Zbav nás od zlého

Staré ženy s nemocným srdcem se nemačkají! Skandinávská frost deka o bezmezné negativitě zla a až absurdní relativitě dobra. Pod dohledem vyblinkaného kamerového filtru se v prvním dějství rozdělují role (složte větu ze slov: tragédii, tady, k zkurvené, schyluje se), aby pak přišlo poněkud podezřelé chování účastníků garden party (skutečnosti, že kořist zahnaná do kouta se brání, pomsta je slepá, dav dodává sílu a Dáni pijí jako Dáni sice vnesou trochu světla, ale rozhodně vše nevysvětlí) a taky nečekaný twist s nádechem pitoreskního paradoxu (kdo ho čekal, lže a celou dobu jen čuměl do dekoltu Lene Nystrøm).. Rozmýšlení mezi třemi a čtyřmi hvězdami mi Bornedal usnadnil svým satirickým, dalo by se říct až černohumorným pojetím, kterým zdárně rozčeřil stojaté vody podobně laděných kousků o "sociálních střetech", tekoucích z delty neevropské provenience. Apropo, dokonalý casting, těchto Strašáků by se bálo i zelí.. (07.12.2012)

Ve "strašácky strašidelném" filmu došlo skoro na všechno, i na to "jablúčkové líco", jak by řek náš Laco. Dobrá a případná podívaná, především (a možná jen) když přijedete z celodenního lyžování, uděláte si topinky, uvaříte grog a relaxujete zabaleni v dece, protože krbová kamna se nemohou hned srovnat s minus deseti venku. Že měli zavřenou hospodu na Studnici, Rokytně i ve Vlachovicích si budu chvíli pamatovat, na dramatické zápletky dle Ole Bornedala zapomenu mnohem dřív... Pozn.: Přestože Pater Noster známe (povětšinou asi bezděčně) všichni, sotva přijdeme na to, KDO se výrokem "Sed libera nos a malo (Fri os fra det onde či Zbav nás od zlého) obrací na KOHO. (19.01.2017)

Syrový a brutální náhled do nitra dánské vesnice, v jejíchž usedlících se po tragické události probudí to nejhorší. Kolikrát jsem si vzpomněl na vesničany u nás na chalupě a říkal si, co by kdyby, protože typologicky bych tam jistou podobnost našel, ačkoliv takové obrátky, jaké příběh nabral v posledních dvaceti minutách, bych od našich křupanů neočekával. Alespoň doufám. Jediné, co mi trošku dělalo problém, byl ten zesvětlený efekt, který mi příliš neseděl. Naopak bych v tomto případě světla spíše utlumil, případně nechal vše v normálu. Té tragické absurditě by to jen prospělo. Každopádně na Sever patří další poděkování. 85% (27.10.2015)

Tento film je trochu zvláštním thrillerovým dramatem. Jeho atmosféru by šlo asi nejlépe vystihnout slovy jako „zlověstná“ či „znepokojivá“ (ale také poněkud škodolibá). Dlouhou dobu se jakoby nic neděje. Čeká se na moment, kdy jedna z postav (konečně) shodí svoji vinu na druhou, a pak se odstartuje veřejný lynč. Jde vyloženě o ticho před bouří, nevinnou přípravu na emocionální nálož (vzteku a hněvu) toho nejtěžšího kalibru. Ale i to předchozí zdánlivé „nic se neděje“ pomáhá vysvětlit motivy některých postav, částečně rozvíjet jejich prvotně nahozené charaktery. Přesto, až dojde na jatka, jedna z postav se začne chovat poněkud jinak. To když dojde ke střetu mateřského, ochranitelského citu (žena) na jedné, a smyslu pro spravedlnost a jakýsi odpor k lůze na straně druhé (manžel). A přestože jisté pohrdání chátrou člověk vidí už na oslavě, fanatický a potěšený výraz pána domu staví předešlého slušňáka do pozice de facto magora, který využívá dané situace k tomu, aby si s těmi, kteří jsou pro něj odpadem, de facto tak trochu vyrovnal účty (resp. nechal na povrch vyplout to, co ho sžírá uvnitř a dost možná už pěkně dlouho). Nastává však problém, že v danou chvíli je už publikum (nebo předpokládám alespoň jeho většina) na právníkově straně, a najednou se cítí nesvé, komu to vlastně fandí. Přichází tedy moment, kdy se společensky kritický podtón snímku neobrací jen na postavy ve filmu, ale i na samotného diváka, což je hodně drzé, částečně nepříjemné, ale po jistém odstupu to zpětně oceňuju. A proto si nemyslím, že přímé přirovnávání tohoto filmu k Peckinpahovým Strašákům či snad dokonce jeho remaku (jak tu mnozí v komentářích předvádějí), je úplně vhodné (společné mají jen určité věci). No a pak samozřejmě přichází ta známá pravda o zoufalých situacích, které si žádají stejně laděné činy (matka). Jde o docela drsnou pasáž, ale možná ještě tvrdší je závěrečná pointa, která vše viděné převrací v docela kruté probuzení (především tedy divákovo). Škoda jen toho (na můj vkus) už trochu zbytečného zlehčování na samotném konci filmu (tvůrci, po očku se vysmívající divákovi, si prostě nemohli odpustit ještě jedno rýpnutí do něj). Za mě to budou prozatím solidní 4*, ale snímek si přímo žádá další zhlédnutí (ať už kvůli dalšímu velebení či naopak kritice). „Nejsou špatní lidé, Violo. Jsou jen lidé, kterým chybí láska.“ – „A proto jsou špatní?“ – „Jsou velmi smutní, a proto často udělají něco špatného.“ (21.11.2014)

Vynikající psychoteror. Akorát mi tam moc neseděla ta postava náboženského fanatika s Frankensteinovým monstrem na vodítku. To už byla víceméně karikatura. Jinak takový hřejivý a milý film o malomyslných obyvatelích jedné severské vesničky. Alkohol teče proudem, zvířecí pudy vyplouvají na povrch, jde se drancovat, znásilňovat a zabíjet ve jménu Ježíše Krista, našeho spasitele. Nebo tak nějak. A neokoukaný vizuál tomu jen přidá, Bornedal (respektive kameraman) to má v oku. (30.04.2013)