Stav beztíže

Po 10. díle: Vzhledem k tomu, že seriál chce mateřská stanice pravděpodobně ukončit kvůli nízké sledovanosti a přesouvá jej na jiné kanály, se bojím, že jej stihne osud všech useknutých seriálů a nebude mu dopřáno naplnit svůj potenciál. Jde o kosmické drama, myšleno ve stylu nikoliv Melrose Place, jak tady někdo blboučce (sorry) napsal, ale spíše psychologických filmů. Každá postava má své trauma. A nejde o žádné klišoidní smrti při autohavárii, ale skutečná traumata, menší či větší. Ve stísněném prostoru rakety však nabývají větších rozměrů, a poté, co se objeví na lodi mimozemská entita Beta v podobě fraktálu, která všechna tato traumata dokáže v halucinacích zviditelnit, dá se napětí krájet. Vynikající herecké výkony, dokonalý scénář postupně odhalující životy jednotlivých členů posádky i některých v řídicím středisku na Zemi, výborná výprava a triky, jeden z nejlepších seriálů na téma space opery, jaký jsem v poslední době viděl. Resp. na BsG to nemá, ale BsG není o psychologii. (17.10.2009)

Odsoudit Defying Gravity jako Melrose place ve vesmíru je hodně povrchní, i když tomu dost nahrává. Seriál připomíná v mnohém Virtuality, ale nejde tak daleko jako berg ve svém pilotní počinu. Připomínka Sunshine i Big Brothera je tu stále, ale právě reality show a její netradiční prvky jsou vypuštěny jen a jen pro dobro seriálu. Defying gravity tak působí jako zajímavě pojatý sci-fi seriál, který přináší kromě mnoha otázek o entite "Beta" také lidské otázky o vztazích na lodi po i před naloděním. Flashbacky jsou totiž na denním pořádku a vykreslují příběhy postav na 6ti leté výpravě... S ní to však není tak jednoduché, jak by se zdálo a nějakou jednoznačně pojatou misi můžete zapomenout. Obecně se tvrdí o návštěvě několika planet sluneční soustavy, ale hlavním tažným příběhem je právě neznámá entita v doku č. 4 a její dopad na lidské rozhodování i fyziologii... Seriál plný otázek tak pokračuje a představuje mnoho otázek i odvážných pokusů. Po devátém díle zatím snižuji na 3*, protože zlomovému odhalení chyběla šťáva a jedinečnost. Seriál tak pokračuje v zajímavém a netradičním směru, ale výrazně zpomaluje a pro divákovi přináší často více nudy, než z počátku. (19.08.2009)

Takovou sbírku neurotiků a zamindrákovaných person bylo asi opravdu těžké pro jeden scénář najít. Já vím, že dramatizace seriálu by měla být silná, aby lidi vůbec zajímal, ale ve Stavu beztíže je silně předramatizováno. Jedna byla zneužívaná, druhou opustili rodiče, třetí trpí duchy z války, další duchy z Marsu, další trpí tím, že měla být chlap a tak dále. No parta, kterou byste pro šestiletou misi napříč Sluneční soustavou pohledali. Občas jsem si říkal, že vhodnějšími kandidáty by snad byl i kroužek extrémně cholerických anonymních alkoholiků s tiky. Hlavní linie seriálu a vyprávění formou flashbacků je naprosto v pořádku, ale byl bych raději, kdyby se tvůrce držel tohoto a vyprávěl příběh mise, zatímco se bohužel spíš soustředil na postavy. Také jsem trpěl těmi proslovy na konci každé epizody - jo byly asi pěkné, ale kdyby byl takový i zbytek! Takhle působily jako pěst na oko. Zkrátka Stav beztíže je seriál se zajímavou myšlenkou (i dle doslovu autora, jak měl seriál skončit - viz odkaz v diskusi), ale s tak kostrbatým scénářem, že se nedivím, proč skončil. Zkrátka rámec je nadmíru zajímavý a nový, ale takové kosmonauty byste pro výlet nevybrali, ani kdybyste byli na hlavu padlí, neskousnu. Moc pěkná hudba. 30% = 1+/5 (10.08.2014)

Na pomezí tří a čtyř hvězd, po prvním dílu jsem byl nadšen, konečně kvalitně vyrobená a natočená seriózní vědecká fantastika pro dospělé, která je mnohem víc vědecká, než fantastická. To je něco pro mě. Bohužel nic není zadarmo, a tak zjevně vyšší produkční náklady musela klasicky zaplatit vyšší "masovost" seriálu, autoři se museli podřídit vkusu širšího diváctva, než je typický sci-fi vzorek. To znamená nefandům a ženám. A to znamená vztahy. Spoustu a spoustu vztahů. A psychologický rozvoj charakterů. Aby bylo jasno, vztahy v žánrových seriálech mi nevadí, jenže se to musí umět. V takové "The Unit" nebo "Shield" byla tahle stránka zpracována snesitelně, někdy dokonce i zábavně. Jenže Gravity je plná nesnesitelné klišovité vaty, na vztazích a vývoji vztahů mezi postavami není absolutně nic nového, provokativního nebo alespoň trochu zajímavého. Nedivím se, že byl seriál uprostřed první sezóny zrušen, kdybych se na něj musel dívat bez fastforwardu a navíc v televizi, kde příběh co deset minut přeruší pětiminutová reklama, nepřenesl bych se přes pilot. Odhaduju, že takovou třetinu každého dílu jsem prostě přeskákal, a víte vy co? Prakticky o nic jsem nepřišel. Ale na závěr chvála. Tenhle seriál měl obrovský potenciál. To se jasně ukázalo v některých scénách na lodi nebo u posledního odvysílaného dílu (přinejmenším na celostátní americké stanici ABC), kde astronauti odhalí existenci Bety. V něm skoro úplně chyběly unylé vztahové žvásty, soustředil se plně na hlavní zápletku a nešlo od něj odejít. Kdyby takhle vypadala většina dílů, měli bychom tady vesmírný Lost. Je tedy jasné, že hlavní autor James Parriott vesmír umí, kdyby vztahy ořezal o polovinu a při jejich psaní nemyslel na ženy a holky, které sledují Gray's Anatomy, ale na fanynky Hvězdných válek a Star Treku, byl by Stav beztíže hit. (Mimochodem Parriott nakonec odhalil, jak by se seriál vyvíjel a dopadl, příslušné odkazy najdete na Wikipedii.) (29.07.2011)

rozpačitej začátek a po 5 dílech ještě rozpačitější průběh..jako by ten seriál vlastně o ničem nebyl..entita ukrývající se na lodi je zatim tak přízračná jako neviditelná jako nepochopitelná jako úplně zbytečná..postavy jsou na astronauty dost nevyrovnaný osobnosti s bohatou minulostí, která by každýmu normálnímu člověku řekla, že tyhle lidi se z ní asi jen tak nedostanou..uvidíme jak se to vyvine.. (09.10.2009)