Hrbáč

Klasická francúzska šermiarska kostýmovka, až som sa v prvej časti dosť nudil. Ale v druhej časti o šestnásť rokov neskôr prišla na scénu Aurora v podaní Marie Gillain, do ktorej som sa niekedy veľmi dávno zamiloval. Pokračuje to síce podobne, ale oveľa radostnejšie sa na to pozerá. A za ten záver by sa nemusela hanbiť ani Angelika. Prekvapivá bola tá brutalita majstrovského šermiarskeho zamordovania aj s detailným záberom, dokonca niekoľkorát vo filme, to by dnes asi len tak neprešlo. –––– Ty! Kolikrát tě musí člověk zabít, abys opravdu chcípnul? (14.01.2018)

Příběh velkého přátelství, odvahy, odhodlání, pomsty a lásky. „Říkal, že lásku může odloučit chudoba nebo věk, ale já vím, že je to hloupost,..“… „Za 20let mi bude stejně jako jemu,“… Lagardere si svou lásku Auroru doslova vychoval. Velmi dobré herecké obsazení, poutavý příběh s pěkným happy endem, který mi vykouzlil úsměv na tváři. :)) (02.06.2013)

Hmmm ... snaha o inovaci je patrná a vítaná, nicméně vlastní zpracování je poněkud laxní, převážně popisné, dosti laciné - a nepříliš důvtipné. Přitom úvod je vcelku slibný, i když - na druhou stranu - Lagardere (tentokrát nalezenec beze jména Henry - i bez šlechtického původu) VŮBEC nevypadá jako MLADÍK ... ani jednu jedinou sekundu. To vévoda Filip de Nevers je na tom o poznání líp, bohužel mu to není nic platné, neboť je mu souzeno nechat se v duchu předlohy záhy zákeřně zapíchnout. Nicméně větší problémy (nejen filmařům) nastávají, když jeho dcerka Aurora pod ochrannými Lagarderovými křídly vyroste. Zdá se, že její náhradní otec je trestuhodně nezodpovědný - že celá jeho výchova spočívá pouze ve výuce čtení, přičemž ani na tomto poli nedosáhne kdovíjakých výsledků ... což je patrno z malé ukázky. Jakoby si osvojil lehkomyslnou povahu komediantů ... jedněch, kteří ho vychovali - a druhých, k nimž se i s Aurorou přidal. Jinak si nedovedu vysvětlit, že své dospívající schovance nevštípí ani za mák dívčího studu či jen prosté opatrnosti. Navíc je mu šumafuk, když je spolu se svým druhem z dětství zničehonic a narychlo pozvána jakýmsi neznámým panstvem do paláce někde v Paříži. Vždyť je jí ŠESTNÁCT, proboha !!! Je až tak hloupý on - nebo spíš scénáristé a režisér ? Ani jeho plán ohledně navrácení Aurory do náruče matky a vykonání přislíbené pomsty není nijak zvlášť promyšlený, jde spíš o výsledek náhodných událostí - vždyť se nikdy předtím ani nepokusil zjistit, jestli vévodkyně de Nevers zůstala naživu ! Notně usmolené 3* P.S.: Musím přiznat, že ani Jean Marais ve filmu "Hrbáč" z roku 1959 už nebyl nejmladší, jenomže ON byl zromantizovaný dobový prototyp hrdiny bez bázně a hany, který snad každou svou postavu z tehdejších klasických romanticko-dobrodružných příběhů vystřihl bez oka mrknutí s nezaměnitelnou grácií, takže jakákoli nemístná poznámka o jeho věku by byla mimo mísu. (24.11.2021)

Jako u každého remaku se bojíte, aby z toho nebyl paskvil. U Hrbáče jsem byl mile překvapen a musím přiznat, že se mi to snad i líbilo víc než původní verze s Jeanem Maraisem. K příběhu není co dodávat, tady se nedá nic moc změnit, Daniel Auteuil je jako Lagardere sympatický a Marie Gillaain je vskutku půvabná a má co ukázat.. (01.05.2009)

Či je Lagardére rovnako populárny ako Christo je na polemiku. Peknú, pretože víťazia obaja, a ja, pohrúžený do ozaj výborne napísanému príbehu, nemôžem minúť akékoľvek spracovanie. Vedomosť o tomto snímku som nemal, no upútavka na ČT2 zapôsobila a utekal som domov, aby som stihol perfektného Auetila, šialeného Pereza a pre mňa skvelého bezokého. V podstate len záporák pôsobí ako s fantasy, je však na niektorých miestach správne, ba až čudne šibnutý, chorý, úlisný, úchylný, zákerný. Skladbu Hrbáča možno postaviť iba na troch elementoch. Herci prepožičiavajúci charakter postavám (skvelá francúzska prehliadka), šerm a súboje a udržanie dobrodružnosti príbehu. Nešlo o orgastické vyvrcholenia, avšak všetko sedelo v príjemne pozerateľnom štýle, takmer vždy okorenené skvelou choreografiou súbojov. Excelentné bolo zasadenie časti vysoko do hôr. Sneh pôsobí až radostne, infantilne. Istý De Broca mi v konečnom dôsledku naservíroval poctivú francúzsku kinematografiu, ktorá nikde netlačí, ale úctyhodne pokojne kráča k potešeniu diváka. (18.01.2012)