Cemetery Junction

Kdo se narodi pod stolem,tak se mu nahoru honde tezce skrabe.A kdyz se mu to podari,jeste neni jiste,zda na zaver nedostane jen salatovou misu z brouseneho skla.Nejde ani tak o komedii,jak o pribeh trojce mladych muzu,kteri se snazi najit sve misto v zivote.Kazdy ma sve sny o budoucnosti jine,ale jak uz to chodi,predstavy se malokdy splni. (04.08.2011)

"Ty maluj čůráky, ty kozy a já udělám něco se svým životem". Ještě ani nedoběhly úvodní titulky a já už se snad třikrát smál z plných plic. Nehorázně jsem se bavil především při scénkách s místní policií. Cemetery Junction je takový (ne)obyčejný příběh tří mladých kamarádů z malého městečka ve staré dobré Anglii. Jeden je grázlík, který polovinu nocí tráví na samotce v místní policejní stanici. Druhý nechce skončit v továrně jako jeho táta, a tak se pokusí prosadit jako obchodník nabízející pojištění. A třetí je prostě pako, ze kterého si ti dva dělají prdel. Povedený soundtrack, který přispívá k příjemné plynulosti příběhu a navazuje tu správnou dobovou atmosféru. Když už jsme u té doby, tohle je druhý film v krátké době, který je datovaný do období kolem 50., 60. a 70.let a já tyhle léta začínám mít fakt rád. Fajnový káry a ještě lepší muzika. Jó, to musely bejt časy....S těžkým srdcem dávám "pouze" 4*. (04.01.2014)

Podobné filmy o bolestném hledání sama sebe na prahu dospělosti mě vždycky zaujmou, ať už se odehrávají v Kanadě (Dar od Boha), v Německu (Sluneční ulice) nebo v Čechách (Občanský průkaz). Asi to bude tím, že jsem se kdysi (no, vlastně docela nedávno) taky takhle těžce hledala a že i dneska u mě pocit, že jsem se už konečně našla, opravdu nepřevládá. Cemetery Junction navíc vévodí moc příjemný soundtrack a dva sympatičtí a pohlední hrdinové (toho třetího, tlustého a protivného radši vůbec nepočítám). (31.05.2011)

Ze začátku vypadal film docela nudně, asi jako další drama od Velké Británie, kterých je docela dost(a většina těch dobrých). V podstatě jsem se ani nemýlila, jelikož záblesky vtipných hlášek vystřídaly momenty vážné, které zase tak komediální nebyly. Zábavu jsem tedy čekala větší, ale zas tak špatné to nebylo. Ono na tom něco bude, že Britům jdou převážně dramata. Příjemně mě překvapil Matthew Goode. (29.03.2013)

„Freddie, pozdravuj ode mě mámu.“ – „Jo, jasně.“ – „Táta je pořád s váma?“ – „Jo.“ – „Škoda. To je fakt škoda.“ Film je hodně předvídatelný, a pokud čekáte, že vás něčím extra překvapí, jste na špatné adrese. Jenže nutno hned dodat, že nuda se rozhodně nekoná, naopak, díky pořádné dávce humoru (nechybí jednodušší i černější kousky), pár slušně napsaným postavám a velmi chytlavé atmosféře se budete solidně bavit (a tak ani ta klišoidní romantická linka s hlavním hrdinou, který stále jen papouškuje po své lásce a ještě na ni jde „zbaběle“ přes její matku, vás nijak nenaštve). A na druhou stranu, myslím, že dobře fungují i vážnější místa, i když nejvíc se samozřejmě divák těší na veselé momenty, třeba ty ve svérázném rodinném kruhu Tarylorových, plném „intelektuálních“ debat (a na rozdíl Merchanta a jeho vpravdě miniaturního štěku tu má Gervais možná ne zas tak velkou, ale za to opravdu „vymazlenou“ roli otce). Poprvé to sice ode mě nebude pro výše zmíněnou dvojici za plný počet, nýbrž „jen“ solidní 4*, ale pořád je tu cítit kvalita, a to se počítá. „Jo, jdu do každý, co dá. Nevíte o nějaký?“ – „Ne.“ – „Ale neplatil bych za to! Jednou jsem byl se šlapkou, ale neplatil jsem, ne, zdejchnul se. Nemohla se za mnou hnát, myslím, že měla dnu.“ (20.07.2015)