Zakázané ovoce

Možná až trošku moc hnané do extrémů (asi by to tak ve skutečnosti nebylo - myslím především to nabízení panenství ...), ale to pokrytectví a totální potlačování jakéhokoli vlastního názoru je ve všech těchto sektách pravidlem....hygienik mě samozřejmě předběhl v upozornění na film ODDĚLENÉ SVĚTY, který řeší stejný problém u Svědků Jehovových. (27.06.2010)

Zajímavé, jak se to celé obrátilo. Maria, rebelka,která touží po dobrodružství, poznání, zakázaném ovoci,zakotví doma.V prostředí, kde vyrůstala, odkud utíkala. V domově nábožensky sevřeném, ale jistém. Naopak plachá a poddajná Raakel opustí tuto jistotu a vydá se do světa nepoznaného, nejistého, ale pro ni svobodného, kde musí rozhodovat sama za sebe a podle toho také nést následky. A to byla stěžejní myšlenka celého filmu. (07.01.2014)

Finských filmů jsem mnoho neviděl a na tenhle jsem narazil úplně náhodou. Téma dopadu náboženství na život obyčejných lidí (mladistvých zvláště) je pro dramatický snímek velmi vděčné. Snímek utíká svižný tempem. Taky je fajn zase vidět po čase Helsinky, byť jen na obrazovce. Obě hlavní představitelky si zaslouží pochvalu za svůj výkon, tvůrci za výborný výběr hudby. Španělská písnička mě doslova vzala za srdce. Jen ta finština je jako jazyk z jiné planety. (13.12.2013)

V málokterém filmu jsem náboženstvím tolik neopovrhovala jako v tomto počinu, poukazující na rozdíl mezi životem a existencí, mezi racionalitou a iracionalitou. Nádherně jemně natočené drama/ romantika s existencionálními prvky o poznávání a přijetí či odsuzování právě onoho rozdílu, který je zde představen pomocí přátelství, jenž je ovšem narušeno chápáním světa každé z dívek a povede nevyhnutelně k návratu nebo k úprku z té až dábělsky náboženstvím posedlé komunity. Při sledování filmu jsem byla opět o kus šťastnější, že jsem nepoznala nic, jako je víra v Boha. Náboženství je vskutku opiem lidstva. (05.06.2011)

Forbidden Fruit je především moderní (love) story o mladistvých věřících. I když v tomto případě bych spíše použil střet zájmů mezi láskou (chtíčem - aneb hormony se bouří) a náboženstvím. FF je již třetím snímkem tohoto zajímavého režiséra se zaměřením na problémy mladistvých a zároveň druhým filmem, který jsem od něj viděl. Předešlému temnému dramatu s dokonalou hudbou - The Home of Dark Butterflies jsem v podstatě neměl co vytknout, zde se již pár věcí najde a nebýt těch dvou a charismatických (hlavně blonďaté Raakel - Marjut Maristo) hlavních představitelek, dal bych asi i 3*. Podobný námět byl přeci jen již zpracován a tento příběh není zas tak dramatický a silný, aby dostatečně zapůsobil. Pěkně je tu však rozvinuté přátelství obou dívek, které se po celou dobu filmu střetává nejen s porozuměním, ale také s konfliktem jejich zásad, hodnot a víry s žitím v urbanistickém světě. Celkově se na to pokušení dvou lolitek hezky kouká a někdy člověk zjistí, že vlastně černá není černou a bílá není bílou. (7/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)