Hazardná hra

V jednom momente vidíme na klapke meno Ferrara a zaujímalo by ma, či preslov Keitelovho režiséra o tom, s koľkými herečkami, modelkami a kostymérkami sa počas natáčaní vyspal, je tiež tak autobiografický, ako sa tvári zvyšok filmu. Jasné, že každému na pľaci z tej kraviny, ktorú nakrúcajú, musí hrabať, bohužiaľ sa tu nedá s nikým ani za mak stotožniť. V Hráčovi to fungovalo, toto je ale až príliš meta, aby mohol mať film širší dopad ako na kritiku, tak na publikum. Je to každopádne dostatočne zaujímavé a pomerne originálne podané, ale nečudoval by som sa, ak to nakrúcanie bolo podobné psycho, ako nakrúcanie filmu vo filme. (22.11.2021)

Abel Ferrara je prostě svůj, jeho styl hodně lidí moc nedává. Tahle věc sice nedosahuje kvalit Bad Lieutenant (kde hrál taky Harvey Keitel dost podobnou roli zoufalýho člověka vláčenýho svými závislostmi) ani podivínské předělávky sc-fi povídky William Gibsona New Rose Hotel, ale za shlédnutí to celkem stojí, i když to dost balancuje na hranici "tak jiný, až je to zajímavý/tak jiný, až je to špatné koukatelný". Je to taková pretentious devadesátková nezávislárna s metavyprávěním, kde se různě prolíná děj filmu, který točí hlavní hrdinové (kterej nechtěně nejvíc připomíná spíš nějakou soap operu), s jejich vlastními životy. Celý je to podtržený experimentálním stylem zpracování, spousta roztřesených VHS close-upů apod. Všichni jsou tam rozháraní, zpráskaní a hysteričtí, ale pod emocionální vyhroceností se vlastně skrývá prázdnota a banálnost. Madonna tu hraje celkem dobře, asi tímhle chtěla získat kredit na poli nezávislých filmů. (30.11.2023)

Teď na druhé kontrolní zkouknutí po pár letech bych tomu snad i přiznal cosi jako poctivost či tušenou sebekritickou výpověď, ta se ale bohužel týká jakéhosi špatně čitelného osobního zmítačství ve věcech, které jsou člověku veskrze fuk: Ach, ten těžký, přetěžký život nadaného režiséra mezi zhýralým štábem, milující rodinou a vlastními živočišnými pudy, ach to (vědomě?) banální ublíženectví chlápka, kterého už nebaví podvádět svou ženu a diví se, že ho za to svět nenosí na ramenou. Světlá místa tvoří herectví Harveyho Keitela a kupodivu tu a tam i Madonny a některé výjevy Eddieho „práce s herci“ v rámci filmu ve filmu, zbytek je rádoby složitě strukturované, hystericky nafouknuté nic, neúspěšně se snažící přenést na diváka blíže nespecifikovaná sexuální traumata a snad i filosofovat o přetlačované mezi lidskými temnými stránkami, ctnostmi a pokrytectvím. (24.11.2015)

Hodně dlouho jsem si zvykal na formu, jakou byl film natočen. Byla na můj vkus až moc nezávislá. Ale zvykl jsem si. Scény z natáčeného filmu, ze života štábu, rozhovory se štábem se střídají v chaotickém rytmu, různě se prolínají a nastavují nelichotivý obraz morálním hodnotám lidí z filmové branže. Režisér si sere do vlastního hnízda. (07.08.2007)

Ďalší z náročných počinov režiséra. Všetko závisí od úvodných 10-15 minút, kde sa divák buď otočí filmu chrbtom, alebo si zvykne na netradične uchopené spracovanie. Film časťami pripomína autobiografický dokument o režisérovi aký prepadol odvrátenej strane Hollywoodu. Herecky tu exceluje Harvey Keitel v úlohe životom unaveného režiséra a morálne skazený pár Madonna/Russo. Nebezpečná hra patrí pravdepodobne k tým filmom, aké docení čas rovnako ako filmografiu Abela Ferraru, pre ktorú publikum ešte nedozrelo. (08.03.2014)