Réžia:
Věra JordánováScenár:
Jaroslav SoukupKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jana Preissová, Blanka Waleská, Eduard Kohout, Petr Oliva, Josef Mráz, Jiří Pleskot, Vítězslav Jandák, Milan Miroslav Livora, Jaroslav Pešice, Bohumila Dousková Pešicová, Libuše Zátková (viac)Obsahy(1)
Jana Preissová jako neohrožená královská dcera v pohádce volně zpracované podle B. Němcové... Tato televizní adaptace klasické pohádky se určitě od té známější filmové hodně liší. Černobílá pohádka má sice hlavní hrdinku – princeznu Ladu, té ale chybí zlatá hvězda na čele. Ale i ona se musí vypořádat s nechtěným ženichem, postarším a zlým králem Bořitelem III. (E. Kohout). Se souhlasem rodičů utíká do sousedního království, kde najde službu v kuchyni a setká se zde i s princem Vítězslavem (P. Oliva). A dál už to všichni milovníci pohádek znají… (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Paní Jordánová natočila hodně pěkných pohádek, ale tahle je podle mne velice nepovedená, scénář nic moc a herecké výkony jsou až na pár vyjímek zcela tragické. Proč "hraje" Josef Mráz krále, to nechápu, prostě bezbarvě odříkává jakýsi text, Petr Oliva rozhodně není můj oblíbenec a herec taky ne, Blanka Waleská ještě ano asi stejně jako Jiří Pleskot. Bohužel Eduard Kohout v nepochopitelné křeči, pár dalších figurek, mladý Víťa Jandák už byl tehdy "velký herec". Takže zbývá Jana ještě Drchalová, která je přirozená a ještě krásná, ale že by to stačilo na celou pohádku, to nestačí. Ona si ale hvězdu zaslouží a nejen to. Pokud zde někdo konstatoval, že to je pohádka pro malé děti, tak bych opakoval své oblíbené - tak malé děti snad ani nejsou. Snad to může sloužit k tomu, aby se odstranil mýtus, že tehdy byli všichni herci vynikající, nebyli, ani zdaleka - QED ()
Trošičku naivnější verze Princezny se zlatou hvězdou. Král Bořitel je spíš neškodný trouba, ale vrchní kuchař povýšil na generála. Princeznin tatík je chudák za sklerotika a Lada zvládá přebíhat mezi královstvími a kuchyní zřejmě v novém světovém rekordu. Přesto Princezna Lada obstojí mezi konkurencí a přes naivitu scénáře se na ni hezky kouká. Na tom má největší zásluhu Jana Preissová. ()
Princezna se zlatou hvězdou mě bytostně nebavila. Princezna Lada je podstatně lepší alespoň co se humoru a příběhu jako takového týče. Tato princezna sice nemá hvězdu, za to má větší důvtip, který sice neprokáže, když vaří léčící polívku. Protože hodí prsten do kotle a ne do hrníčku pro prince. Jinak souhlasím, že Jana Preissová je krásná, ale nesouhlasím, že je nejkrásnější. Bohužel ty opravdu příšerné kulisy, stojící na jedněch schodech a jedné místnosti, vyloženě kazí celkový dojem. Ubírají u mě hvězdu a divákovi na zážitku. ()
"Pohádka", která se příliš často v televizním vysílání v normalizačním období neobjevila, vznikla krátce po okupaci tehdejší ČSSR okupačními vojsky. Pozornému divákovi sentence plné jinotajů a narážek na aktuální situaci v zemi neuniknou. Děti se bavily "naivním" pohádkovým příběhem a rodičové dostali jemnou dávku politické satiry. Dlužno dodat, že to chtělo slušnou dávku odvahy tvůrců, aby myšlenka k divákovi dolétla a normalizačním cenzorům zdárně unikla. ()
Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. ()
Reklama