě oproti běžným japonským filmům překvapí svou syrovostí (možná by se dalo říct i "surovostí"). Tam, kde většina japonských filmů skrývá všechno, co se týká sexu a nějakých větších intimností, tady tento film naopak ukazuje poměrně drsné sadistické sexuální scény (především mezi Yoshitakou Yuriko a Aratou). Je samozřejmě jasné, že tato tématika a tento příběh to zkrátka vyžaduje (neuvidíme zde žádné statické polibky, jaké vidíme ve spoustě jiných japonských filmů). Dále mě téměř jako jakási zvláštní vsuvka pobavily malinké roličky Oguriho a Fujiwary. Málem jsem je nejdřív ani nepoznala, když se tam objevili jako dva jakuzáci se slunečními brýlemi na očích. Příjemná změna, vidět je v něčem takovém, i když skutečně pouze v jediné scéně. :) ~(4,1★)~ (19.05.2013)

Drama o lásce, perverzích a subkulturách v současném Japonsku. Masochistická barbie potká psychotického punkera ujíždějícího na piercingu a modifikacích, který ji přivede do tetovacího salónu sadistického tatéra. Tohle opravdu není běžný milostný trojúhelník nebo běžný příběh. Herecky vyniká Arata Iura v roli tatéra, ale ani Yuriko Yošitaka a Kengo Kóra nehrají špatně. Hlavní roli hraje ale příběh z této neobvyklé subkultury, který je opravdu podmanivý a nedovolí odpoutat se. Minimum akce, spíš psychologická záležitost. (31.03.2019)

Těžko nalézt mně vzdálenější svět, než představují rozsáhlá tetování a hustý piercing všeho možného (do větších extrémů "sebezdokonalování" snímek naštěstí nezachází - rozeklaný jazyk je max :-)). Zde se nicméně jedná spíše o vedlejší prostředek, kterým trio mladých, ledva zletilých postav vyplňuje hlubokou vnitřní prázdnotu a snahu vymezit se z konformní masy společnosti. Komorní příběh milostného trojúhelníku se zaměřuje především na jejich neujasněné pocity, a i když by neškodila o něco kratší stopáž, něco nedefinovatelného mne na něm téměř fascinovalo. (29.12.2012)

Zprvu jsem byl vyděšen. Copak to má být jen o vymatlaných japonských pankáčích a o kurvách někde z Tokia, co netouží po ničem jiném, než mít v těle mnoho kovu, semena a slin a na těle co nejvíce obrazů? Pak se to ale rozjelo do komplikovaného příběhu komplikované japonské mládeže, která má touhy a cíle na hony vzdálené od našich-tedy téměř padesátníků ze střední evropy. Dívatelný a neobvyklý snímek, kde lidi dělají dívatelné (soulože) a neobvyklé věci. (02.06.2011)

Tak tohle byla zajímavá záležitost. Možná jsem byla i v rozpoložení, kdy mi to prostě sedlo. Příběh o tom, že každý ve světě hledá své místo mezi ostatními a někoho s kým by mohl sdílet své pocity a případně i úlety. Je jedno kdo to je, hlavně, že mají něco společného. V tomto případě všechny tři spojovala stejná vášeň, a to jak naložit se svým tělem (míněno v jakémkoliv slova smyslu). Rozhodně bych neřekla, že postavy byly citově vyprahlé, jen prostě své emoce nedokázaly dávat okázale najevo, ale i tak bylo jasné, co právě prožívají. Nejsem si ale jistá, zda bych se na to potřebovala podívat znovu. (14.05.2020)