Terapia

Ačkoliv bylo ve filmu hodně sexu, nemůžu říct, že by mě pohled na nahou padesátiletou Helen Hunt nebo muže s obrnou nějak pohoršoval, což překvapilo i mě samotnou:) Naopak mě toto téma zaujalo, protože otázka sexuality postižených je poměrně tabuizovaná a zabývat se tím takto veřejně ve filmu je z mého pohledu odvážné a pozitivní. Také byla dobrá kombinace lítosti a humoru hlavního aktéra, protože jestli byl film opravdu podle skutečné události, tak musel jeho vnitřní sílu obdivovat úplně každý včetně mě. (05.02.2013)

Filmy "based on the true story" se mi vždycky líbily a zde to díky skvělému příběhu a obsazení v podobě Helen Hunt a W. H. Macyho platí dvojnásob. Film není vlastně ani tolik smutný, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože je zde na problém nahlíženo z té světlejší stránky (mně to tak alespoň přišlo). Zkrátka milý a sympatický snímek, který mohu jen vřele doporučit ke zhlédnutí. (12.02.2013)

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Sezení, jehož ústředním heslem je plná penetrace…Chybí tomu noblesa a opravdový humor Nedotknutelných, poetičnost a bezvýchodnost Skafandru a motýla nebo civilnost a síla Hlasu moře…Lewinův přístup je pozitivní, odlehčený, ale nevýrazný...A že se Helen ve svém věku svlékla? No a?...Přesto může být poučné zjistit, jaký je rozdíl mezi sexuální terapeutkou a prostitutkou… (29.01.2013)

Ošidné téma sexuální "výuky" fyzicky postiženého člověka (po obrně znehybněného od hlavy dolů) se Sezením podařilo vkusně zpracovat jako otevřené romantické drama s odlehčeným humorem i pozitivním nadhledem (a trochou nevyhnutelného sentimentu na závěr). O hereckém položení Johna Hawkese nejvíc svědčí to, že jsem ho ve zkrouceném těle rozpoznal až po dlouhých desítkách minut, o odvážném výkonu Helen Huntové jako sexuální terapeutky, která se zpočátku nehodlá citově zaplést, či úsměvně rozpolceném knězi Williama H. Macyho, jemuž se hlavní hrdina přátelsky zpovídá ze svých (ne)úspěchů, pak nemá cenu diskutovat. (27.02.2023)