Krídla slávy

Křídla slávy nepatří mezi populisticky oblíbené filmy, ani mezi filmy, které vás zabaví v dlouhé chvíli, ale to není důvod mu nevěnovat pozornost. Naopak! Jde o snímek, na který si musíte udělat čas a prostor hlavně ve své mysli, musíte do něj vniknout a nechat se jím unášet. Jde tedy spíše o umělecký zážitek z výtečného scénáře a režisérského zpracování Otakara Votočky, které podporuje životním výkonem Peter O´Toole. Velmi doporučuji všem, kteří hledají krásný film pro "sólový " zážitek. Čekejte úvahy nad životem osob majících o sobě větší mínění, než jaká je realita - častá to stránka lidí, kteří si to u sebe ani neuvědomují. Film vybízí k zamyšlení nad sebou sama i nad svými nejbližšími. Zejména pro nadčasovost se nebojím započíst 100% = 5/5 (08.07.2010)

"Bylo tu, není tu, havrani na plotu." Vím o tolika lidech, kteří by tenhle film měli snídat, obědvat i večeřet, že by se páska ohrála už během prvního týdne. Doporučuji všem, kteří si myslí, že serou zlatá hovna, namísto studeného hadru k čelu podívat se na Votočkovu sondu do názorných ukázek pojmů relativita a pomíjivost. Propó - jestli on to pan Otakar netočil tak trošku i o sobě samotném? (Challenge Tour 2015, film č.9) (10.04.2015)

Zajímavý artový snímek, kde není důležitá logika, ale poselství. O tom, že sláva je pomíjivá, stejně tak jako život i "věčnost". Ale i v těch nejkrajnějších situacích se může najít odpuštění a přátelství mezi lidmi, kteří si dříve třeba neměli vůbec co říct. Skvělé herecké výkony, zajímavý scénář. Prostě a jednoduše čtyři hvězdy. Tedy: 75%. (15.04.2012)

Příjemná humoreska, vypravující o světské slávě a polní trávě velmi originálním způsobem, v tomto směru mě nejvíce zaujalo hlavně ztvárnění posmrtného světa jako takového, jeho systém, vztahy, vybavení... Na dvě hodiny se tak povedly setřást obavy z posmrtného života. Výkony zúčastněných jsou fascinující, Colin Firth překvapil a v souvislosti s Peterem O'Toolem mě mrzí, že topka není nafukovací, jelikož z charakterních herců si více vážím pouze Granta a Mastroianniho. Podobné pocity zažívám i při pomyšlení na fakt, že jméno pana Votočka není v jeho rodné zemi moc známé, přitom stvořil dílo, které snese srovnání s jeho současníky, známými též pod označením "Čs. nová vlna" (není bez zajímavosti, že třeba s Menzelem nebo Formanem seděl v jedné třídě). 80% (23.07.2010)

Co je to sláva a kdo je vlastně "slavný"? Existuje pro tohle nějaké měřítko? To se asi nedozvíme, stejně jako není tak zaručené, jestli je sláva ráj nebo peklo. Jisté je, že lidí malicherně toužících nést se na jejích křídlech bylo, je a bude vždycky hodně. Budou se donekonečna mučit vlastní prestiží a společenským postavením, mudrovat nad důležitostí vlastního ega a přínosem pro společnost... dokud všichni neupadnou v zapomnění. Téma téhle výborně vymyšlené alegorie "Hotel Hell" mi parádně sedlo do noty. Absurdní zásvětní machinace a pravidla bez zdánlivé logiky, toť svět mrtvých celebrit. A diváku nezbývá než přemýšlet, jestli se ústřední hrdinové dostali do pekla nebo zda jde pouze o očistec. Jedno je totiž jasné: na křídlech slávy se do nebe nejspíš doletět nedá. 100% (09.01.2011)