Cabiriine noci

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Výtečná Giolietta Masina v hlaní roli magické lehké dívky Cabirie, dojímavý příběh jejích nešťastných lásek a Felliniho režijní i Tontiho kameramanský klenot. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=YO8PFBmkRSc (18.09.2009)

Tento príbeh je zasadený do Ríma a sleduje nočné dobrodružstvá maličkej a ukecanej Cabirie. Tá sa živý ako prostitútka a snaží sa nájsť pravú lásku. Len jej šťastie akosi nepraje. Cabiria stvárnená Felliniho manželkou Giuliettou Masini, je prostoduché, naivné dievča. Jej slepá túžba nájsť si manžela, ktorý ju bude ctiť a zostane pri nej sa stretáva z krutosťou reálneho sveta, kde každý túži len po peniazoch a sláve. Fellini tu znova vytvoril svoj typický kaleidoskop postavičiek , dotvárajúcich prostredie chudobnej štvrti aj rušného mesta. Udalosti, v ktorých figuruje Cabiria sú plné veselých momentov, ale pod nimi sa skrýva smútok a kritika jednak spoločenských, ale aj hodnotových pravidiel. Felliniho schopnosť vytvoriť pamätné postavy je tu znova veľmi výrazná. Či už sa jedná o herca, najlepšiu kamarátku Wandu, Cabiriu, alebo jej posledného nápadníka Oscara. Každý vnáša do svojej postavy špecifické prvky vďaka ktorým môže príbeh aj napriek svojej nepravdepodobnosti stavať a rozprávať nám o skutočných pocitov, morálnych hodnotách a snoch a aj o tom aký nepriaznivý je reálny svet voči snom jednotlivca, nech sú tie sny akokoľvek úprimné. (09.01.2013)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)

Na začátku příběhu vidíme Gabirii, o které nevíme vůbec nic, její příběh se odkrývá postupně, jakoby mimochodem. Způsob vyprávění je nový, nepoužívá žádných klišé ani již známých postupů. Felliniho zajímal vždycky život takový jaký je, nesnažil se stylizovat, způsob vyprávění je skoro dokumentární. Na rozdíl od pozdějších filmů je linie příběhu přímočará, neodbíhá od ní, nevrství tolik detalilů, možná právě proto se mi Cabiriiny noci líbí z jeho filmů asi nejvíc.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (06.10.2015)

Jeden z filmových klenotů Frederica Felliniho s nesmrtelnou rolí Giulietty Masinové. Až poeticky nerealistický obraz reality života bídy římské periferie 50. let. Příběh prosté dívky z ulice, která krátce pozná luxus nebo lásku, aby pak znovu spadla na zem, musí dojmout každého. Je zajímavé, že dějová linka filmu postrádá striktní kontinuitu. Jedná se o množství menších scén, které dohromady vytváří výsledný dojem. Pořadí těchto scén, až na výjimku úvodní a závěrečné negativní zkušenosti Cabirie, není podmíněno dějem. Jsou to takové krátké životní etudy spojené s životem hlavní hrdinky, které nám jí pouze ukazují jako člověka, než aby měly jasné směřování. Snímek je plně prostoupen trvalým soucítěním diváka s postavou Cabirie ve všech jejích podobách. Rozmanitost hereckého projevu Masinové téměř nezná hranic. Divák se tak při vytváření názoru na osobnost hlavní hrdinky neubrání jistým rozpakům, protože ji nelze rychle zařadit podle šablony. Sexuální podtext její postavy je v kontrastu s jejím přirozeným naturelem. Ve výsledku právě množství výrazových prostředků dává postavě skutečné lidské rozměry. Cabiria je vzácným příkladem lidské houževnatosti osoby žijící na okraji společnosti bez rodiny a skutečných přátel. Nemá důvěru v lidi. Ačkoli není obdařena velkou inteligencí, má dobré instinktivní cítění, které jí v životě vede. Vlivem špatných zkušeností již věří jen sama sobě. Její život je naplněn osamělostí. Se svým těžkým údělem bojuje zdánlivě velmi suverénně. Se svéráznou zarputilostí hájí svou lidskou důstojnost. Její spontánní radost a vitalita je v ostrém kontrastu s prostředím, ve kterém žije. Do jisté míry jde o pózu, kterou se snaží zakrýt svou vnitřní slabost a citlivost. Tato v kritických chvílích vyplývá napovrch a činí jí zranitelnou. Navzdory drsnému prostředí a vlastní vnější hrubosti nepřestává věřit na čistou lásku. Ona stále doufá v zásah vyšší moci, která přinese pozitivní obrat v jejím životě. K tomuto zásahu se myšlenkami velmi upíná a modlí. Ví, že je naprosto bezbranná v momentě, kdy je její přirozený instinkt oklamán. Je kruté, že přesně to se v závěru filmu stane. Přesto ale film nemá čistě negativní zakončení. V momentě, kdy se Cabiria v samotném závěru zapojí do průvodu muzikantů, chytá druhý dech a novou naději. Je neuvěřitelné, jak málo jí stačí. Je natolik silná a houževnatá, že jde stále dál. Prožila si další tragický omyl a zklamání. Ví, že se jí to může stát ještě mnohokrát a nedokáže tomu zabránit. Jednou to ale vyjít musí. Stejně nemá co ztratit. 93% (18.11.2010)