Auto*Mat

Těžko to nazývat jenom dokumentem. Spíše se jedná o velmi trpělivou (a asi i trochu únavnou) sebeironizující provokaci, která nutí zamyslet se nad motorismem v Praze. A jak je i na zdejších komentářích vidět, potrefené "za-každou-cenu-i-do-kina-autem" husy se vždycky ozvou (a pochopitelně ve velmi primitivním a vulgárním duchu, jak je pro ně typické). (15.06.2011)

S Auto*Matem jsem se kdysi jako cyklista nedohodl na spolupráci a byl jsem na něj naštvaný. Jedné jejich cyklojízdy Prahou jsem se zúčastnil s večerním výborným koncertem Trabandu v Arše. Po 11 letech od natočení dokumentu mají zásluhu na vybudování některých cykloztezek. Po Praze se nyní na kole prakticky nedá jezdit, protože neuvěřitelně přibylo aut a agresivity mladých řidičů. Loni jsem to zkoušel opět dva měsíce. Na předměstí, kde bydlím je v postranních ulicích provoz jak dříve na hlavní třídě. Řidiči všude vozí i své děti. Výsledkem je u dětí obezita, respirační nemoci, alergie apod. Roztrhl se pytel s rakovinami. Byl jsem loni na kole v Berlíně a tam je to ráj pro cyklisty. Proto tam mnoho lidí jezdí na kole. V Česku se podařilo snížit emise síry , ale prudce vzrostly emise dusičňanů právě z aut. Nejvíce si cením cyklostezky pražských Vršovic kolem Bohemky a Botiče Nuslemi až k Vltavě. Tam začíná cyklostezka na Karlštejn a dál. V dokumentu mě pobavil chlápek, který propagoval navykání na pražské ovzduší dětí "přežijí ti nejsilnější". Přínos Auto*Matu vidím v osvětě, vyvíjení tlaku na politiky v čehož výsledky začal rozmach cyklistiky Pražáků mimo Prahu v přírodě. (10.11.2020)

Kvalitní moorovinka, která jistou míru vlastní demagogie krotí nadhledem a sebeironií. Její tvrdohlavost a radikalismus není vůbec škodu, obzvlášť, když člověk zváží ukrutnou pokřivenost státního aparátu – populismus Pavla Béma a technokratické blábolení Mirka Topolánka atd. Pražská dopravní situace si podobnou konstruktivní provokaci zaslouží a pokud je vám bližší kolo než auto, bude se vám Auto*mat líbit. (17.09.2009)

Dokument jako svědectví o činu. Nejedná se po filmařské práci o nějaký zázrak, ale tato angažovanost propojená s filmem mi dokázala, že film samotný sice změní velké houby, a to i s octem, ale jako záznam změny, ve které je navíc režisér jedním z hybatelů, je úžasný. Škoda, že to připomíná boj s větrnými mlýny. Za odvahu, za nadšení a výdrž patří všem zúčastněným velký obdiv. (29.10.2009)

Pro Kmotra: Dokument Martina Marečka představuje velmi vhodnou prezentaci tolik kontroverzního tématu. Neutváří žádnou zaslepenou agitku, ale nabízí nám svůj pohled na danou problematiku. To, že ve filmu vystupuje sám režisér a obhajuje tu své činy a názory hraje velmi podstatnou roli. Problematika automobilismu ve městě není nahlížena žádným objektivizujícím způsobem, který by mohl tíhnout k (ne)vědomému ovlivňování diváka. Takto se dozvídáme, co autora vedlo k jeho činům, a pokud s ním v něčem nesouhlasíme, dostáváme se do konfliktu s jeho osobou, nikoliv do konfliktu já vs. automobilismus. Téma režisér nahlíží i s určitým nadhledem a ironií a tak budí v divákovi úsměv nad nesmyslností některých argumentů. Důležité ale je, že tato komika je pouhým doplňkem hlavního sdělení a nepoutá na sebe takovou pozornost, jako tomu bývá u dokumentů Klusáka a Remundy. Ať se sdělením tvůrce souhlasíme, či ne, je velice sympatické sledovat osobu režiséra reálně angažovaného do tématu svého filmu. Jediná škoda je závěr dokumentu, na němž je vidět určitá ztráta motivace a nadšení, která způsobuje až příliš neurčité zakončení celé dlouholeté snahy. (23.11.2012)