Stratení v Mnichove

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)

Hravě provokativní Petr zelenka se pro mě stává jedním z nejzajímavějších českých filmařů, bez ohledu na jeho dokumentární hru. Na první pohled odlehčená komedie, která spojuje prvotní bláznivý příběhový "nápad" s uvědomělou parodií/pohledem na problémy současných filmařů, čímž se dokáže osobitě vyjádřit, jak k jedné z nejdůležitějších událostí v našich dějinách, tak i národnostním stereotypům a mnoha dalšímu. (08.04.2016)

Velmi milé překvapení, že tak ambiciózní film se nerozpadl pod rukama. Místy je to trochu polopatické,třeba když se zastaví děj, aby postavy vysvětlily, jak že to bylo s Mnichovem, ale k celkové rétorice Zelenky mi to pasuje. Touha nabídnout plnohodnotnou revizi dějinné události, která je až moc braná jako hotová záležitost s jasným výkladem, řečená skrz funkční příběh... Vlastně nemůžu uvěřit, že to vyšlo jen s dílčími výhradami k pár zkratkám a místům, kdy je okatost až moc okatá. (13.10.2015)

Petr Zelenka je opravdu zručný mystifikátor. Takže nakonec poslal do kin film o filmu Ztraceni v Mnichově. A nejspíš až při příštím shlédnutí zjistím, zda to do sebe všechno opravdu dokonale zapadá. Každopádně v záplavě všech těch od prvních minut předvídatelných filmů se snímek obzvlášť vyjímá. Na druhou stranu jsem si pak hledal, zda opravdu existuje kniha Mnichovský komplex od Jana Tesaře, nebo si ji Zelenka také vymyslel. Ale to už jsou rizika mystifikací (90%). (23.10.2015)

Díky za to, že takové tvůrce u nás pořád máme. Autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Petr Zelenka podle vlastního scénáře popichuje filmové řemeslo, chvíli sledujeme něco, pak následuje hraný film o „úvodním cosi“, rýpe do novinářů, řeší papouška, Mnichovskou dohodu i další kostlivce. A je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Nastolil hru, na kterou divák neodkojený Kameňáky milerád přistoupí, jeho přelívání skutečnosti a filmové reality fikčního světa je moc fajn, herci jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své odmakali na jedničku. Párkrát škobrtneme v tempu, ale to nechejme stranou. Nápadité, úderné, inteligentní. (18.03.2016)