Réžia:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrajú:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Felliniho slávna kronika dekadentnej bohémskej spoločnosti, v ktorej sú jedinými hodnotami sláva, alkohol a sex. Sprievodcom po tomto svete je mladý playboy a bulvárny novinár Marcello, ktorý strávi niekoľko dní v spoločnosti filmovej divy Sylvie. Marcello sníva o tom, že raz vykoná niečo skutočné a dobré, zatiaľ je však lapený v pasci nočných klubov, večierkov a extravagancií. Hoci hovorí o tom, ako sa chce venovať serióznemu spisovateľskému remeslu, stráca sa vo víre sladkého života. Príbeh je členený siedmimi svitaniami a siedmimi súmrakmi, ktoré oddeľujú jednu preflámovanú noc od druhej. Film je plný alegorických výjavov na pomedzí sna a skutočnosti, pozemského a posvätného, skutočného a iluzívneho. Získal Zlatú Palmu na MFF Cannes, Oscara za najlepšie kostýmy a iné ocenenia. Do dejín filmu sa zapísal najmä slávnou scénou nočného kúpania vo fontáne Di Trevi. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (285)
"Víte, kde je Váš problém? Máte moc peněz!" Tak konečně mi někdo otevřel oči. Mám moc peněz. Ale já nemám moc peněz, takže nemám ani žádný problém? Sláva, jsem vyléčený. Takovou moc má tohle jedno z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce, které jsem moc nepobral, ale to se v případě mého čelního střetu s Felliniho mravním rozkladem vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie tak nějak dalo očekávat. Dovolím si tedy pouze konstatovat, že dámy vypadaly skvěle, Old Shatterhand uměl rozdávat facky již v černobílé podobě a paparazzi byli před půl stoletím snad ještě otravnější než dnes. Víc jsem si toho neodnesl. ()
Po Cabirii a 8 1/2 jsem měl možnost zhlédnout Sladký život, který je opěvovaný snad ve všech kritikách, a tudíž jsem mohl očekávat něco speciálního a nezapomenutelného, avšak na druhou stranu jsem měl obavy, že mě tento film mine svým posláním velkým obloukem. A vlastně jsem se nemýlil ani v jednom. Felliniho režisérské nadání je cítit ve spoustě scénách a některé pasáže jsou už dnes naprosto legendární - fontána di Trevi či závěrečné "orgie". Bohužel jsem se místy dost ztrácel v ději a některé scény byly pro mě nepochopitelné. Takže jsem na pochybách ohledně hodnocení - film je to neuvěřitelně dlouhý a chvílemi hůře stravitelný, ale na druhou stranu jde o vskutku kvalitní umělecký kousek. Zkrátka snímek, který dokážu ocenit, ale bohužel ne docenit. ()
Ať se snažím sebevíc zařadit mezi sofistikované znalce umění, tak veškeré snahy a cílené soustředěné úsilí mi zkazila nadměrná délka filmu. Jakkoli kvalitní zážitek z nadčasové problematiky a vysoce inteligentních dialogů na svou dobu, mi totálně přebil frustrující pocit, že TO snad nikdy neskončí. Jinak platí, co bylo uvedeno, ale přesto přese všecko ze mě zřejmě kulturní atašé nikdá nebude.☺ ()
K téhle klasice si musí většina diváků vztah nejen najít, ale občas i vybojovat. Zatnout zuby a zkousnout tři hodiny vlekoucí se příběh-nepříběh, který začíná i končí bez nějakých větších emocí. Při první projekci někdy před lety jsem po půlce odplul do říše snů, po roce jsem Sladký život poprvé zhlédl celý v kuse, ale teprve nedávno, když jsem si ho kvůli studijním účelům pouštěl potřetí jsem najednou viděl jednotlivé epizody z Marcellova života, jak precizně, jedna s druhou, tvoří komplexní obraz \"sladkého\" (tedy hořkého a prázdného) života hlavního hrdiny, přetvářky a zpustlosti vyšších kruhů římské společnosti, odlidštěných bulvárních novinářů, pošetilých náboženských fanatiků a mnoha dalších aspektů života Itálie na počátku 60. let. Felliniho Sladký život vás odmění až po tom, co ho řádně strávíte a necháte si ho projít hlavou. 80% ()
Sladký život není jednoduchým, přehledně čitelným filmem. Jeho struktura je jakoby těkavá a velmi otevřená, působící dojmem náhodnosti a libovolné zaměnitelnosti scén. Nelze příliš hovořit o nějaké výrazné gradaci nebo budování děje. Vlastně je s podivem, že se právě tento film stal filmem doslova ikonickým, neboť ani délkou, ani způsobem své výstavby, ani ne zcela jednoznačně vyznívajícím poselstvím, rozhodně nenadbíhá běžným diváckým očekáváním. Samozřejmě jej můžeme číst, a jistě nikoli chybně, jako svědectví o bezcílném, ztraceném, promrhaném životě příslušníků vyšší společnosti, ale to je jen nejmarkantnější a rozhodně ne jediné sdělení filmu, minimálně proto, že zde Fellini neukazuje žádnou rozumnou alternativu a pak také proto, že mnohé z postřehů lze chápat univerzálně, jako svědectví o lidském životě obecně... Fellini zde ovšem nepíše pouze nebo především "mravoučný traktát". Sladký život je film nabytý atmosférou, skvělým herectvím a také neuvěřitelnou intimitou. Nenabízí odpovědi, spíše řadu otázek... Je jako mihotavé světlo pronikající do hloubi zrcadlového bludiště, s milionem drobných lesklých fasetek ale bez cesty k východu, jímž není ani náboženství reprezentované na jedné straně kněžnou jdoucí na ranní mši a na druhé straně náboženským blouzněním mariánských zjevení, ani zdánlivě spořádaný život přítele Steinera... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Pan Filuta, sportovec, Marigold, Matty, určitě i spousta dalších... ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (23)
- Film dal světu pojem "paparazzi" (množné číslo). Paparazzo se jmenoval Marcellův přítel a fotograf. (džanik)
- Pro hlavní hudební téma použil skladatel Nino Rota píseň "The Ballad of Mack the Knife“ z muzikálu Kurta Juliana Weilla podle "Třígrošové opery" Bertholda Brechta. (Aelita)
- Rímskokatolícka cirkev mala s filmom problém pre kritiku náboženstva a "Légia slušnosti" ho označila za titul vhodný iba pre dospelého diváka a musela zmeniť svoj hodnotiaci systém. Tlaky na zostrihanie filmu však neboli úspešné. (Raccoon.city)
Reklama