Star Trek: Do temnoty

Grandiózní zklamání od J.J. Abramse poprvé. Efektní pozlátko, na které se sice hezky kouká, ale jinak mi nepřineslo potěšení takřka v ničem. Příběh je odvyprávěn neuvěřitelně ledabyle, v podstatě nechápu, o co ve filmu vlastně přesně šlo. Líbivosti a vysokému tempu je podřízeno vše - než se stav nastolený jedním zvratem stačí pořádně ustálit, aby jej divák pochopil, přijde další zvrat - a vše je zase jinak, aniž by film samotný poskytoval možnost pochopení oněch změn, neboť dějově se nikdy nedostaneme příliš do hloubky. Zásadní rozhodnutí, na která by bylo potřeba několika hodin či dnů rozvažování, se zde činí během několika mikrosekund. Prostě šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno. Na té nejzákladní úrovni od scény ke scéně to jakž takž funguje (krátkodobé cíle postav jsme schopni sledovat), ale kdo se vlastně o co přesně snažil dlouhodobě teď absolutně nejsem schopen dát dohromady a mám podezření, že to prostě nedává smysl. Ani trochu. Fakt, že se ve filmu mluví zásadně jen v tupých frázích, také zrovna nepomáhá. Mírně jsem vůči druhému Star Treku (první díl se mi přitom velmi líbil) pookřál v závěru, kdy se mu na chvíli podařilo vydolovat ze mne jisté emoce. Trvalo ale asi jen pět sekund, než jsem si uvědomil, že se vlastně nic nestalo, a přesně jsem odhadl, jakou další berličku film použije, aby se dostal k nekonfliktnímu cíli. Celkově jsem tedy poměrně silně roztrpčen. Film, v němž extrémně charismatického záporáka hraje extrémně charismatickým způsobem extrémně charismatický herec, ale při pohledu zpět si uvědomíte, že o něm vlastně nic nevíte a že si z jeho výstupu na plátně pamatujete jen pár psychopatických grimas, si vyšší hodnocení nezaslouží. (06.06.2013)

Až na přemrštěnou stopáž tak typickou pro filmy poslední doby stejně dynamická jízda jako minule. Jen zmizel ten pocit příjemného překvapení a svěžesti, už je to jen naplnění očekávání. Ta se bohužel nedaří překonat v žádném ohledu i proto, že byla zkrátka příliš vysoko. Abrams už si je navíc moc jistý sám sebou a jako by ztratil potřebu hledat něco nového - udělal tedy prostě přesně to, co se dalo čekat, zopakoval naleštěnou, ale vyprázdněnou bromanci, kde se leda ptáme, kdy už si kluci přestanou něco nalhávat a dají si tu pusu. Nic proti tomu. Většinu filmu jsem si užil jako málokterý blockbuster poslední doby, ale ve svojí spokojenosti jsem vlastně zklamaný. Nerad bych, kdyby se stal Abrams druhým Spielbergem a své filmy dělal podle parametrů dokonale, ale v podstatě nezajímavě dřív, než je nezbytně nutné. (3D filmu nesvědčí - zvlášť v detailech obličejů - a občas rozšířený formát je zbytečný, protože přidané okraje většinou vyplňuje tmavý vesmír, přesto jde nepochybně o IMAX záležitost.) 70 % (24.05.2013)

Hodnocení bude u mnohých odvislé od toho, nakolik - pokud vůbec - jsou obeznámeni s "přidruženými" texty (seriál, původní filmové verze, reboot z r. 2009, prequel komiksy a hra). Pokud by se nové dobrodružství posádky Enterprise mělo posuzovat jako samostatné dílo, jednalo se by se díky systematickému užívání různých způsobů návazností mezi záběry a scénami (kompoziční návaznost a linie pohybu odlišující či spojující jednotlivé vývojové vzorce) o stylisticky nesmírně důmyslný, ale jako vyprávění selhávající počin, jenž je ozvláštňován seriálovými postupy (cliffhangery, záchranami na poslední chvíli, zkracováním deadlinů)._____ Úvodní akt má pro nečtenáře Countdown to Darkness nejasné motivace postav a zatajované cíle, třetí a čtvrtý se spoléhá na existující universum, vůči kterému se ale distancuje stvořením a legitimizováním alternativní verze reality... a epilog se vztahuje k Abramsově "jedničce", neuzavírá "dvojku". (Druhý akt, od 35. do 60. minuty, má vše ostatní spojovat, ale přerušením záporákovy narativní linie a prací s volnými motivy a prezentováním mezer je ze všech zdaleka nejproblematičtější, protože retarduje vyprávění.)_____ Díky přepečlivému načasování a strukturování snímek na rozdíl od Abramsovy předchozí pastiše, SUPER 8, drží pohromadě, ačkoliv se s každým aktem změní uspořádání vyprávění i počet protagonistů. Je ovšem nutná alespoň rámcová sběhlost ve startrekovském a obecně sci-fi universu, rozprostírajícím(i) se napříč různými médii (kino - ST filmy, klasické a kultovní sci-fi let minulých; televize - seriál; knihy - prequel komiksy, románová sci-fi od Bradburyho ad. žánrově spřízněných spisovatelů; hra - oficiální a online verze). Pak pro Vás bude STAR TREK: DO TEMNOTY svým vyprávěním napříč několika mediálními platformami a motivovaností prvků na základě konvencí jiných uměleckých děl jeden z nejpozoruhodnějších blockbusterů několika posledních let. Minimálně od dob pokračování MATRIXU totiž nebyl v kinech tak komplexní počin._____ P. S. Téměř třicet minut bylo natočeno na IMAX kamery, následkem čehož je film na jednu stranu víc vtahující, na druhou nedosahuje takové míry kinetičnosti, jakou se vyznačovaly předchozí celovečerní Abramsovy počiny. Konverze do třetího rozměru se vydařila, protože se velmi důmyslně pracuje nejenom s výše zmíněnou hladkou návazností záběrů a scén, díky čemuž rychlejší střih stereoskopické projekci nevadí, ale i hloubkou ostrosti a přeostřováním mezi několika plány najednou. Více v kritice. (24.05.2013)

Scenáristé neodolali. Upřímně bylo to až příliš lákavé, ale i tak klobouk dolů před Abramsem za to jak fanoušky chrání před jimi samými (důvtipné odlišnosti v trailerech) protože zná cenu dobrého tajemství. Příběh DO TEMNOTY je poctivý politický sci-fi thriller, dokonale pracuje s hlavními charaktery a vizuálně nebudí nic menšího než úžas. Vyvážený prostor dostává jak Kirk tak Spock. Odklon od primární linie způsobený Nerovým zásahem převrací některé události naruby a mění kontext určitých události, až z toho mrazí. Bojím se ale že si to příště už tvůrci nebudou moct dovolit. Tolik vychvalovaný záporák s ksichtem Benedicta Cumberbatche dostává své reputace jak psychicky tak fyzicky (jeho ruce jsou louskáčkem na lebky). A Peter Weller je hustej! - Kdybych tam byl já, co by udělal Spock? - Nechal by tě tam chcípnout. (10.06.2013)

Levná drahá limonáda, při níž si nemohu odpustit jedno srovnání - v dnešní éře překračování i těch nejzazších hranic a překonávání těch nejextremnějších rekordů musí jedna kultovní filmová legenda, totiž Indiana Jones, přežít uzavřený v olověné ledničce atomový výbuch, kdežto jiná podobná legenda, kapitán Kirk, je nucen vlézt dovnitř warpového jádra (a zpravit ho kopáním do něj). Kde ale první jmenovaný přežívá s elegancí a jeho čin je následně shozen režisérským vtípkem s přihlížejícím svištěm, ozářeného kapitána Kirka nechají filmaři loučit se se Spockem falešnou řečí patosu. A aby bylo kýči učiněno zadost, Mr. Spock uroní slzu. Illogical (02.09.2013)