Hra o trůny - Série 6

Musím říct, že šestou sérii budu považovat za jednu z těch vůbec nejlepších. A to hlavně díky opravdu velkému počtu zvratů, na což jsme sice byli zvyklí z předchozích řad, ale tady to tvůrci rozjeli fakt ve velkém. No a tenhle styl plný zvratů už nastiňovaly první epizody série, kde se už od prvních minut nasazuje (na úvod série) nečekaně vysoké tempo a po prvních dvou třech dílech jsem si říkal, že tohle bude naprostý strop celého seriálů. Bohužel co ale přijít muselo, tak přišlo a tím myslím již tradiční zvolnění v polovině řady (až na emocionální 5. díl), z čehož jsem byl nyní asi ještě více zklamaný, než dříve (právě kvůli vysokému tempu začátku). Každopádně jsem to překousl a dohrabal jsem se až do finále, které mě naprosto odpálilo. Teď nemyslím devátou epizodu, jenž mě bohužel kvůli své značné předvídatelnosti neuspokojila tak moc, jak jsem chtěl, ale mám na mysli díl desátý, který byl neskutečně našlapaný s naprosto kulervoucím tempem, obsahoval asi nejvíce důležitých momentů, zvratů a odhalení v jednom díle, čímž naprosto razantně zamíchal kartami děje a obecně bych se ho nebál po boku Rudé svatby označit za nejlepší díl celého seriálů. Takže i přes zvolněné tempo uprostřed série a i přes ne moc uspokojivý devátý díl mě šestá řada Game of Thrones více než potěšila, je určitě jednou z nejlepších z celého seriálů a minimálně podobná očekávání mám i od té nadcházející. 90% (18.05.2019)

To co píši v hlavním komentáři, splňuje 6. série v celé své kráse. Některé dějové linky jsou rozbředlé a opakují se, na některé postavy se skoro vůbec nedostane a jiné by si tolik prostoru nezasloužili, ale jakmile přišel závěr, na všechny nedostatky jsem téměř zapomněl, protože jsem jim byl doslova unešen. Vichry zimy se staly mojí nejoblíbenější epizodou vůbec hlavně díky vymazlenému úvodnímu hudebnímu podkresu. (15.07.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)

Sa mi to zdá, alebo scenáristom dochádzala ukrutným tempom para na začiatku série? Už nebolo koho zabíjať tak, aby to bolo šokujúce, navyše zmrtvýchvstanie Džona Sneha bol fakt úbohý krok a celé sa to tak nejako rútilo do záhuby. Rovnako tak umelé oživenie Ohařa. Vlastne to smerovalo do rovnakých sračiek z akých sa to vyplavilo prvou sériou. Čo je horšie, dialógy menej a menej bavia, lebo sa v podstate začínajú opakovať, mení sa len miesto a čas. Našťastie asi od štvrtej časti chytili tróny druhý dych a tempo sa opäť zvýšilo. Najprv som myslel, že to zaparkujem na troch, ale vzhľadom na druhú polovicu série dám štyrku a uvidíme čo ešte bude, keď dorazia do západozemia prerastené leguány. Najlepšou epizódnu S6 bola deviatka. Bitka bola natočená totálne parádnicky. Dávam štyri celkové, ale séria začala dvojkou a končila prakticky päťkou. Toto dobojujem. (10.12.2022)

Jelikož už scénáristé vyčerpali knihu do mrtě, chápu jejich další aktivity jako zábavné nadhozené paralelních příběhů v době čekání na vydání šesté Martinovy knihy (že by letos v létě?) a tím pádem se nemusím pohoršovat nad tím, že jdou čím dál víc po efektu, nereflektují charaktery postav atd. Prostě si večer sednu a bez návaznosti s předlohou sleduju. V tomto ohledu jsem spokojen. (21.05.2020)