Kawasakiho ruže

Film vyčnívá brilantní režií a přesnými hereckými výkony, ale nikoliv příběhem. O tom, že Stbáci byli sice svině, ale taky jen lidi, stejně jako ti co jim donášeli a bla...bla...bla...Snímků podobného ražení se po revoluci vyrojilo víc než dost a Kawasakiho růže rozhodně patří mezi ty lepší. Pravdou zůstává, že se mě film nijak zásadně nedotkl a místy mě i nudil. Nedivím se, že Kawasaki boduje na různých festivalech, protože vypadá opravdu světově. Bohužel, jen vypadá. (12.03.2010)

Velmi dobrá práce! Hřebejk dál roste film od filmu. Definitivně zahazuje odkaz televizně statických Pelíšků a blíží se evropské špičce. Dvě pohyblivé REDky, ostré nůžky, náladotvorná hudba a člověk má pocit, že sleduje kontinentální nadstandard, v němž je řemeslo dokonale zmáknuto a můžou se ladit jen detaily. Kawasaki pocitově pohltí už po pár minutách, složité téma navíc pojímá docela odvážně, čímž nemyslím nějaké myšlenkové manévry, ale spíš odvahu naroubovat půlhodinu filmu na jeden dialog se starým bachařem. A jak skvěle to funguje! Do látky se může kopat z rozličných důvodů. Zas tu přebývají postavy, zápletky a zbytečně moc se toho doříkává, znovu malinko mrzí, že potenciálně nejsilnější scény jsou zaklety v literárním výrazu a působí násilně nastrčeně ("Teď mrkejte, dámy poběží, a pak nám v lese předvedou osudový herecký koncert!"), a i celkově vyznění bohužel zůstává v tradičních relativistických intencích filmů H & J - i když se proklamuje, že jde o jiný film, nejde se úplně na dřeň; spíš jako by se povšechně pročítaly novinové články a komentáře o problematice práskačů pro STB. Ale sebevědomý způsob, jakým se překlikává mezi čtyřmi postavami, kdy si každá z nich pro sebe krade celé dlouhé minuty, je fascinující a v českém kontextu nevídaný. Všechno se to daří propojovat, dokonce i sveřepého matadora Chudíka se spontánně nehereckým Kratochvílem. Živá forma k sobě váže různé světy, i různé linie, a žene film do vyšších pater porevoluční kinematografie. Okoukané tvůrčí duo pak posouvá do sfér, ve kterých člověk musí být zvědavý na jejich další projekt. Protektor byl možná vypiplanější, ale Kawasakiho růže svou scenáristickou kompozicí a stylem inspiruje o chlup víc.______ Střihače traileru doporučuji defenestrovat. Tenhle film mohl mít nádhernou upoutávku. Stačilo by k ní najít klíč. Některé sekvence by se totiž neztratily ani ve Star Treku (lens flare), Duelu Frost/Nixon nebo v jakémkoliv hollywoodském dramatu. Bez legrace. (10.12.2009)

Náš vztah s Hřebejkem je hodně bouřlivý. Z počátečního nadšení z jeho filmů se postupně vyklubalo velký zklamání z obsazování stále těch samých tváří a omýlání stokrát řečeného. Rozhodl jsem se tedy k nejvyššímu trestu, který může českého filmaře v naší zemi potkat, mým totálním bajkalem jeho filmů v kinech. Začátkem roku jsem na csfd slídil po lednových kino premiérách a narazil jsem na Kawasikoho růži, říkám si, co to asi bude za japonskou srágoru a kliknu na to a ejhle ono Hřebejk. Kouknu na herecký ansábl a málem jsem spadnul ze židle, žádná stará osvědčená partička, ale jména který buď ctím nebo vůbec neznám a tak bylo rozhodlo, říkám si Hřebejku, ty bejku, dám ti šanci a dokonce s takovou poctou, že tvůj film bude můj první kiňák roku 2010, tak snad to neposereš. A neposral !! Naopak, jedná se o bezkonkurečně nejlepšího "hřebejka" . Film má dva obrovsky silný momenty. První je výslech Chudíka jako bývalého StBáka, to jsem vzteky málem nezvlád a pan Chudík měl štěstí že jsem nebyl na place, protože kdyby jo, já bych mu jí snad vypálil, teda aby jste pochopili, ne panu Chudíkovi, toho si važím a mám ho rád, ale jeho postavě, kterou on zahrál naprosto přesně, tak jak občas slyšíme ty StBácký zmrdy v TV. S naprostým chladem, bez kapky emocí, lítosti a studu popisujou, jak lidem ničili životy, vztahy a působili jim ohromnou lidskou bolest. Druhý moment je scéna Danušky Kolářové v lese. To bylo prostě něco něuvěřitelnýho a paní Kolářová tím jen potvrdila, že patří mezi velké dámy českého filmu za svůj poctivý herecký přístup k nám obyčejným divákům. Samozřejmě na pochvalu jsou i všichni herci ( pana Hubu musím prostě jmenovat ) i neherci (zdravím PANA fotografa Kratochvíla ) Celkově na mě film zapůsobil neskutečně vyzrále, pravdivě s naprosto dokonalým koncem. Nezbývá než poděkovat za velký a silný filmový zážitek. (13.01.2010)

Pravděpodobně nejupřímnější český film za několik let. Pod pozlátkovým obrazem, blyštícím se téměř bezchybnou stylistickou režií se ukrývá tolik dechberoucích dialogů a monologů, že jsem téměř nestačil popadat dech. Jestli se Hřebejkovi něco povedlo na výbornou, tak je to přirozená realističnost všech postav. Ty v sobě mají nejen mnoho "dobrého", ale i naturalisticky "zlého", a žádná bytost na plátně zde není černobílá. Naopak, takovou paletu barev jsem na evropské poměry doposud nezažil. Výborná selekce herců. Scéna matky s dcerou v lesíku byla hodně silná, zapamatováníhodný je také hořkosladký konec. Drama jako vyšité (od režiséra převážně komedií to byl odvážný krok), na jaké nezapomenu, a jež doprovází onen zvláštní pocit, že i když je nadprůměrné kvality, do nebes jej vynášet nebudu. Líbilo moc, ale něco chybí. Napodruhé snad zjistím, co. (16.01.2010)

Po tech nasich prazskejch lokalech se potacim a od vas pratele na Honzu Hrebejku dvakrat chvalu neslysim... musim uprime vyznat. Ale... , na csfd projevujete kolegackove az prekvapivou benevolenci a otevrenost. Pardon... . No Hrebejk asi nebude nikdy dokonali, ale sanci si jiste zaslouzi. Musim se priznat, ze komentare vetsiny kolegu me potesily a jsem z jejich nadhedu velmi prijemne prekvapen. Skvele komentare: Janek, Jhershaw, EdaS, no ja pa by ne - dik je mam za sve oblibence. (11.01.2010)