Nezabudni na mňa

Zvláštní. Jeden den si doma pustím "Marriage", kde hlavní postavy ztvárnili Chris Cooper a Pierce Brosnan, a další den do kina víceméně náhodou zavítám na "Remember Me", kde vedlejší postavy hrají... ano, uhádli jste: Chris Cooper a Pierce Brosnan. Ale přesuňme se k filmu. Ačkoliv nemám příliš v lásce upírskou ságu Roberta Pattinsona a ačkoliv jsem o tomto filmu před shlédnutím nevěděla nic víc, než že existuje, Remember Me jsem si překvapivě velmi užila. Už dlouho se mi nestalo, že bych viděla film, kde by všechny postavy dokonale zapadaly do děje, byly zajímavé a navíc skutečně přesvědčivě zahrané. Brosnan si tady střihl jednu z nejlepších rolí své kariéry a snad to jako kdysi velmi nadšená fanynka jeho filmů, která viděla téměř vše, v čem se kdy mihl, mohu prohlásit. Neberte mě jako jeho skalní fanynku, postupem doby si uvědomuji, že i přes několik rolí, které mu padnou jako smoking (James Bond), hraje spíše průměrně, Remember Me se mu nicméně skutečně povedlo. Podobně jako Chris Cooper nedostal mnoho prostoru, na druhou stranu byl uvěřitelnější než ve většině toho, co natočil, a hlavně: byl jiný. Jeho postava materialistického workoholika se skutečně vymyká všem jeho dosavadním postavám a nějakým způsobem pro mě jeho konflikty se synem představovali velmi zajímavou část filmu. Není to ale jen o něm (to rozhodně ne), každá postava tu je něčím zajímavá, byť je svým způsobem velmi běžná (ne jako když se vám scénáristé moderních komedií snaží představit nejbizardnější postavičky všech dob) a do děje příjemně zapadá. A to ať už je to portrétující jedenáctiletá holčička, jejíž obrázek přinese Pattinsonova postava ukázat svému otci, nebo Cooperova role policajta, jejíž povolání ještě jaksi víc vynikne v posledních minutách. Ne, Remember Me není romantická komedie, jak by někteří podle Pattinsona mohli usuzovat, je to spíše příběh ze života inklinující k dramatu o tom, jak se protínají životy několika postav. A jako takový je velmi příjemně zpracovaný, to modro-zeleno-šedé vizuální ladění mnoha scén se mi velmi líbilo. Abych to ale nadále neprodlužovala, řeknu jen, že Remember Me je přesně jeden z těch filmů, které pro mě stojí na pomyslné hranici mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kdyby film skončil o pět minut dřív školní scénou a pohledem na hlavní postavu v okně a kdyby se nám nesnažil vše osvětlit a ukázat, jak která postava nakonec dopadla a co v "epilogu" dělala (matka vycházející z domu atp.), převážilo by se mé hodnocení nahoru. Takhle to jsou "pouhé", byť velmi, velmi silné čtyři hvězdy. (26.03.2010)

V době návštěvy kina mi bylo něco přes dvacet, životně jsem chápal pouto s o deset let mladší sestrou a pořád jsem ještě nevěděl, co třeba život schovává. A Robert s Emilie spolu měli tak žhavou vzájemnou chemii, že plátno chvílemi málem doutnalo. Teď je mi něco přes třicet, život se mi neustále snaží dokazovat, že nevím, co pro mě schovává, ale melancholie Remember Me, ta zalezla pod kůži pomalu, ale natrvalo. (31.03.2010)

Velmi intenzivní a traumatizující zážitek, zvláště také proto, že hned po dechberoucím (no jo, mám senťošku) konci jsem zjistila, že nemůžu odemknout dveře od zahradní chaty, kde jsem se na film dívala, a jsem tam tudíž vyloženě uvězněna. Což bylo asi před pěti minutami. Pomóc, já chci ven! (PS: Občas mám dojem, že moje komentáře připomínají spíš blogové zápisy, snad to není zakázané.) A teď, když už jsem se snad dosytosti vyhysterčila a znovu našla našla ten kout chaty, kam dosáhne wifi, se mohu blíže vyjádřit k filmu. Především kvituji s povděkem, že ze všech možných typů postav byly vybráni spíše ti outsideři. Rebel Tyler, toť věčný a vděčný filmařský objekt, introvertní dítě - génius, které netráví svůj volný čas kňouráním, vzýváním aktuálních popových hvězd a otravováním rodičů (jako to dělají všechny děti z rozvrácených rodin ve všech amerických filmech a skoro vždycky je hraje Dakota Fanning), a ta holka Ally je taky divná, protože když zrovna nerandí s rebelem, tak se učí nebo se věnuje svému otci, to přece vůbec nejsou činnosti vhodné pro film. Musím pochválit i styl zvoleného soundtracku, sama podobné srdceryvné podklady nemám příliš v oblibě, ale k tomuto filmu mi přišly naprosto adekvátní. Co se týče herců, tak staří zkušení harcovníci představující rodiče se drží spíš zpátky a všechno zůstává na mlaďoších, kteří se tak musí opravdu snažit. Emilie de Ravin má moc pěkný hlas a její postava mi přišla dobře zahraná. Když si například vzpomenu na nějaké "normální, ale traumatizované" holky, které hrávala Winona Ryder, tak to bývaly většinou slepice, u kterých jsem si říkala, že nechápu, proč je jejich osudoví mužové pořád milují. Tady to nebyl ten případ, postava Ally se mi opravdu líbila, nepřekročila žádnou hranu, ale ani na ní nebalancovala. Fajn. No a co se týče Roberta, tak na toho já trochu držím, protože mi přijde fascinující, jak se z někoho tak škaredého může stát takový idol týnejdžerek.Já ho miluji též, to přiznávám, protože má krásné zuby a velký předkus (ať si kdo chce co chce říká, prostě ho má), ale když se dívám na jeho tvář, přijde mi v postatě taková divná. Nesouměrná, brada je příliš výrazná a celá spodní čelist jakbysmet, oči daleko od sebe a ještě poměrně malé a úzke, neohrabané až ploché rysy tváře, nepříliš či vůbec smyslné rty, křivé čelo--- prostě kromě zubů na něm není nic moc ke koukání, tak co ty fanynky blbnou?! Z herců tady dostává nejvíc prostoru a já pořád nejsem schopná posoudit, jestli to zvládá, nebo ne. Nic mi na jeho výkonu nevadilo, ale co když jsem byla jenom ovlivěná těmi zuby? Nevím, ale nejspíš bude mít ještě dost času přesvědčit mě v dalších filmech a dalších rolích, že opravdu umí hrát. I když, jak praví poselství filmu, kdo ví, co se může stát. Carpe diem! (03.07.2010)

Nejdříve to vezmu od konce; co to k sakru bylo? Vůbec to do filmu nezapadalo a i když to byl účel, já bych to vyškrtla. Jinak se příběh táhnul, zkrátka nic neříkající - nemastné neslané. Ale jedno Remember me nelze upřít; Pattison umí hrát rozervané chudáčky tak dobře,že si začínám říkat, jestli to vůbec hraje. Jinak podle názorů fanoušků tohoto počinu jsem usoudila, že takové hodnocení má vážně jen kvůli konci.. Tvůrci holt ví, jak na to! (03.03.2011)

Coulter chcel týmto filmom isto veľa povedať, len niečo z toho sa mu podarilo. V prvom rade hlavne záver diváka zľahka prefacká a posledných 10 minút prinesie úplne iné emócie. To čo v tomto filme funguje je vzťahová rovina Tylera s mladšou sestrou, intrákový bezstarostný život a vtípky s ním spojené. Melanchólia je síce naznačená, no nemôžem si pomôcť, na mňa to pôsobilo skôr ako manipulatívny kalkul, rovnako ako obsadenie toporného "Patizóna" do hlavnej role. Príbeh a námet nebol zlý, spracovanie priemerné, Pattinson síce nehrá úplne mimo, ale ani presvedčivo nie. (30.07.2010)