Réžia:
Věra JordánováScenár:
Jaroslav SoukupKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jana Preissová, Blanka Waleská, Eduard Kohout, Petr Oliva, Josef Mráz, Jiří Pleskot, Vítězslav Jandák, Milan Miroslav Livora, Jaroslav Pešice, Bohumila Dousková Pešicová, Libuše Zátková (viac)Obsahy(1)
Jana Preissová jako neohrožená královská dcera v pohádce volně zpracované podle B. Němcové... Tato televizní adaptace klasické pohádky se určitě od té známější filmové hodně liší. Černobílá pohádka má sice hlavní hrdinku – princeznu Ladu, té ale chybí zlatá hvězda na čele. Ale i ona se musí vypořádat s nechtěným ženichem, postarším a zlým králem Bořitelem III. (E. Kohout). Se souhlasem rodičů utíká do sousedního království, kde najde službu v kuchyni a setká se zde i s princem Vítězslavem (P. Oliva). A dál už to všichni milovníci pohádek znají… (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
"Pohádka", která se příliš často v televizním vysílání v normalizačním období neobjevila, vznikla krátce po okupaci tehdejší ČSSR okupačními vojsky. Pozornému divákovi sentence plné jinotajů a narážek na aktuální situaci v zemi neuniknou. Děti se bavily "naivním" pohádkovým příběhem a rodičové dostali jemnou dávku politické satiry. Dlužno dodat, že to chtělo slušnou dávku odvahy tvůrců, aby myšlenka k divákovi dolétla a normalizačním cenzorům zdárně unikla. ()
Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. ()
Princezna se zlatou hvězdou mě bytostně nebavila. Princezna Lada je podstatně lepší alespoň co se humoru a příběhu jako takového týče. Tato princezna sice nemá hvězdu, za to má větší důvtip, který sice neprokáže, když vaří léčící polívku. Protože hodí prsten do kotle a ne do hrníčku pro prince. Jinak souhlasím, že Jana Preissová je krásná, ale nesouhlasím, že je nejkrásnější. Bohužel ty opravdu příšerné kulisy, stojící na jedněch schodech a jedné místnosti, vyloženě kazí celkový dojem. Ubírají u mě hvězdu a divákovi na zážitku. ()
Úžasně naivní, úsměvná pohádka pro malé děti. Tahle starší verze princezny se zlatou hvězdou, ač bez hvězdy a myšího kožíšku, dokonce bez chůvy, je kromě zmíněných atributů "ochuzena" ještě o propagandu, což není na škodu, i když v té známější verzi to neruší, a o verše, což taky není na škodu (i když já veršované pohádky ráda), protože tím to je přístupnější opravdu nejmenším divákům. Chudák Lada tedy s tím podivně vousatým, zubatým chlapíkem se směšnýma hnátičkama, do kterého se, v hrůze před senilním dědkem, který se hlásil jako ženich číslo jedna, zakoukala. Krásně je tu ukázáno, jak muži vnímají věci jinak - při poznámce princezny: "Dejte mu tyhle šaty, on to beztak nepozná", jsem se upřímně zasmála. Jen tak na okraj, všimněte si, že ve verzích příběhu o oslí kůži ty princezny lautr vůbec neumějí vařit a vždycky se do toho hrnou. Polévku, kterou tady uvařila Lada, by nejspíš nejedli ani vězni z Auschwitzu a pohrdavě by to vylili na ten koláč, co ve francouzské verzi upekla Catherine Deneuve. ()
Jsem moc ráda, že se mi podařilo objevit i tuto pohádku. Alespoň si můžu porovnat obě verze, z nichž jedna je barevná a druhá je právě tato. Musím říct, že i tato verze je kouzelná a má něco do sebe. A vidět Janu Drchalovou (Preissovou) jako princeznu Ladu jsem si nemohla přece nechat ujít. Pořád ji mám v hlavě zafixovanou jako maminku malého Vašíka. Asi to tak i zůstane. Pohádka je to poněkud jednodušší než její předchůdkyně i jména a situace jsou jiná, ale vůbec mi to nevadilo. ()
Reklama