Hra o trůny

2019: Když mně prostě přijde, že se tvůrci systematicky soustředí na ty nejméně zajímavé věci a postavy. Všichni, kdo brečí, že je poslední série strašná, by se měli podívat na to všechno předtím a uvědomit si, že poslední série se od těch předchozích skoro nijak neliší. Například doufám, že pokud si někdo stěžuje, že bitva o Winterfell nedává strategický smysl, tak že na to neváhal poukázat taky u bitvy bastardů. A o milionu dalších uspěchaných skoků, mizejících postav a nenavazujících spojů se mi nechce rozepisovat. (Ale abych nekecala, tak jsem měla pár oblíbenců, na jejichž přítomnost jsem se těšila: Jaqen H'ghar, Brienne, a řekněme, že i Tormund, to jsou ovšem vedlejší postavy, které nemají svoje pořádné oblouky a ukáží se jednou za sto let, což mě ve výsledku frustruje, a z "hlavních" postav jenom lord Varys a ser Davos. A to je dost málo na to, aby to zahnalo neodbytnou myšlenku, že je to celé dost hloupé a neuspokojivé. Osobně bych tam vůbec nemusela mít Daenerys, která mi šla na nervy svou nekonzistentní povahou a slabou hereckou představitelkou hned od začátku, a raději bych se dívala na šedesát hodin zombíků ve sněhu prostříhaných s vyřezáváním obličejů v Braavosu. P.S.: Ještě jsem chtěla říct, že soundtrack je na celém tom kolosu asi to nejzajímavější, ale ve dvou (nejzásadnějších) momentech mě totálně zklamal: výbuch The Great Sept of Baelor a smrt Nočního krále. Obě ty skladby také v kostce vystihují celý seriál: ambiciózní přespřílišná snaha hrát si na překvapivé vysoké umění, ovšem soustředěná pouze na formu a v žádném případě na myšlenku. --- 2022: Po přečtení knižní předlohy si to dávám znova a můžu teď říct, že část mých původních výtek lze s čistým svědomím hodit na Martina a že to tvůrci při adaptaci zvládli vlastně docela dobře. Souhlasím se spoustou věcí, které vynechali a zjednodušili, (ale pořád je nesnáším za to, kolik násilí, respektive znásilňování si tam přidali a jakým způsobem), protože Martin je jak splašené dítě v obchodě s hračkama a rozhodně ty jeho nekonečné a nikam nevedoucí odbočky k různým random postavám (Victarion například) potřebovaly zkrotit, přepracovat nebo prostě zrušit. Ale pořád platí to, že zhruba někde ve chvíli, kdy se k otěžím dostane Ramsay, si tvůrci nechali moc vlézt do hlavy ta označení, že dělají nejlepší televizní show ever, a pokoušeli se trumfnout sami sebe těžkopádně až nesmyslně. Nakonec tedy můžu říct, že mě GOT/ASOIAF na jednu stranu strašně baví a takřka proti mé vůli si vyšlapalo trvalé místečko v mém srdci, ale zároveň bych mohla (a taky jsem to již učinila, promiňte mi sestro, Sáro a každý, kdo se dostal do mé blízkosti, když jsem četla Hostinu pro vrány a Tanec s draky) celé dny vyjmenovávat, co mi na tom pije krev. (22.05.2019)

S první sérií jsem bojoval. Toho plácání prázdné dialogové slámy, pletichaření, které nikam nevede a šukání zezadu je tu tolik, že to diváka spíše unaví. Jenže s přibývajícími díly a sériemi člověk začíná žasnout nad promyšlenou provázaností jednotlivých osudů, nad tím, jak do sebe všechno s chirurgickou přesností zapadá, jak se G.R.R.Martin, potažmo tvůrci seriálu nebojí šokovat a dovolí si ty dopředu nejméně odhadnutelné (a přitom logické) zvraty, ze kterých vám spadne čelist, zamrazí v zádech a zbyde vám jen utrousit bezděčné „No ty vole!“. To, jak se vyvíjí osudy Aryi, Sansy, Tyriona (a tak bych mohl pokračovat) těmi nejméně předvídatelnými cestičkami, nad tím prostě srdce diváka, který touží po košatých příbězích, jenom plesá. Skutečná divácká rozkoš, která graduje ve fantastické čtvrté sezóně, kdy opravdu netuším, čím to chtějí přebít v té nadcházející. A skutečnost, že seriál disponuje na TV poměry bezprecedentní velkofilmovou výpravou, kulisami a atmosférou, kde je znát každý promyšleně investovaný dolar štědrého rozpočtu, jenom utvrzuje kvality tohoto vyjímečného počinu. (11.07.2014)

Velkolepost dostala své jméno - tedy pokud jde o výpravu, kostýmy, kulisy a takové ty věci. Seriál jako GoT v televizi (myšleno v jejím současném vnímání) nikdy předtím neběžel. Samozřejmě to je dáno hlavně úrovní technologie, na kterou jsme se dostali - ve své době, když vzpomenu na svoje dětství, vznikaly výpravné historickomýtické televizní filmy jako třeba Jáson A Argonauti v produkci Hallmarku, které tehdy byly také na špici, ale samozřejmě limity byly vidět. Nejblíž GoT je podle mě Řím také z produkce HBO - tam se myslím poprvé ukázalo, že "to" jde a může to vypadat už hodně dobře, a to už jsme jen pár let před odpálením téhle fantasy ságy. Taky jsou tu jasná "personální propojení", pro diváka nejlépe seznatelná v osobách Gaia Iulia Caesara/Mance Raydera a Niobe/Ellarie Sand;) Mám určité výhrady proti tomu jak se periodicky zničehonic objevila nová důležitá, neřkuli hlavní postava, ale vždycky jsem si říkal, že tak to vlastně je i v životě - nikdy nevíte, kdo pro vás bude důležitý, když se ve vašem životě prvně vyskytne:) O tom jak se s nimi zacházelo, pak platí vlastně totéž - historie je plná momentů, kdy se něco nějak stalo proto, že zasáhla náhoda nebo zbloudilá střela nebo bakterie a kdosi zcela nečekaně skonal. To jenom v uměleckých dílech vždycky jde o osudovou a dramaticky popisovanou událost, ke které ještě v jistých typech médií hraje dramatická/tklivá/patetická hudba:) Takže spousta narativních nástrojů GoT je naprosto OK:) Oceňuji i většinu hereckých výkonů a skutečně intenzivní práci s pletichami, intrikánstvím a nízkostí charakterů. Ale časem se začala projevovat "nutnost" děj natahovat (což někdy až tak nevadilo a zejména assassinská story Aryi Stark je velmi cool), a o posledních dvou řadách je skoro škoda mluvit. Nevím, co se dělo v hlavách tvůrců, ale konec je prostě zklamání - na vrcholně osudový osud (chci aby to vyznělo tak blbě jako to je v seriálu;)) Jona Snowa jakoby si někdo vzpomněl ve chvíli, kdy došel materiál od pana spisovatele, a když bylo nastoleno nové uspořádání Západozemí, bylo to jedno velké WTF. Ale nutno říct, že to není tak hrozné jako to, co se přihodilo House Of Cards:D Tady se alespoň děj uzavřel, byť ukrutně nelogicky. Abych už taky nějak uzavřel svůj text - Game of Thrones je po zásluze fenomén, protože byl svého druhu první a (zatím) mu není rovno. Ale podle mě je příliš přechválený, protože objektivně má nemalé rezervy - a to ještě bráno v průměru, protože řekněme do třetí, možná čtvrté sezóny, to byla úžasná podívaná, pak to docela šlo, a sedmá a osmá sezóna byly velký sešup dolů navzdory tomu, že dějově seriál vrcholil. A to, že ukočírovat něco takhle rozmáchlého je neuvěřitelně náročné, není omluva. To si měli showrunneři srovnat s dostatečným předstihem. Shodit celý seriál na 70% by asi bylo příliš. A je tu i poslední seriálová role Maxe von Sydowa;) Takže ano, dám 80%, ale je to jen tak tak. (17.11.2021)

Bez urážky, ta hra na drsnou a jinou fantasy se tu odbývá především tím, že mezi všemi možnými klišé, režijními i příběhovými, se hojně souloží zezadu, mluví se sprostě a sem tam se někdo vymočí. Jinak se v prvních dvou dílech především hodně mluví, aniž by to ale v člověku neznalém předlohy nějak probouzelo zájem o mytologii fikčního světa (u fantasy docela problém). Postavy jsou fajn, některé vysloveně skvělé (hlavně dekadentní trpaslík Tyrion), ale jaksi jsem se ostupem času přistihoval, že mi vlastně moc nesejde na tom, co se s nimi bude dít dál. Chybí mi tu vysloveně kulervoucí a okouzlující scény, něco, co by tuhle sérii odlišilo nad rámec vyměšování a souložení. Nemám příliš náladu dívat se na další díl - u seriálu HBO celkem průšvih. (18.04.2011)

Po desítkách doporučení jsem se konečně koukla na pilotní díl. Musím říct, že mě to chytlo hned od samého počátku a tak jsem celou sérii zhlédla za pouhé tři dny. Podle mě jde o perfektní scénář plný kvalitních intrik a lehce erotických scén. Některé zápletky i zrady mi berou dech. Fantastická je také hudba, při které mi šel často mráz po zádech. Hodně povedený seriál po všech stránkách. HBO opět válí. U mě je to 99%. (08.07.2011)