Django znovu útočí

V prvním filmu za sebou Django vláčel rakev, tady jezdí funebráckým vozem. V prvním filmu měl kolt, tady má upilovanou brokovnici. V prvním filmu padouchy tloukl a střílel, tady je střílí, střílí, střílí, tluče, rdousí, stíná jim hlavy kosou, nabodává je na svícen, hází po nich sekery, vyhazuje je do povětří dynamitem, který je přinutí držet v zubech... No, blábol. Dnes by v takovém filmu nejspíš hrál hlavní roli Danny Trejo. Pak by měl člověk možná pocit, že se to nebere tak smrtelně vážně. (01.02.2014)

Tak Django se fakt vrátil, ale tak trochu v Rambo stylu. Z westernu to už v sobě má opravdu málo. Aspoň, že Franco Nero se s tím moc nesere, nahodí si na hlavě culík a docela solidně zabíjí do všech světových stran. Někdy i zákeřně. Ale on i ten záporák Orlowski (Christopher Connelly) je docela sviňák... (a docela dobře zahranej), tak se to tak nějak doplňuje. Bohužel je to béčko jak vyšité a kdo umí šít, umí asi i shit. Nebudu to tady rozmazávat jak hovno po podlaze. Na jednu stranu to bylo docela zábavné, ale s původním Djangem to moc společného nemá. Samozřejmě kromě kulometu. (08.12.2022)

On už původní Django nebyl žádným veledílem, prostě průměrný spaghetti western se solidním Francem Nerem kosícím nepřátele po desítkách a tahajícím za sebou rakev s kulometem. Nedala se mu ale upřít určitá atmosféra a zajímavý děj. Ničeho takového se zde ovšem nedočkáte. Kulometem se zde sice opět střílí ostošest a hlavní záporák si říká Ďábel (ha, ha), ale je to tak nudné a nezajímavé, že jsem už po dvaceti minutách měl chuť to vypnout a věnovat se nějaké bohulibější činnosti (například psaní tohoto komentáře). Ale abych to shrnul: nekoukejte na to, je to ztráta času. P.S. Doufám, že si herci to natáčení v krásné přírodě užili, když už nic jiného. (05.01.2010)

Možná se občas opravdu vyplatí čekat to nejhorší, a člověk pak může být celkem příjemně překvapený. Django se vrací není tak strašlivě špatný film, jak jsem čekal. Možná doplácí na to, že je to oficiální pokračování, přičemž má s původním Djangem ještě méně společného, než kdejaký neoficiální sequel ze 60. let. Když se člověk oprostí od srovnávání s původním Djangem a dalšími špageťáky, tak jo, jako akčně-dobrodružnej film se to přežít dá. Přes příšernou hudbu (Gianfranco Plenizio, ne Morricone, proboha!!!), mizernou režii, zajímavého, ale nedostatečně charismatického záporáka, pár rádoby vtipných scének, malého spratka, co se Djangovi pořád drží za prdelí, i přes to, že Django sám už není ten charismatický hajzlík v černém ale ochránce spravedlnosti s dlouhými vlasy. Kulomet používá příliš často, čímž ztrácí na účinku. Navíc se s ním zachází dost podivně. Místo koltu pak používá malou brokovnici, která zdaleka není tak super. Sám Franco Nero jako by se nudil, ale aspoň že ho tu máme. Co tu ovšem pohledával Donald Pleasence, to je mi záhadou. Aspoň jsem se nenudil tak často, jak jsem se bál. (18.02.2013)

Poněkud vyčpělé pokračování výborného originálu, které přišlo zcela zbytečně po 20ti letech. Pokud to ale člověk nebere vážně a nečeká nějaké to umění, svůj účel tenhle film plní. Zábavné je hlavně super akční finále, ve kterém Rambo-Django ukáže všem padouchům, žač je toho kulomet. Jinak kdo se chce výborně pobavit, následující spolupráce Nera s režisérem Rossatim nese název Top Line a jde o velmi zábavné akční sci-fi béčko. (07.01.2010)