Dýchaj!

Slušný film, slušný... by bol, keby záverečné rozhodnutie nebolo padnuté na hlavu. Po tom, čím všetkým si človek dokáže prejsť, jeho správanie a konanie, aby zachránil vlastnú dcéru a nakoniec pristúpi na voľbu, ktorá je v rozpore s celým doterajším priebehom. Dobrý príklad bol vo Vojne svetov (tá scéna z pivnice) - v každom z nás sa nájde kúsok zla a človek v hraničných situáciách stráca morálne zábrany. Toto by neurobil NIKTO. Nechápem... (16.03.2011)

Islanďan Baltasar Kormákur toho za poslední desetiletí stihl na režisérské stoličce poměrně dost. Jeho kousek Inhale rovněž není žádným neználkem. Kormákur znovu dokázal, že dokáže točit za málo peněz, nalákat hollywoodské hvězdy (i když tady spíš nižší svítivosti) a navrch přinést netriviální látku, která se mezi žánrovými příspěvky nemusí nutně ztratit. Těžce nemocná dcera, zdrcený otec dělající kroky, na které by coby státní zástupce dřív možná ani nepomyslel. Podání je mrazivé, depresivní i šedivé, ve výsledku se na thrilleru těžko hledají zásadní chyby. Představuje nejen prachatou americkou rodinu, ale přibližuje také naturel lidí, žijících v nehostinných ulicích mexických měst ovládaných drogovými kartely a zkorumpovanými policisty. A přináší další a další průšvihy. V závěru jsem dýchal bez potíží, tudíž mě finální Sofiina volba bohužel do kolen nedostala!! A to otec také jsem. Ve výsledku solidní na hranici tří a čtyř hvězd. (19.03.2014)

Americká mise Baltasara Kormákura se nakonec vydařila, obával jsem se, že ztratí svůj styl který sem zřel v Severních blatech a svatbě za bílé noci , ale nakonec se alespoň jedna věc podle mne typická pro Kormákura zjevila - jeho interesantní záběry oblohy, nejčastěji pokud nebe doplňuje záběr na jedoucí vůz, jediné, co takovým scénám chybí je Islandská krajina, kterou, ve vši úctě k jižní Americe, nedokáže Mexiko nahradit ani náhodou, obzvlášť pokud ony záběry vydávají jakýsi pocit "chladu". Ani pokus o lehčí, emocionální znásilnění divákovo slzných kanálků není tak nesnesitelný, jak jsem se obával (ačkoliv u mě tradičně neúčinný), takže ve výsledku číhá v Nádechu solidní kus thrillerózní práce, bohužel ale s trochu děravým scénářem, škoda, že si ho Kormákur neupravil. A nepřesunul děj do Evropy, ale jasně, už přestanu snít, snad ale díky tutomu dostal bakšiš na nějaký svůj domácí projekt. (25.08.2013)

To, že je scénář předvídatelný a náhody ve filmu jsou víc než náhodné, je zřejmé. Díry ve scénáři bych ovšem kategoricky nepřisuzovala. Mám totiž dojem, že jsou filmy, u kterých je hledáte rádi: filmy, které vás nenadchnou námětem, filmy, ve kterých hrají nezdatní herci, filmy, v nichž nemáte rádi dané herce, filmy, kde jsou vám hlavní hrdinové něčím nesympatičtí atd. V takových situacích jednoduše odpískáte film na základě toho, že ten scénář je děravý. Jenže pak jsou filmy, které jsou pravým opakem. To je pro mě tenhle snímek. Mulroney je pro mě zosobněním charismatického herce, který na plátně dokáže ztvárnit státního žalobce s takovou nonšalancí, že jsem bez dechu. Ostatní výkony, včetně malých zabijáků, jsou lepší než průměrné a máte pocit, že jste se někde v zločineckém gangu skutečně vyskytli. Co se týče námětu, musím se přiznat, že pro mě jedno z nejsilnějších témat: kterak je důležité v dnešním světě lidské právo a kterak na něj mají vliv peníze? To vždy je a bude pro filmové plátno zajímavé téma, které přiláká davy. Skoro jako kdybychom byli masochisté, málokdo z nás s tím může něco dělat, ale přesto máme pořád touhu vědět o tom víc. Transplantační turistika je další z těch stěžejních linií, která tu nabude rozměrů ještě o něco více pro mě fatálnějších, než v případě ˇŠpíny Londýna. Ani nevím proč, možná je to tím, že je prokázáno, že pokud trpí konkrétní člověk s konkrétním jménem a životním příběhem, je to pro jedince silnější, než když trpí dav (což je prokázané již několikrát). Na závěr mohu říci, abych neprozradila nějakou část, že konec považuji za excelentní právě díky předvídatelnosti, ačkoli celý film doufáte, že to tak nebude. (23.06.2011)

Poměrně levná produkce není na zpracování tohoto dramatu příliš znát, přičemž podstatný je v tomto případě především příběh, který je opravdu krutý a zdařile vypointovaný. Morální dilema, které příběh otvírá, je zřejmě zbytečné komentovat, protože jako nezúčastněný pozorovatel nelze říci, jak by se člověk zachoval. Nicméně "správná volba" asi neexistuje. 9/10! (03.04.2011)