Sociálna sieť

Občan Kane facebookové generace. The Social Network není a nechce být kronikou vzniku Facebooku, vlastně počítá s tím, že si o historii firmy něco najdete alespoň na Wikipedii. Rozhodně není ani komedií, i když Sorkin opět napsal tolik vybroušených hlášek, že je napoprvé nemáte šanci pojmout. Se všemi těmi vtípky okolo jde o temný, smutný a znepokojivě aktuální film. Detaily Zuckerbergova života nejsou podstatné (větší prostor věnovaný rodičům bych nicméně uvítal), Fincher na něm pouze nezaujatě demonstruje, jak dnes přestává existovat jakékoli soukromí. Jestliže je Zuckerbergovi na začátku poskytnuta výsada subjektivního vypravěčství, pak jen zdánlivě – jim čtené blogové zápisky by díky jejich veřejnosti mohl předčítat kdokoli jiný. Vypravěči se stejně jako v Kaneovi neustále střídají, není však jasně odděleno, kdo zrovna mluví. Namísto svědomité rekonstrukce sdílení hromady informací. Film přitom není roztěkaný jako pravidelní uživatelé internetu. Nikoli zběsilé střihy, makrodetaily mikrovlnek a vychýlené úhly. Delší záběry, přeostřování, důraz na herectví. Z předchozích režisérových filmů má TSN nejblíže k podobně neuzavřenému, zvláštně ne-uspokojivému, leč trochu dlouhému Zodiacovi. The Social Network je naopak mistrnou ukázkou, jak bez zdržování sdělit opravdu hodně. Fincher našel dokonalý poměr mezi efektivitou a efektností. Apendix: Justin Timberlake je víc cool když hraje, než když zpívá. 90% Zajímavé komentáře: Cival, kOCOUR, Marigold, J*A*S*M, FlyBoy, Popluh, Chobotovec (02.11.2010)

Pěkný 10 letý rest od Finchera o vzniku Facebooku, ani nevím proč jsem film tak dlouho odkládal. Jesse Eisenberg, Andrew Garfield a Justin Timberlake výborní, nápad aktuální a hezký náhled do života mladého Marka Zucerkberga. Na životopisný počin je film strhující i poměrně napínavý a především velmi zajímavý. Příběh*****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. (25.09.2020)

Film o Pomovi a vzniku CSFD. ____ Pět důvodů k radosti: 1, Pravičák by z toho udělal zdrženlivou moralitu o podezřelým individuu, který podemílá tradice judaisticko-křesťanské kultury, levičák zas trapně ohraný střet zlého systému a krásného jedince. Fincher, respektive Sorkin taková klišé odmítá. Zajišťují dostatek kyslíku v bahnitém kalu, jímž se uvažování filmařů obvykle ubíhá, a nechávají na divákovi, aby si udělal vlastní názor. 2, Stejně neutrálně vyznívá střet Zuckerberg, Saverin a Winklevossovi. Ve filmu není postav kladných, ani záporných (faktem ovšem je, že vyvážit tři a více postav je lehčí než dvě, kde jedna nutně dominuje). Obrovské pozitivum. 3, Digitální kamera. Spolu s Miami Vice je Social Network asi největším triumfem digitálu, potažmo světlocitlivých čipů, které se obejdou bez předimenzovaného osvětlovacího parku. Tvrdí-li Fincher ve slavným citátu, že nikdy nechodil na filmovou školu, protože to nepotřeboval, a co je režie, zjistil, když se stmívalo a on potřeboval stihnout ještě tři scény, je to vlastně přesně obráceně – Finchera nestraší východ měsíce, nýbrž jeho západ. Fincher je prostě jeden z těch, který by do Ceckatýho tornáda, baru z Rodriguezova rozvernýho grindhouseu, který má otevřeno od soumraku do úsvitu, nikdy chodit nemohl, páč tehdy dělá. 4, Trent Reznor. Atticus Ross. 5, Social Network drží historický rekord za největší počet dialogů, který se kdy objevil v jednom filmu, což souvisí s největší inovativností Finchera, rozvedenou už u Zodiaca, kterou je skutečnost, že své filmy nedělí na jednotlivé scény, ale na obrovský kontinuální dvouhodinový pásmo bez ostrých přechodů. Díky tomu, že neztrácí čas uvozováním a ukončováním každé scény a že na rozdíl od stylisticky příbuzného Scott Pilgrima na rafinovaný přechody a audiovizuální můstky nijak neupozorňuje, jsou jeho filmy čílý a neklidný jako tykadla hmyzu, jak černá díra, v níž je obrovské množství hmoty stlačeno gravitací do velmi malého objemu. Ale takový už Fincher je. Bůh ví, od koho má tu nepokojnou krev. ____ Smím-li porovnat Avatara, Počátek a Social Network, tak Avatar i Počátek jsou progresivnější filmy, první technologicky, druhý scenáristicky. Spíš než filmy bychom mohli mluvit o osobních projektech za velké peníze, které odrážejí povahu svých tvůrců – Cameronovu inklinaci k technice a Nolanův „doktorát" z literatury. Ovšem divácky stavím nejvýše Social Network. Jednak Fincher nestaví technické a mediální aspekty kinematografie tak na odiv, respektive je rozpouští v příběhu, druhak dosáhnout mety filmař-vypravěč je více než být filmař-technik či filmař-literát, je to ta největší meta, která ční nad oběmi předešlými, neboť být vypravěč znamená být zároveň-inherentně technik a literát, ale obráceně to už neplatí. (26.12.2010)

„Celú stránku vytvoril za jednu noc. Ožratý.“ Od prvých minút snímka z produkcie Kevina Spaceyho - vďaka miestami až brutálne svištiacim dialógom - svižne ubieha. K vysokému hodnoteniu ju ťahajú tiež kvalitne zrežírovaní herci (najväčší dojem na mňa urobili dvojičky) a napínavý príbeh, ktorý miestami pripomína skôr mafiánsky triler (bez toho, aby niekomu vybuchol čo i len trápny sporák). Na strane druhej, ak necháme bokom, že scenár je zrejme inšpirovaný skutočnými udalosťami (ťažko povedať, čo sú si tieto druhy ľudí schopné povymýšľať si aj pod prísahou), je hrozne priemerný a plný klišé (ústredný hrdina sa nechá ovplyvniť evidentnou sviňou, čestného rovesníka vyšachuje z hry a potom sa čuduje, do akých svinstiev ho sviňa namočila). I tak mi to ale rýchlo ubehlo. Aj keď sa neviem zbaviť dojmu, že najpekelnejšie je zrežírované veslovanie regát. 70% (23.02.2011)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)