Giulietta a duchové
Giulietta degli spiriti
Juliette des esprits
Juliet of the Spirits
Réžia:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrajú:
Giulietta Masina, Sandra Milo, Valentina Cortese, José Luis de Vilallonga, Luisa Della Noce, Caterina Boratto, Milena Vukotic, Sylva Koscina (viac)Obsahy(1)
Film Giulietta a duchovia z dielne filmového mága Federica Felliniho je feériou o žene v domácnosti, ktorá sa chystá opustiť svojho neverného manžela. Príbeh, ktorý mal byť ženskou odpoveďou na autobiografickú snímku 8 1/2, je riadený reťazou voľných asociácií a snových výjavov. Prvý farebný film vo Felliniho filmografii sa vyznačuje pre režiséra typickými karnevalovými sekvenciami, rozprávkovou atmosférou a halucinogénnym príbehom. Hlavnú úlohu stvárnila režisérova manželka a hviezda jeho filmov Giulietta Masina. Spomedzi mnohých ocenení získala snímka i Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (58)
Ve své době byl pro mne tento Fellini zjevením. Bylo to zcela nové filmové umění, které jsem tehdy neznal. Otevírání oken do světa. Mnohovrstevnatá symbolická umělecká řeč, směřující do hlobokých vrstev podvědomí až nevědomí, působí i dnes velmi objevně. Ačkoliv ženský pohled je nesporně určující, mužský moment není zanedbatelný. Dojem, který svou interpretací ženské identity Fellini sděluje, je velmi mnohoznačný. V obecnějším záběru lze toto výrazné dílo chápat a posléze pochopit jako hluboký vhled do přediva mezilidských vztahů vůbec, jako informaci i jako výzvu nevzdávat se ani v sebesložitější situaci. Budoucnost vztahu Fellini - Massiniová-Massini (a) - ach, ty přepisy! - je pro tento případ kladná. V tomto ohledu Fellini vytvořil vlastně podstatně víc než jeden pozoruhodný film. ()
Tento film mě totálně okouzlil, úplně vším. Barevností, která míchá eleganci a nonšalanci s křiklavostí a kýčovitostí. Příběhem, který by se dal odvyprávět za pět minut nebo by se z něho dalo udělat nudné psychodrama. Figurkami přátel, celou atmosférou, typicky felliniovsky rozpustilou, bláznivou, magickou, se špetkou jakési uštěpačnosti a nadhledu. A nad tím vším pluje Giulietta Masina s tím nepopsatelným výrazem tváře, jaký nemá žádná jiná herečka na světě a pro který ji miluju. Je to směs jakési holčičkovské naivity a dobroty a babičkovské shovívavosti a chápavosti plus cudného rošťáctví obou dvou. Myslí si svoje a je nad věcí. Myslím, že takhle se koukala i na svého Federica:-) ()
Film zahlcuje diváka obrovským množstvom vnemov, ktoré nestačí priebežne spracovávať, takže sa odovzdane (nerovná sa rezignovane) necháva unášať zdivočelou Felliniho fantáziou, ktorá napokon funguje omnoho lepšie než akákoľvek iná koncepčná stratégia. Ako zmysluplne vyjadriť postavenie hypersenzitívnej ženy, ktorá cíti, že sa rozpadáva jej manželstvo? Tristnou psychodrámou so srdcervúcou samovraždou na konci? Nie. Fellini - podobne ako neskôr Almodóvar - potrebuje veľa farieb a extravagancie. Giuliettini extrovertní príbuzní, priatelia a známi (možno s výnimkou manžela tajomnejšieho než všetky "spiriti") postupne splynú s inváziou extrovertných duchov vyvolaných chorobnou hrdinkinou predstavivosťou, takže Giulietta prestáva rozlišovať skutočnosť od fantázie. V širšom zmysle sa tak stáva človekom, ktorý zvažuje možnosti alternatívnych svetov a nekonvenčných riešení. Byť tak Giuliettou, zostanem v spoločnosti mačky-alkoholičky, chlastajúcej šampanské... Záverečná scéna našťastie nedáva žiadnu indíciu o skutočnej povahe akcie. Fellini úspešne eliminoval nielen logiku, ale i klasické rozprávačstvo, čím umožnil, aby sa do procesu percepcie plne zapojilo i naše podvedomie. Po záverečných titulkoch som skonštatoval, že som bol práve svedkom čohosi slávnostného. Na sofistikované thrillery založené na železnej logike a vykalkulovaných emóciách si nepotrpím, absencia príbehu mi bola vždy milšia, pretože krásne rozprávať sa dá i púhym obrazom. A duchovia nemusia len strašiť, niekdy prenášajú svoju blaženú arkadickú existenciu i na smrteľníkov. Pokiaľ im to smrteľníci dovolia. ()
není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...) ()
Galéria (60)
Fotka © Rizzoli Film S.p.a.
Přepsáno v září 2019. Giulietta a duchové jsou důkladnou formulací surrealistického karnevalu niterných výjevů. Federico Fellini dokonale využil přechod k barvě ke zvýraznění své přednosti míchání skutečnosti s představou i vzpomínkou, vše je neoddělitelné od celku, vše dostává svůj daný význam, příčiny sledují důsledky a konflikt vnitřního světa je rozpolcen mezi principy a danou podstatou. Gianni Di Venanzo za kamerou obrazovými kompozicemi v barvě, vitalitě a ve stylizovaných formacích podává důkazy symbolů a hlasu jejich znění, podvědomí se dostává na stejnou úroveň k vědomí, zkušenost je prostředkem a vzpomínka dokladem k sebepoznání. Halucinační výjevy jsou traumatem minulosti a direktivním nařízením zavedených principů, sarkasmus v maškarním ohni kritizuje společnost, transcendentální zájem je ponorem do pochopení vlastního vnitřního světa. Mysl člověka dostala křídla a zvědavě poletuje podél energetických čar lidských skutků, hledá se význam rozdílu mezi formou a pocitovým dopadem, dualita vystupuje na povrch, pokouší se zachytit hodnoty a ze všech sil se vehementně snaží identifikovat skutečný stav vnitřního štěstí. Hlavním objektem niterného zkoumání je Giulietta Boldrini (velmi zajímavá Giulietta Masina, jako malá holka Alba Cancellieri), spokojená dáma střední vyšší třídy. Její poklidný život znenadání klesá na kolena, dosavadní jistoty ztrácejí stabilitu, ze strachu přichází mučivé staré rány dosud nepřekonaných traumat a ústupků, nitro je rozerváno očekáváním a nejistotou, cudnost se dostává do oponentního postavení s animálně tělesnou podstatou a satira rozdává pestrobarevné vějíře surrealismu. Důležitou představitelkou lidské živočišnosti je Susy (pozoruhodná Sandra Milo), Giuliettina nová extravagantní sousedka. Život má smyslné křivky rozkoše, slast je odměnou, intenzivní tělesný prožitek je záslužnou hodnotou smyslu. Hlavní mužskou postavou je Giorgio (velmi zajímavý Mario Pisu), Giuliettin manžel. Mužská krize středního věku se tváří nevinně a tiše spřádá svůj vlastní plán do budoucnosti, zábrany zde nejsou na místě. Výraznou postavou je Valentina (velmi příjemná Valentina Cortese), bezelstně energická a po duševním propojení toužící Giuliettina kamarádka ze stejné společenské vrstvy. Život se snaží odhalit transcendentální tajemství, ale dokáže vnímat pouze pikantnosti. Výraznější postavou je Bhishma (zajímavá Valeska Gert), svatý hermafrodit a duchovní vůdce orientální mystiky. Duchovno je vlastní branou do nitra duše a sebepoznávání. K výraznějším postavám patří také José (příjemný José Luis de Villalonga, občas s hlasem Riccarda Cucciolly), Giorgiův elegantní přítel ze Španělska. Život nabízí vlídné pochopení. Z dalších rolí: povrchní a pečlivě udržovaná Giuliettina sestra Sylva (Sylva Koscina), rozdováděné medium duchařských seancí střední vyšší třídy (Friedrich von Ledebur s hlasem Alighiera Noschese), Giuliettina necitlivě náročná matka (Caterina Boratto), Giuliettin milovaný dědeček (Lou Gilbert), Giuliettina druhá rodná sestra Adele (Luisa Della Noce), Giuliettina kamarádka a svobodomyslně probuzená sochařka Dolores (Silvana Jachino), Giuliettina cudná služka Elisabetta (Milena Vukotic), nabízený princ rozkoše těla (Fred Williams), radící psychodramatička (Anne Francine), vášnivější Giuliettina služka Teresina (Elisabetta Gray), soukromé očko s jasným důkazem manželského tajemství (Alberto Plebani), Susyina matka (Alessandra Mannoukine), či asistenti Bhishmy (Asoka Rubener a Sujata Rubener). Giulietta a duchové obdarovávají připravené působivým obrazovým stylem surrealistického kouzlení, niterné ponoření je cestou k vlastnímu sebepochopení, sarkasmus je odlehčenou křivkou kritického tónu. Jedinečný filmový prožitek! () (menej) (viac)