Karel Gott 70

Kája je len jeden, nikoho podobného tu, ani v blízkom okolí nemáme, a ani tak skoro nebudeme mať. Na tento program sa budeme pozerať ešte veľa krát počas silvestrovskych osláv, a kto nechce, nemusí. Nad veľkosťou akcie je zbytočné sa pozastavovať, čakal snáď niekto, že oslava sedemdesiatky prebehne iba potichu doma pri rodinnom kozube? Playback tam bezpochyby bol pri interpretoch, ktorí sú v pokročilom veku alebo zjavne mimo formy, ale Gott na playback nešiel, to nech pochybujúci otvoria oči aj uši a nestrápňujú sa "múdrymi" komentármi. (31.12.2017)

::::::::::::::::::::::::::::: "Jdu za štěstíííííím" .......... nevím kam jdeš ty Karle, ale já zustávám hezky doma u pc. _______ Myslím, že to byla nuda jak pro většinu lidí u TV, tak i pro Gotta, který se skrýval za falešným úsměvem a tvářil se, jako že je to čupr oslava. Hlavně mi bylo líto té jeho malinké dcerušky, která se na té židli kroutila jako by do ní dávali 220 voltů. Díkybohu jí potom dali spát a tu druhou půlku si Kája protrpěl sám se svou drahou polovičkou. ( A semnou. Že já debil na to koukal až dokonce !?! ) ::::::::::::::::::::::::::::: (28.07.2009)

Jak už jsem psal u dokumentu Fenomén Gott, tak Karla považuji za jednu z mála osob, která může nosit titul celebrita bez nějakých uvozovek. Na tenhle koncert bohužel přišli i ti, kterým by ani dvojité uvozovky ve slově celebrita nestačili. Nejhorší část koncertu byla paradoxně na začátku, kdy vystoupil Sámer (Kr)Issa. To se o mě opravdu pokoušel infarkt, když se on pokoušel zpívat. Naštěstí potom to už nebylo tak strašné a bylo tam pár lidí, kteří si ten titul také zaslouží (Bohdalová, ač propírána bulváry, je to pořád paní herečka, hlavně komediálních rolí, Bílá…) Věřím, že kdyby Karel nebyl džentlmen, tak by s některými vyrazil dveře a ani by nemrkl. A na závěr stačí jen říct, že v místnosti z mužského osazenstva zřejmě nebyl nikdo, kdo by se Karlovi přiblížil, byť po jeho ponožky! (15.07.2009)

Celkem nudné. Gottovi přišli poblahopřát snad všichni, co v showbyznysu něco znamenají, ale neznamenalo to, že bych nad nimi plesal. Některá vystoupení byla fajn (Kerndlová, Farna, Issa), ale dál už jsem si nic nevybral. Tak nějak to bylo dlouhé, monotonní a tam, kde měl pořad v druhé polovině gradovat, jsem málem usnul, protože to bylo dost nezáživné. Opravdu dost dokonalá nuda. 40% (02.12.2009)

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)