Má ma rád, nemá ma rád

Vyrozprávané je to netradične. Dokonca som si spomenul na Christophera Nolana a jeho Memento. Áno, áno. Ja viem. Trocha preháňam. Ťažko tie dva úplne odlišné filmy zrovnávať. Napriek tomu je spôsob, akým Reiner príbeh divákovi podáva, netradičný. Je totiž rozprávaný na preskačku. Dajme tomu 10 minút ho sledujeme z pohľadu chlapca (vrátane jeho vnútorného hlasu), následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu z pohľadu dievčaťa (vrátane jej monológu). Je to super, je to osviežujúce a je to šikovné. Film je plný nápadov a hoci sa občas scéna začne ako klišé, uprostred zatne do živého (strýko). Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že Reiner do nemalej miery vykráda vlastné Pri mne stoj!, predovšetkým čo sa týka retro poetiky, výrazne docielenej pesničkovým soundtrackom a nostalgickou výpravou časov, ktoré sa už nikdy nevrátia. Na strane druhej... no a čo. Pripadá mi to tak, ako keby som si sťažoval, že je na svete zbytočne veľa atmosféricky poetických retro snímok z „dávnej“ Ameriky, kedy ešte nie každá rodina mala pevnú linku. Každopádne, nemôžem dať vyššie hodnotenie, pretože tomu "niečo" chýbalo. Niečo, čo by ma odrovnalo. Takto je to "len" ľahký a milý nadpriemer. (16.02.2017)

Rob Reiner už jednou o dětech vyprávěl a když se po čtyřiadvaceti letech k tématu vrátil, udělal určitě jen dobře. Flipped je jednoduchý film, vylepšený jednoduchým nápadem - story o vyrůstání jednoho chlapce a jedné dívky je prostě napřeskáčku vyprávěna z obou pohledů. Milý tón příběhu je občas oživován nějakým tím drobným zvratem, spočívajícím právě v rozdílnosti pohledů na věc, každopádně pohoda nevymizí po celých devadesát minut. Herecky se také zadařilo, zejména čtrnáctiletá Madeline Carroll svou rolí žije. Výtku bych měl k výstupu postiženého strýčka v cukrárně, který je až okatě předvídatelnou povinností, jinak se jedná o povšechně příjemnou, náladu upgradující záležitost, jejíž vlezlost člověk ohodnotí na základě aktuální nálady. (20.02.2011)

Audiokniha s pohyblivými obrázky. I kdybyste nevěděli (jako třeba já), že jde o adaptaci románu, tak vám to bude záhy jasné. Tady totiž obraz není ničím více než nutným doplňkem. Nic se jím nevypráví, vše je řečeno výhradně slovy. Mnoha slovy. Působí to prostě jako předčítání knihy. Ovšem je třeba uznat, že výborné předčítání (zřejmě) zdařilé knihy. (14.02.2012)

První láska je asi nádherná a nepopsatelně krásná, ale protože mně se první láska v dětství i během dospívání vyhnula a vyhýbá se mi vlastně pořád, tak ji znám jen z filmů a nemohu posoudit, jestli je tak krásná a zároveň tak komplikovaná, jak ji líčí nejeden film. Ale nemusel jsem ani prožít první lásku na to abych věděl, že celý tenhle film je výjimečný a okouzlující. Přitom film nenabízí nic jiného než primitivní a jednoduchý příběh o dvou sousedech a zároveň spolužácích, kteří se ve svých citech tak nějak míjejí, aby na konci filmu pochopili něco, co je divákovi jasné už od začátku, totiž že tenhle příběh nemůže skončit špatně. Těžko říci, co z tohoto filmu dělá tak výjimečnou a zapamatováníhodnou záležitost. Možná to je zvláštní forma vyprávění, možná lehkost, s jakou se děj posouvá dopředu, možná zasazení děje do 60. let a nikoliv do současnosti, a možná herecké výkony, které jsou opravdu velmi kvalitní a dětští herci nikterak nepokulhávají za výkony svých dospělých hereckých kolegů. Tohle není jen obyčejný film, tohle je film s úžasnou atmosférou a jedním milým příběhem, který prostě chytne za srdce. Zde nemám nad čím váhat, film si pět hvězd zaslouží a taky je ode mne dostává. (25.06.2012)

Zbožňuju tyhle malé, ale něčím přesto výjimečné filmy, které mají svým příběhem, co říct. Bob Reiner si tak trochu zopakoval Stand by me, aspoň na první pohled. Na druhý pohled si ale jde všimnout, že už neměl po ruce tak skvělou předlohu. Styl vyprávění on/ona, on/ona, on/ona a tak pořád dokola se po čase omrzí, ale nudit nezačne. Co ale nikdy neomrzí, je příběh o dospění dvou lidí, kteří prohlédli svou vlastní hrdost. Vždyť kdo za svůj život nepoznal takového jednoho Bryce nebo Juli? (29.11.2010)