Rím

Film, který jsem osobně shledal jako zcela úchvatný. Fascinuje mě na něm několik věcí, v první řadě ovšem naprostá tvůrčí volnost, kterou Fellini (který se ve filmu dokonce na malou chvíli objeví) disponoval. V tomto filmu téměř naprosto rezignuje na jakýkoli příběh, celý film je jen pospojováním volně spjatých obrazů a scén, které v první řadě vzdávají hold věčnému městu (ostatně celá řada dlouhých scén je zcela beze slov, protože prostě nejsou potřeba, kamera jen neúprosně zabírá vybrané lokace a zprostředkovává vzrušující vizuální zážitek). V tomto smyslu není od věci Felliniho ŘÍM porovnat s filmem Paola Sorrentina Velká nádhera, kdy první jmenovaný nepochybně posloužil svému novějšímu protějšku jako vydatný inspirační zdroj. Celá řada sekvencí z Felliniho snímku je nezapomenutelná: mezi nimi u mě vede prokopání se do podzemních prostor s římskými freskami, které zničí přístup čerstvého vzduchu, fascinující scény z návštěvy bordelu, kde se kurvy nabízejí doslova jako zboží na trhu, a "módní přehlídka" sakrálních oblečků pro papeže - něco tak neuvěřitelného člověk uvidí ve filmu snad jen pákrkrát za život. V tomto ohledu mi přišlo zajímavé, že tento film na člověka působí dojmem, že buď muselo stát strašné prachy to celé natočit, nebo to naopak muselo být strašně levné (bohužel se mi informace o rozpočtu snímku nepodařilo dohledat) - i v tom vidím tu neuvěřitelnou Felliniho svobodu, kdy si prostě mohl dělat co chtěl. Osobně mám sice od Felliniho více v oblibě jiné filmy, a ne vše mi zde sedlo (finální scéna s motorkami mě třeba vyloženě otrávila), ale ve výsledku jsem si pouze utvrdil svůj respekt k tomuto velkému filmaři. Po zhlédnutí tohoto filmu má člověk hned chuť vyrazit si aspoň na víkend do Říma - ale tak strašně moc! (22.06.2015)

Na Felliniho poměry nečekaně ploché a myšlenkové prázdné. Římanům možná film řekne více, ale mně nedokázal za ty dvě hodiny sdělit takřka nic a některé scény, například "módní přehlídka" za přítomnosti církevních hodnostářů, mi nedávaly v kontextu celého díla naprosto žádný smysl (a to se mi u Felliniho stalo poprvé)... Chápu sice účel toho všeho a obdivuji zdařilý variabilní styl vyprávění, ale tohle všechno šlo opravdu mimo mě.... (06.10.2015)

Felliniho vzpomínkové filmy mě nikdy moc nebraly, je to shluk tu více, tu méně zábavných scének a postřehů, které však po čase z paměti vymizí. Na druhou stranu z toho vyplývá výhoda, že pokud s vám snímek líbí, není problém se na něj dívat častěji dokola... Jako pocta svému městu je Roma určitě skvělá - kdybych byl Ital, chodil bych jak páv - ale Federico by měl přidat ještě něco pro své diváky. P.S. Mastroianniho jsem za celou dobu nespatřil :-( (22.05.2006)

Jestli bych nějakému začátečníkovi (také se počítám do klubu), který si chce začít tykat s filmovým uměním, chtěl doporučit "zkušební" Felliniho film, pak bych jej nepochybně odkázal na Řím. Film, jak je u "mistra" zvykem, boří hranice zaběhnutého filmového tvaru, a narozdíl od Satyriconu tak činí divácky srozumitelnější formou. Sice se mi opět stalo, že jsem se po mrknutí okem mimo obrazovku ocitnul na chvíli doela mimo mísu, ale posléze jsem se naštěstí opět našel. Jestli máte zájem vidět opravdový Řím, nezastřený turistickým pozlátkem, je vám film k službám. (23.05.2006)

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)