Suzanne

Nemám rád filmy Dušana Rapoša. Všetky tie jeho "Fontány pre Zuzanu" mi vždy liezli na nervy. I jeho tituly "F.T." a elánistická "Rabaka" boli úplne mimo môj hudobný vkus. No najviac ma rozosmial svojim pokusom natočiť sociálnu drámu o tvrdých drogách. Do hlavných úloh silne závislých feťákov absolutne nevhodne obsadil svoju budúcu manželku Evu Vejmělkovú a toporného Maroša Kramára. Tento titul bol v roku 1997 vraj ocenený ako najlepší snímok na Festivale mladého filmu v poľskom Gdaňsku, no ja mu viac ako jednu hviezdičku veru nedám. ** (29.10.2017)

Suzanne není nějak špatný film. Asi bych tedy na něj možná koukal jinak, kdyby nám ho v rámci jakési prevence pouštěli ve škole (páč tam úvodními proslovy dokázali zkazit a zhnusit kde co). Naštěstí já už v době vzniku filmu byl dávno v pracovním procesu. Ale tak nějak si říkám, proč skoro všechny ty příběhy o drogách (alespoň tedy ty, s nimiž jsem se setkal) mají tak nekompromisně ultimátní odstrašující sdělení: Jakmile jednou čichneš ke drogám, jsi ztracen! Nedělej to. Protože co je odkazem Suzanne? Jakmile jednou čichneš k drogám, nepomůže ti ani odvykačka, stejně skončíš špatně. Je to opravdu pozitivní přístup? Co takhle té cílovce říct třeba i to, že i když k těm drogám přičichnete, pořád je určitou dobu ještě cesta ven? Že když ty drogy vyzkoušíte, nemusí to nutně znamenat, že jste ztraceni a skončíte v pekle? že opravdu ne každý, kdo se k drogám dostanbe skončí putupnou smrtí. A ne pořád jen děsit tou nejhorší možnou variantou a brát jim pozitivní vidiny a možnosti? Ale zpět k filmu. Je samozřejmě svým způsobem "propagandistický", plánovitě odstrašující (čemuž se přizpůsobuje všechno, od dějových linek, oslích můstků náhody, až po použité výrazivo) a nutně citově vyděračský, ale jak už jsem psal, není to špatné. Je to asi první (nepočítám první Fontánu) film s Vejmělkovou, co jsem viděl, kde není jen jako okrasa, ale kde i něco hraje a o něco se snaží. Má to i zábavné okamžiky (scéna s nádražním rozhlasem, nebo když Suzanne jednu natáhne klukovi na ulici). A když už jsem u té Evy, Eva vždycky byla hrozně krásná, ale když se tady postaví vedle Chantal, i její krása bledne závistí. (07.04.2016)

Měl jsem pocit, jako bych sledoval dlouhý videoklip. Stylizace prostředí (undergrandové doupě padlých umělců, scény při focení) a hudba se vzájemně dopře doplňovaly. Problém je ve stopáži, ta je skutečně přehnaná a zbytečně natahovaná. Překvapivě dobré herecké výkony, i když vztahy mezi postavami - hlavně dirigent (Polívka) a Suzanne (Vejmělková) - hatí dost nevěrohodně podaná role náhody. Letmý pohled dirigenta do Suzanniny občanky jasně naznačuje, co půjde až o půlhodiny později. Zajímavé scény: Suzanne v léčebně, závěrečný "tanec". Ve srovnání s českým snímkem Perníková věž koukatelnější. (25.09.2010)

Bolku kam to zase lezeš?? Strhující film ze života narkomanů???SERIOUSLY? Ano strhující je, ale strhne vás psychicky ke dnu... Takovou filmovou lahůdku jen tak nikde nenajdete pouze pozdě večer před přehoupnutím jedenácté a dvanácté hodiny na televizi jako je barrandov. Bolek si celou dobu hraje na Schuberta s tím jeho dirigováním a vzezřením a Maroš Kramár zase na strašně úžasného umělce a fotografa....Kdybych měla komentovat výkon Evy Vejmělkové tak není ani v rozhraních divadelního angažmá. Chce se mi z toho ječet a něco rozbít... (09.12.2012)

Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty. (30.07.2012)