Žena bez klavíra

Skoro by se chtělo říct, že Jan Budař si vyhledává vágně napsané role, které závisí především na situační komice (kde může zužitkovat svůj talent pro vystižení trapnosti obyčejných okamžiků). Žena bez piána, ve které ztvárňuje vedlejší roli, totiž žádné širší souvislosti o minulosti a charakterech postav nepodává a krom občasných skečů tak vlastně nemá moc čím upoutat. Víme sice, že hlavní hrdinka je v krizi, utíká z domu, ale těžko se dozvíme jaké vnitřní pochody jí k takovému závažnému činu vlastně vedly a v čem by tedy mohl být ústřední konflikt/drama filmu. (08.07.2010)

Žena sice bez piana, ale zato s kufrem. Hodně úsporný snímek (co do výrazu), s pomalým tempem, dlouhými záběry a statickou kamerou. Jinak jde o tragikomedii, která se zpočátku tváří jako skoro čistokrevné drama, avšak to se výrazně mění s nástupem (naprosto odzbrojujícího) Budaře. Pak se vážnější a vtipnější místa střídají. Jinak je to ale v podstatně smutný příběh, ženě se všechno symbolicky zavírá, jeví jako nedostupné (stejně jako lidé) a mění se to (na určitou dobu) jen díky její mini-vzpouře. Rutina, šeď a návrat k „normálu“ na sebe ovšem dlouho čekat nenechají. Závěr mi přišel jako vhodně ukončení, i když já osobně bych to "střihl" u při záběru (na rovněž symbolický) obraz. Silné 4*. „Já jsem Radek. Ale můžeš mi říkat Roberto.“ (04.08.2014)

Pane bože, to byla škatule... ano, já chápu, herečka nemusí být přenádherné stvoření, ale tohle byla kanimůra s parukou. Nejvtipnější byla scéna, kdy Budař "jako" upadne a válí sudy po kočičích hlavách směrem do kamery... to byl v kině opravdu zážitek, že jsem si nebyla jistá, zda to mám brát vážně. Dvě zvězdičky, protože to není odpad, ale ta ženská je opravdu - bez piána. (10.09.2014)

Zajímavý příklad filmu, který disponuje určitými prvky klasického artového filmu a snad i charakteristické znaky různých evropských tvůrců, ale divák tomu příliš nevěří.. Film jse velmi pomalý, pseudopoetický a vlastně vypovídá o určité vnitřní krizi a úniku z každodenosti.. A přitom to působí jako klišé... A člověk vidí jaku Budař říká datum, kdy naposledy jedl tento druh pokrmu a říká si: "to je TEN prvek, co do podobného filmu přece patří"... Dobrým film nedělá pouze tempo, téma vyprahlosti a komická postava cizince, který vyprahlost naplňuje. Je to i o něčem jiném.... Těžko lze popsat v čem je tento film špatný, zdá se být natočený podle nezávislácké šablony a chybí mu duše... snad se rozpadá a nic nového neříká, ničím nezaujme, nic nezpůsobí, jenom prostě existuje... (10.07.2010)

Festivalové publikum je zvláštní, řekla bych víc natěšené, nažhavené a proto možná lépe přijímající nadělení, které se na ně hrne z filmového plátna. Stržena podobně naladěným publikem jsem se párkrát i zasmála, proto dávám nekritické tři hvězdičky. ____ Budař v roli polského opraváře je naprosto výstižně obsažený a líbila se mi i až dokumentární syrovost charakterů a situací. To je ale zároveň i velkou slabinou filmu, protože zobrazuje běžné a fádní situace, které by mohl zachytit dokument, a nic moc k nim nepřidává. Dlouhé záběry na noční procházku vysloveně hnusnými částmi Madridu byly k nepřežití. Kamera často zůstává vždy trochu za dějem, patrně tím chce naznačit neuchopitelnost jakéhokoliv příběhu v celku a zároveň množství dalších příběhů kolem nás, které nikdy neuvidíme celé. ___ Shrnuto: nedoporučuji jinak, než jen na festivalové přehlídky, kde jste rádi, když seženete volné místo. /28. 3. 2011/ (28.03.2011)