Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Rozprávkový príbeh o láske princeznej Aničky a Filipa, zázračných bylinách starej Apoleny a o čertoch, ktorí chceli ovládnuť jedno kráľovstvo. V zemi kráľa Dobroslova sa prestala ceniť poctivá práca, slušnosť a čestnosť. Do krajiny sa postupne vkráda moc pekla a tak, tí v ktorých ešte zostala štipka slušnosti z krajiny utekajú. Trochu popletená bylinkárka Apolena má svoj sen, že krajinu zachráni neznámy spasiteľ, ktorý príde na somárovi a vezme si za ženu princeznú Aničku. Keď je v krajine najhoršie, kráľ z bezmocnosti upíše svoju dušu peklu a vládu prevezme jeho zradný minister. Práve vtedy prichádza do kráľovstva mladík Filip, v ktorom nikto nespozná princa zo susedného kráľovstva. Len Apolena je presvedčená, že práve on je tým záchrancom. Filipovi sa naozaj podarí zachrániť zem pred peklom, nie však pomocou čarovných Apoleniných byliniek, ale za pomoci lásky k princeznej Aničke. Chamtivý minister, ktorý za zlato upísal svoju dušu Luciferovi. V tom kráľovstve žila milá princezná Anička a jej verná stará bylinkárka Apolena. A jedného dňa sa tam zatúlal švárny mladík Filip, ktorý padol do oka Aničke a Anička jemu. Bol to šikovný mládenec a hneď ho aj vzali do služby v kráľovskej kuchyni. A potom tam bolo iné kráľovstvo. Kráľovstvo pekelné so svojim vládcom Luciferom A ten sa rozhodol, že kráľa Dobromila zničí a pripraví o jedinú dcéru. Preto pošle svojho hlúpeho synovca Urugala, aby sa uchádzal o jej ruku. Ale Anička miluje Filipa a o synovca nejaví ani ten najmenší záujem. A to Lucifera naštve tak, že prikáže, aby ju Urugal priniesol do pekla. Samozrejme, že ten nešťastník namiesto Aničky privedie do pekla komornú. A tak sa začne kolotoč nedorozumení intríg a čarov, ktorý môže nakoniec zastaviť iba cit zo všetkých najväčší - láska. (STV)

(viac)

Recenzie (341)

Autogram 

všetky recenzie používateľa

Rozprávková klasika z toho dlhodobejšie nebude, ale v tomto roku sa to televízie pokúšajú párkrát zopakovať. Veľmi na to nemajú dôvod, pretože jediné, čo za niečo stojí, je čert a jeho čertoviny. Hlúpy kráľ a múdry chudobný poddaný, to je také rozprávkové klišé, že by sa takáto kombinácia mala zakázať. ()

ABLABLABLA 

všetky recenzie používateľa

Velmi pěkná pohádka. Dobře zahraná, tím pádem milé a dobře zvolené herecké obsazení, dobře natočené. Po delší době pohádka, která je natočená na úrovni. Člověk se pobavil, posmutnil, místy se bál, co když to dopadne špatně, ale jak to tak bývá, pohádka měla zase dobrý konec. Tato patří k těm, na které se můžu podívat i vícekrát. ()

Reklama

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Vítězství formy nad obsahem: sympatičtí herci, pěkné obrázky, podprůměrný scénář. Nejlepší na filmu je ovšem koncepce Pekla: od výpravy přes kostýmy a masky až po herecké výkony. Jestli si na někoho v souvislosti s touto pohádkou vzpomenu, bude to nejspíš někdo z nesvaté trojice Kassai - Liška - Suchý. Takže nakonec nepohádkově temná síla zvítězila. ()

filmmovier 

všetky recenzie používateľa

Asi jediná koukatelná česká pohádka. Na pohádky jsem nikdy moc nebyl, ale tohle je prostě klasa mého dětství. Naprosto luxusní Pavel Liška, charizmatický a velmi ďábelský Csongor Cassai s hlasem Oldy Kaisera, Zdeněk Suchý, Somr, Lábus, skvělá hudba, atmosféra místy až hororová (na to že je to pohádka), velmi dobře zobrazené peklo, ukrutně velká výprava a největší herecké hvězdy... Čert ví, proč je to tak parádní a baví mě to i teď. 80%. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Čert ví, proč s ním každý obchoduje, třeba za kozlí bobek; proč se mnohému vyplatí lízat Luciferovy křusky. Proč král stále drží šupáckého zloděje jako ministra u sebe. Čert ví, proč peníze mají obíhat tudy, kudy obíhají. Čert ví, proč se během tohoto procesu mění obraz na mincích z králova na ministrův. Čert ví, proč je státní moc rozvrácena, obyvatelstvo pauperizováno, země plundrována. Čert moc dobře ví: buduje NWO a jde mu o duše. Situace krachujícího krále - podobenství. Teprve postupně zjišťujeme, o co tady jde; jaká mocnost stojí za „nevinnou“ korupcí. Pohádka o naší době, o naší zemi. Výkvět z tradice pekla v české filmové pohádce. V silné konkurenci rozhodně patří k nejhlubším i nejvtipnějším. Film se snaží o jistou velkolepost obsahu i formy - a daří se. Zaostává za „klasickými perlami“ v hutnosti výrazu, tahu na branku i kultorodosti vtipu („Anička Kozí nožička“ je přece jen slabší kafe než třeba „Našli, našli?“), rovněž třeba rezignace na ztvárnění marginálních funkčních postav netěší. Avšak důvody, proč chybí pátá hvězdička, jsou tyto: ledabylost sledu a představení jednotlivých obrazů (především v úvodu, rezignace na epično): nic než průměr, šlo si s tím pohrát; rezignace na vyladění dílčích point; a přinejmenším dvojí nelogičnost rozbíjející děj: Azarach nejprve stojí o to, aby Filip pro peklo pracoval (zřejmě chce využít jeho obchodních schopností), načež následuje scéna vyznívající spíš tak, jako by o práci žádal Filip; slibovaný dějový posun se ukazuje být slepou uličkou; a potom králův nevysvětlený obrat v otázce dceřiných vdavek: celá tato záležitost se nakonec jeví jen jako příležitost pro Liškovu etudu (která je skvělá) a pro Holubovou, aby se pak za ním mohla honit (což je slabší). Jalová finální happy scéna odhaluje jinou slabinu vyprávění paradoxně ve svém jediném silnějším momentu, jímž je osvěžení v podobě režiséra na oslu a následný spiklenecký údiv mezi princeznou a Apolenou: ten totiž dává zamrzet, že prakticky zůstala nevyužita jejich součinnost, zvláště na straně princezny, která má všechny předpoklady nebýt pouhou zachráněnou kráskou; jakkoli děj pohádky vypadá komplikovaně, vše je vyřešeno jediným separátním aktem: že Filip vstoupil do služby a že se mu podařila jedna lest; nic z ostatního není pro šťastný výsledek relevantní. Pojetím myšlenky a jejím rozpracováním se však této pohádce vyrovná málokterá, přičemž sympatičností a inteligencí projevu spolehlivě předčí všechny mnou viděné konkurentky posledních dvaceti let. Obzvláště silnou stránkou jsou – vedle detailně rozpracovaného myšlenkového konceptu – solidní vtipné dialogy a skvělá ztvárnění jednotlivých charakterů, kupodivu nejen těch záporných. Bylinkářka Janžurová jako ideologická diverzantka, k níž čerti chodí fetovat kytičky, je skutečně krásná paní Sedmikráska. Její pomocnice – půvabná vkusná inteligentní princezna se slovenským přízvukem, ach. Dokonce i sladký pan Dokonalý je v roli hrdiny - zachránce přesný. Pokud jde o jeho společníka, lze říci, že v Čert ví proč je precizně zvládnut motiv, který kazí pohádku Nebojsa – totiž postava špatného kamaráda; pozorovat tohoto self-made-zmrda na každém stupni jeho kariéry z pocestního zlodějíčka ve faktického vládce země, už už sahajícího po koruně, je smutný zážitek: také on je přesný. Jaký rozdíl mezi ním – šaškem a imponující postavou původního šaška! Jak snadno odstavuje ministra – přicmrndávačského strůjce obecného marasmu! Snad jenom pan král je poněkud nevyprofilovaný, což naštěstí zachraňuje Somrův projev; na druhé straně lze mít za to, že „nevyprofilovanost“ k této postavě patří. Horší je to s ministrovou manželkou, která zde působí jen jako přihlouplá komická vložka, což je škoda, neboť i tato postava cosi symbolizuje: luzoidní smetánku vyžívající se v bezsmyslné pseudoesoteričnosti (chce vypěstovat z husy labuť, užít si s čertem a kdo ví, co ještě; všimněme si, že svým způsobem sahá do oblasti, v níž se suveréně pohyuje Apolena). Naopak skvělou vložkou jsou Koubek s Hrzánovou (ale i Navarová při titulcích). Zmíněný koncept je tedy zpracován v klasické pohádkové struktuře (král a království ve fatální situaci, zlý ministr, z daleka přicházející mladý zachránce provázený špatným společníkem, krásná princezna, proti temným mocnostem pomáhá dobrá bába kořenářka), kterážto struktura je ovšem pojata vskutku postmoderně; upozorním jen na to, že „bábou kořenářkou“ zde není polomagická stařenka, nýbrž žena ještě plná života, představitelka „alternativního životního stylu“. Ostatně čert dobře ví, proč na Apoleninu zahrádku jeho moc nesahá. Apolena je „mocnost“ – peklu je nebezpečná, s Luciferem si může hovořit, kdy se jí zlíbí a on ji také respektuje jako důstojného protivníka (kdežto svým spojencem ministrem otevřeně pohrdá). Impozantní složkou této pohádky je právě pojetí pekla a jeho působení (a propadnutí peklu - viz hrdinův otec), hrdinova služba u Lucifera a hlavně Lucifer sám. Nejen excelentně zahraný (a namluvený), ale konečně opravdu myšlenkově hlubší, morálně zajímavé, formálně přesvědčivé pojetí arcisatanáše. Je tak imponující, že je skoro až sympatický, přesto je tady jasně představen jako zosobnění Zla. Přitom nelze nevidět konzistentní odstupňovanost čertů: liškoidní dement Urugal, mafiózní kšeftař Azarach i superkmotr Lucifer (všimni si biskupské elegance jeho oděvu) jsou zřetelně téže substance, jen vždy na diametrálně vyšší úrovni. Všimněme si též blahosklonného sebevědomí pekelníků („Dočkáš se“ nebo „Teď ještě nemusíš vlastní krví“), kteří vědí, že jim nic neuteče. Ještě geografickou poznámku: Pochybuje-li kdo, o které zemi pohádka pojednává, mám pro něj jeden dialog („Tohle že má být pro krále? Leda tak pro dobytek.“ „Pro ministra vaříš taky.“) a jeden botanický název: Lysohlávka česká. () (menej) (viac)

Galéria (34)

Zaujímavosti (15)

  • Scéna, kde princ Filip (Štěpán Kubišta) v pekle ukradne oba úpisy (svůj a krále Dobromysla) a Ďábel nakonec v domnění, že Filip ukradl jen svůj úpis, první ukradený úpis spálí (ten, je ale ve skutečnosti králův), je nesmyslná. Protože sám Ďábel zjistil, že Filip ukradl „svůj“ úpis díky tomu, že ví vše. Jak je tedy možné, že díky jeho vševidoucí moci nezjistil i to, že ukradl i úpis zpečetěný krví Dobromysla a onen důležitý úpis zrovna nechává spálit. (holyterry)
  • V Pekle, které výtvarný supervizor František Lipták pojal jako pohádkovou variaci na Hieronyma Bosche, si lze všimnout celé řady důmyslných (většinou mučících) nástrojů, které tvůrci popsali takto:
    - Pekelný stroj na válcování hříšníků: Účelem tohoto zařízení je vymačkat z hříšníků poslední zbytky duše. Dá se též užít k prodlužování trupu a končetin či jiným masážním technikám. Dopravní pás slouží k usnadnění manipulace s hříšníkem.
    - Lechtací stroj: Důmyslnou mechanikou tohoto zařízení šimráme hříšníka na chodidlech až k naprostému ochabnutí nejen hříšnýchm, ale jakýchkoli myšlenek. Délka je nastavitelná dle těla klienta pro případ, že už nebyl předem upraven na jiném zařízení. Lechtací havraní pírka byla pochopitelně chemicky i tepelně zbavena veškerých posvátných účinků.
    - Pila: Pekelný nástroj ke zpracování kmenů na výrobu dřevěného uhlí. Kmeny se získávají od pozemských prodejců výměnou za odpustky, protislužby či pekelná platidla, jako je bobek z kozla nebo šakalí pazour - ten se v pekle obzvlášť cení. Dřevěným uhlím se výborně udržuje konstantní teplota (365,25 stupně Bertíka) pod kotly s hříšníky. Parní pila může být alternativně poháněna ručně - otáčením kliky.
    - Tavič mincí: Důmyslný stroj na tavbu zlaťáků za účelem ražby nových. Dnes bychom řekli pračka špinavých peněz. Mince s portrétem odepsaného panovníka padají shora do velké nálevky a do necek pod strojem vytéká již přetavený kov. K výrobě mincí se ještě používá formovací stůl na odlévání zlatých prutů, řezačka, na které se z nich krájejí nové mince, a raznice mincí nových.
    - Pekelná raznice na mince: Do pekla se transportují mince s motivy vládců peklem plundrovaných království, které se právě na tomto razícím stroji přerážejí na mince s portrétem peklem dosazených "správců." U samotné raznice klečí hříšník (většinou hamižník), o jehož jazyk se chladí údery rozpálené mince. Stroj obsluhuje další hříšník, takže celé zařízení má i terapeutický význam.
    - Pekelná pec: Komunikační prostředek pekla s pozemšťany, vhodný k přepravě jak předmětů, tak živých břemen. Nejvíce je používán jako potrubní pošta pro přepravu zlaťáků do pekla. Čas od času jej k dopravě používá i sám Lucifer. Mimoto se dá použít na pečení hus či jiných živočichů dozlatova. Pohyblivý čertík funguje jako návěstidlo věcí nekalých.
    - Pekelný lis: Užívá se především k lisování hříšníků za účelem lepšího uskladnění. Jeho zdánlivě jednoduchá mechanika vykazuje vysokou účinnost. Nejeden z klientů by jistě, kdyby mohl, potvrdil, že v jednoduchosti je síla někdy až brutální.
    - Luciferův trůn: Všimněte si neotřelého designu. Praktický způsob, jak si z pozemských protivníků sestrojit pohodlné posezení. "Nejhorším trestem pro vládce a urozené je nicota a zapomnění," říkává s uspokojením Lucifer, hově si v trůně z ponížených králů. (NIRO)

Reklama

Reklama