Modlitby za Bobbyho

Takové měšťácké kýče ze mě dělají homofóba. Při pohledu na nejen zdejší hodnocení a vůbec recepci filmu musím uznat, že by si tento přeceňovaný televizák zasloužil (sociologickou) studii, která by se zabývala tím, proč pozitivní emocionální odezvy dosahují i diváci, kteří nejsou bigotními Američany, kteří uvízli na počátku 80. let. Moje hodnocení je tak spíše dáno postoji (nepovažuji v současnosti homosexualitu za něco, co by potřebovalo být "opsravedlňováno" jako zcela normální věc), protože formální stránka podporuje banální a zpátečnický význam. Nemyslím si, že je správně, když je drama o černobílém vidění světa vystavěno na očividných dichotomiích, z nichž se nevybočí ani v závěru. Jako divák mám navíc problém s tím, když jsou ze mě emoce dolovány velice prvoplávým způsobem, zde akumulativní gradující montáží a posílením hudební stopy. Nelze se odvolávat na biografičnost, jelikož z fotografie opravdových předobrazů při srovnání s jejich hereckými představiteli vyplyne, že jde především o psí oči a dojímání se, protože skutečný Bobby byl sportovnějšího a mužnějšího vzezření. Oceňuji ale formu uzpůsobenou vnímání titulního hrdiny a herecký výkon Sigourney Weaverové, která z ploše napsané fanatičky dokázala udělat živoucí a dýchající postavu, vůči které lze dokonce pociťovat i určitou formu empatie. Ke katarzi jsem ovšem - na rozdíl od její rodiny a valné většiny zdejších hodnotících - nedospěl, jelikož jsem myšlenkově neustrnul v předcházejících dekádách. (26.09.2010)

Plane. takto ked ma niekto potrebu vyrazit na kruciatu za odbuznenie niekoho, tak rozhodne nikoho neodsudzujem - proste ludia su rozni, kazdy ma kadejake potreby. Ovsem ja na kruciatu nevyrazim, a nikoho nechcem odbuznit, lebo som leniva kurva, ktorej sa nechce. Jo a mne je jedno ked buzny pichaji buzny- hlavne nie mna : 2 % (15.10.2016)

Velmi silny film. Prva cast je hlavne o vnutornom rozpolozeni a zmatku Bobbyho. O tom ako sam pred sebou a pred svojou rodinou prizna svoju orientaciu. A ako na neho posobi ich odmietanie a snaha ho "vyliecit". Ako najde ludi, ktori ho akceptuju a miluju takeho, aky je. A ako ani to nestaci na to, aby sa zacelilo jeho srdce. Druha cast je o rodine , ktora sa vyrovnava so stratou syna a brata. A o matke, ktora este bojuje aj so stratou viery. Film nenasilnym a v mnohych momentoch vizualne zaujimavym sposobom, hovori o tom, aky zhubny a tragicky vplyv maju slova, nenavist a obmedzenost a ako niekedy az tragedia dokaze otvorit ludom oci, aby boli schopni a ochotni sa pozriet dalej od svojho nosa. Film ma aj dobre zvolenu hudnu a herecke vykony, hlavne v podani Sigourney Weaver a Ryana Kelleyho. Ona bravurne sprostredkovava strach, zmatok a neistotu Mary. A Ryan je zranitelny aj plny nadeje a strachu a bezmocnosti. Film je svojim sposobom kruty. Ale konecne vyznenie je pozitivne a plne lasky. (25.10.2016)

Brutalne nadhodnoteny snimok,ktory si absolutne nezasluzi 83%,ani len vo sne,najvacsim sklamanim su herecke vykony,hlavne Sigourney Weaver totalne odflakla svoju rolu,nezvladla ju,zahrala ju chladnejsie ako psi cumak a pri tak skusenej herecke je to smutny pohlad,prva polovica filmu bola fajn,no v druhej to bolo len o nabozenstve a dristoch,ktore sa nedali pocuvat a ak je toto natocene podla skutocnych udalosti,tak Bobbyho matka bola...ano,dal som tri bodky,lebo by som bol vulgarny,jednu hviezdu davam za herca Ryana Kelleyho,ktory ako jediny bol presvedcivy,zostatok stoji za ho*no...:-) (06.01.2022)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)