Ať žijí rytíři!

Po Snowboarďácích se Karel Janák zaměřil na nejmladší publikum. Veskrze dětský, ale vůbec ne špatný film, si děti rozhodně užijí. Karel Janák je zručný režisér, to mu nemůže nikdo upřít a celý film je (pro děti) dobrá zábava. Scénář sice občas trochu hapruje, především dětští hrdinové se občas chovají nelogicky - ale jak jim to lze vyčítat, když jsou to ještě děti? Horší je to u postavy zákeřného Albrechta z Krvenos v přesvědčivém podání Pavla Kříže? Jeho charakter budí hlavně u dospělé části publika rozpaky. To, že je hlavních dětských hrdinů 6, nepovažuji za žádný zásadní problém, ačkoliv je zřejmé, že ne všichni mají dokonale prokreslené charakterery. Film se pochopitelně odehrává v jakémsi bezčasí, což ale nevadí. Toto je prostě představa středověku pro děti. Jedná se o malý filmeček s malým množstvím postav a zápletka je také mile místní, to znamená, že mezi sebou soupeří dvě tvrze, z nichž každá je domovem odhadem 40-50 lidí. Děti se sice musí obejít bez dospělých a dokonce za ně řešit problémy, ale naštěstí to nedošlo tak daleko, že by zachraňovali celý svět. Občas jsou odvážné, občas se stáhnou, ale vše je vykresleno v poměrně realistické míře. Snímek je především dobrodružný, s mnoha komickými scénami, především ta s lanem zaručeně dětské diváky pobaví. (13.10.2009)

Nemá cenu se rozepisovat, jak by se to asi líbilo malým capartům, když o ty tady vůbec nejde. Těm se líbí kde co a nejspíš bude i tohle. Otázka zní, zda-li Karel Janák dokáže zabavit i dospělý doprovod. Odpověď je spíše polovičatá, stejně jako tento film. Chápu, že zrovna vrcholí ekonomická krize, ale vynechat ve svém štábu pozici dramaturga bylo vyloženě nešťastné. Filmu chybí potřebný tah na bránu, zápletka drží pohromadě jen z vůle diváků a vůbec všechny peripetie titulních hrdinů připomínají ze všeho nejvíce hru malých dětí. Dramaturgická výstavba je ledabylá a postrádá kouzlo nenucenosti.Tyto nedostatky jsou vykoupeny přirozeností titulních hrdinů a zdařilou výpravou. Jen ten Pavel Kříž až příliš načichl hereckému umění z Ulice. Charisma nahrazuje afektovaností, což i ty děti vědí, že tudy cesta nevede. Karel Janák a zejména Martin Preiss umí točit filmy a rozhodně se za to nestydí, takže od televizního filmu jsou Ať žijí rytíři na míle daleko. Dospělé diváky tak ve výsledku nemá film čím strhnout, ale nakonec to bude příjemných 105 minut strávených ve společnosti jejich potomků. (10.10.2009)

Tohle bylo hodně zlé. Upozorňuji, že hodnotím seriál - nikoli film. Karel Janák by se měl možná vrátit ke svým Snow a jiným -ákům, protože nevim jestli to měla být komedie nebo středověký film. Ze všeho nejvíce mi to připomínalo hrátky pár děcek co používají slova z moderního slovníku (asi aby se to dnešním dětem plazmové kultury líbilo). Bitevní scény opravdu směšné a těch pár pyro efektů a děsně akčních honiček na koni dílo nezachrání. Vlastně krom té zajímavé hudby a afektovaného Pavla Kříže na tom není vůbec nic zajímavé. (22.01.2010)

Z mého pohledu dospělého člověka se jedná o nepříliš povedený pokus o dětský historický film, až pohádku. Současnost jde panu Janákovi lépe, protože pokus o její našroubování do historie působí křečovitě. Připouštím ale, že děti se mohou bavit, i když na mě dětští hrdinové působí nadmíru otravně, čemuž zdatně sekunduje hlavní záporák. (12.12.2015)

Rozpačitá filmová podoba televizního seriálu. Historických žánrových filmů odehrávajících se ve středověku vzniklo v polistopadovém Československu a později Česku jen několik. V říjnu letošního roku přichází do kin čtvrtý celovečerní film režiséra Karla Janáka Ať žijí rytíři, původně zamýšlený jako sedmidílný televizní seriál s názvem Než se táta vrátí, jež se snaží variovat žánr historického dramatu, pohádky, fantasy či romantického filmu. [==] U stanovení žánru vzniká hned první z mnoha problematických aspektů celého díla. Na historický film postavy mluví až příliš současným a hovorovým jazykem. To sice může představovat jistou snahu tvůrců o přiblížení dnešnímu publiku (především tomu dětskému), nicméně pokud postavy v množství nespisovných a pro moderní mládež cool výrazů použijí středověký archaismus (hladomorna, šatlava, ranhojič apod.), působí to na diváka spíše rušivým a ne příliš příjemným dojmem. Na žánr fantasy nemají Rytíři ucelený a přesně definovaný fikční svět (pouhopouhé dvě lokace) a na pohádku jsou v některých momentech, především bojových scénách až příliš “brutální“, postrádají také v pohádce tak populární prvek nadpřirozena. [==] Název filmu odkazuje k dílu Ať žijí duchové! (1977). Filmová novinka ovšem nemá zcela ujasněno pro jaké publikum je primárně určena. Ve snímku Oldřicha Lipského sice také vystupuje vysoký počet dětských herců, nicméně ve změti postav je možné narozdíl od Rytířů nalézt dvě hlavní, se kterými se nejmenší diváci mohou bez větších problémů jednoznačně identifikovat (navíc nechybí nadpřirozeno), což o Janákově filmu tak úplně neplatí. Typově podobní, především chlapečtí představitelé orientaci poněkud znesnadňují. Také je poznat silný střihačský zákrok; mnohé postavy jsou příliš ploché, nedostatečně charakterizované a jednostranně zaměřené. To souvisí s jednoduchou narativní strukturou (dobro a zlo jasně definované); hodný a čestný rytíř Martin z Vamberka (David Prachař) obdrží z rukou posla zprávu od panovníka o jeho údajných zločinech. A tak mu nezbývá nic jiného než se vypravit a jet králi vysvětlovat. Pomluvu má na svědomí Albrecht z Krvenos (Pavel Kříž), rytířův soused a úhlavní nepřítel, kterému je vlastní hrad příliš těsný a svou působnost by rád rozšířil i do okolních panství. Záporná postava Albrechta z Krvenos dostává největší prostor a Kříž ji dodává na plastičnosti. Bohužel film trpí určitou roztříštěností a představuje spíše sled jednotlivých více či méně dlouhých a natahovaných sekvencí. Tento fakt bych přikládal na vrub původnímu záměru tvůrců natočit sedmidílný televizní seriál. [==] Celkově považuji Ať žijí rytíři za nepříliš povedený a kostrbatý pokus oživit „historický“ žánr, jenž filmaři v českých končinách stále nedostatečně probádali. Na druhou stranu určitý potenciál zde cítit je a třeba to tvůrci celé zamýšleli úplně jinak, protože se vlastně nacházíme „v tak trochu jiném středověku.“ (13.10.2009)