Na konci sveta

Guy Ritchie často opakuje své návraty do světa britského zločinu, přesto je pokaždé jiný - minimálně v té míře, aby zůstal zajímavý a zábavný. Wright přichází s novými náměty, aby se záhy ukázalo, že točí stále stejně, používá tentýž druh pubertálního humoru, který ztrácí přitažlivost a stává se spíš otravným. Wright v průběhu let vyčpěl a U Konce světa je toho jasným příkladem. Přitom stačilo držet se původního nápadu s pokusem obnovit aspoň na pár hodin starou partu a vrátit se do časů dospívání. Chtělo by to taky poněkud mírnit Simona Pegga, který sice patří ke stálicím britské komediální scény, ale potřebuje nad sebou pevnou režisérskou ruku, jinak se stává nezvladatelným živlem. Za těchhle podmínek mohl Wright počítat s nadprůměrným výsledkem, ale to bych od něj chtěl příliš. Od rvačky na hospodských záchodcích už je jenom hůř a hůř. Celkový dojem: 40 %. (03.02.2021)

Pamatuju si, jako by to bylo dnes - po nářezu v podobě Shaun of the Dead jsem zažil trošičku zklamání jménem Hot Fuzz. Nicméně to nemůžu říct teď 100%, protože tento film jsem viděl s dabingem před pár lety a chci si jej co nejdřív zopakovat pěkně v originále. A jak to souvisí s tímto filmem? Asi tak, že jsem se na něj po trailerech opravdu těšil a doufal jsem, že závěr této neoficiální trilogie bude našlapaný stejně jako její start a že mě nečeká podobné "zklamání", kdy jsem doufal v něco jiného. Nečekalo. The World's End je parádní komedie, u které jsem upřímně zasmál, zrelaxoval a na konci jsem byl i hrdý, že jsem člověk, který má právo na to být kretén. :-) Prostě a jednoduše, trefa do černého a už se těším, až si tuhle "Three Flavors Cornetto Trilogy" zopakuju. Nejlépe s cornettem v jedné ruce a pintou piva v druhé. 100 %. (15.01.2014)

U KONCE SVĚTA se k předcházejícím dvěma kouskům tria Wright-Pegg-Frost váže podobně jako pozdní filmy bratří Marxů k těm dřívějším. V řadě aspektů je jistě slabší, ale pořád jsou to oni a pořád je výsledek o tolik provokativnější, odvážnější a nevypočitatelnější než u většiny dalších soudobých filmů, že za lístek do kina prostě stojí. Moji analytickou kritiku z doby premiéry najdete tady. (13.02.2020)

Velmi chutné završení "cornetto" trilogie. A hlavně další potvrzení neskutečného talentu Edgara Wrighta. Zejména pak jeho nebývalého citu pro zběsilé tempo (miluju jeho videoklipový styl střihu), drsný humor a brilantně nasnímané akční scény. Herci výborní, Pegg přímo neodolatený (a to si dokážu celkem snadno představit, že by jeho postava v podání jiného herce mohla velice snadno působit otravně, ne-li rovnou nesnesitelně). Konec je sice trochu rozporuplný, ale i tak je tahle roztomile trhlá sci-fi komedie nadprůměrná zábava. 70 % (22.06.2017)

Jen jsem čekal, kdy se objeví Funes a s gustem vrazí šroubovák do rachitické prdele pana Brosnana. Prachsprostá námětová vykrádačka antiufonského komanda ze Sentropé, osazená výkvětem britské komiky, nekomiky, trapnosti a Hobitem. Herecky perfektní, zrežírováno dokonale, ale až na tři opravdu vypečené vtípky je ten očekávaný tumor benigní, jeden smíchy zrovna dvakrát nepojde, a po hodině jsem začal mít toho furtdokolového ukopávání keramických hlav docela plný konečník. Nicméně proti zaoceánským sračkám se člověk nemusí alespoň stydět, co za trapné hovado v tom zase prdělo, takže jako kultivovaná taškařice k večernímu lahváči veskrze příjemné. (18.09.2013)