Lovci mozgov

Ferrara nám neukazuje to, čo sa v jeho príbehu deje, len nás necháva rozprávať Dafoea s Walkenom o tom, čo sa deje. A občas sa rozpráva a súloží Dafoe s Argentovou. Tiež o tom, čo od nej chcú, alebo čo sa odohralo. Môže vám tento prístup pripadať originálny, alebo vás môže vyložene otráviť a potom vás extrémne otrávi aj záverečných dvadsať minút, ktoré nakrútil Ferrara v štýle zdvihnutého prostredníka mainstreamovému rozprávaciemu štýlu. Na to, aby sa dal ale tento film ohodnotiť ako plnohodnotné umenie, to v mojich očiach nestačilo. (25.01.2023)

Bože můj, hrozně specifický film a pokud nepřistoupíte na jeho hru se stíny během prvních deseti minut, tak Vás bude vysloveně srát. Já nemůžu říct, že by mě sral. Naopak mě docela zaujal tím, jak je film víceméně jiný než bych čekal. Je až překvapivě originální a herci tomu dost pomáhají. Asia Argento se nakonec vybarví a Christopher s Willemem také nebudou pozadu. Co se týče sci-fi je tohle určitě zajímavé překvapení. (29.08.2012)

Čistý Cyberpunk bez technologií vzdálené budoucnosti zaměřený na problematiku lásky ve světě korporací a špionáže, v kterém nemůžete nikomu věřit. Rok po Nirvaně a opět na podobné vlně se však v lepším obsazení (Walken, Dafoe, krásná Asia) potěší film ty méně akčně laděné diváky, které sázejí spíše na "pocit nezávislosti" v každé minutě filmu. Tento herecký trojlístek filmu vládne a především Asia Argento se postupně ze štětky stává správnou femme fatale. Klasické cyberpunkové motivy jsou tu na každém kroku, přestože některé fanoušky např. Matrixu nebo JM vyleká nepřítomnost počítačů a hromadu drátů. Netradičně je především zvládnutý pocit paranoidního sledování lidí (stalking Hiroshiho pomocí průmyslových kamer na každém kroku s velmi špatnou kvalitou), které jiní lidé nebo korporace mohou sledovat i ovládat pomocí mnoha nástrojů. Především tenhle aspekt mě hodně oslovil, protože ve světě, kde již technologie stačí pro poznání člověka už nějaký rok žijeme... Když se to všechno sečte, New Rose Hotel má (v dobrém i zlém) jedinečnou atmosféru, která jinak pomalý film zvedá do hladin netradičního průměru. (10.04.2011)

Tak se pořád přesvědčuji o tom, jak moc pro mě Ferrarovy filmy nejsou... Nechápejte mě špatně, já pomalé (skoro-až poetické) filmy se specifickou atmosférou hodně rád, ale u tohohle režiséra na mě ten jeho styl funguje tak 15 minut nanejvýš, pak už mě to jen čím dál tím víc nudí. Z tohohle mám vlastně dost podobné pocity jako ze Siberie - kromě toho poutavého začátku, který se tváří, že z toho vypadne něco hlubšího, to je jen strašně nudná experimentální prázdnota (a přitom se to pořád snaží dost tvářit, jako by v tom bylo něco víc než je). Tady mě totiž kromě hudby a počáteční snové atmosféry nic jiného nezaujalo a od druhé poloviny jsem u toho už docela trpěl. Navíc je to úplně o ničem a nějaké slabé náznaky dramatu a sci-fi v tom ani nehrají důležitou roli, takže se sem podle mě ty žánry ani nehodí. Mysteriózní jakž takž jo, ale hlavně je to experimentální. A bohužel ne tím správným směrem, aspoň pro mě. Fakt mě nebaví film, jehož polovinu tvoří jen monotónní sexuální scény. A chudák Dafoe se tak snaží, ale nemá tu prostě co hrát. Blbý je, že ho Ferrara obsazuje často a obsadil ho do ještě jedné sci-fi, takže i když bych s jeho filmy nejradši už nadobro seknul (a to už od Poručíka), kvůli Dafoeovi mě ty jeho dvě sci-fi pořád dost přitahují, takže i na to 4:44 u mě někdy dojde řada... Nevěřím v to, ale kdoví, možná budu příjemně překvapen. Lepší 1* (09.01.2022)

Po uvedení na festivalu v Benátkách se většina kritiků i diváků shodla na tom, že Ferrara to tentokrát s kokainem už opravdu poněkud přehnal. Film ovšem spíše než kokainovou turbojízdu připomíná halucinogenní trip-zachovalá torza Gibsonovy povídky jsou podrobena režisérově a kameramanově umu, ale často i libovůli a hereckému triu Dafoe, Walken, Argento. (01.02.2007)