Amarcord

Řekne-li se evropský film, vybaví se mi Amarcord. Řekne-li se puberta, vybaví se mi mocná ňadra paní trafikantky, nadržená Lištička a onanie v autě. A řekne-li se Amarcord, vybaví se mi vřelý a láskyplný film, který uvolněnými tahy s lehkou nadsázkou črtá portrét italského maloměsta se všemi jeho slastmi i strastmi. Vybaví se mi motocyklista zvaný Prďoch, banda pubertálních výrostků, zakrslá jepťucha, vzteklý otec a prdící dědeček. Prostě film, který je mi blízký a který mě fascinuje už celá léta. Tolik krásných minipříběhů, tolik humoru, tolik lásky k postavám. Amarcord je velkolepá oslava vypravěčství a režijních dovedností, otevřené filmové duše... Prostě všeho, co pro mě znamená evropská kinematografie ve svých nejlepších chvílích. (25.01.2004)

Z filmů, které jsem od Felliniho viděl, je tento asi divácky nejvstřícnější. Tím by se vysvětlovalo i velmi vysoké hodnocení, které si zde AMARCORD vysloužil (po SILNICI je to druhý nejlépe hodnocený Felliniho film na ČSFD). Nic naplat, ale komedie je podle mě nejúspěšnější žánr, který mají v oblibě asi úplně všichni a který představuje nejjistější cestu do srdce většiny diváků. Přes to přese všechno, já osobně si od mistra více cením jeho vážnějších snímků (a především pak těch, které vzešly s tvůrčí spolupráce s Mastroianim). AMARCORD je podle mě jen hloupoučká komedie, která nedosahuje kvalit dalších snímků Felliniho filmografie - toto píšu po druhém zhlédnutí, které můj dojem z tohoto filmu jen utvrdilo. (25.08.2013)

Nádherná tragikomická mozaika příběhů různorodých postaviček jednoho přímořského městečka v Itálii. Vůbec zde není podstatné, kdo je ústřední postavou a co se bude dít. Čas plyne a divák je unášen filmem se stejnou lehkostí a hravostí, jakou představuje poletující chmýří, které symbolizuje změnu ročního období - příchod jara. Stejně bujaře jako jaro, vítají místní obyvatelé první sněhové vločky (až na vyjímky: "To už je čvrtejn den a ten bílej sajrajt furt padá."). Byl to můj první Felliniho film, co jsem měl možnost vidět, a těším se na další setkáná s PANEM režisérem. (01.04.2003)

Sociální kritika schovaná za autorovy vzpomínky na mládí vždycky dodá diváku nadhled a shovívavost nad zobrazovanou společností... Všichni hrdinové mají své chyby, většina obyvatel Felliniho rodné Rimini se většinu dne jen 'po italsku' povaluje na ulicích, hledají jen zábavu, partnery, sex, dobré jídlo a pití. Útržkovité paměti vyprávěné jakoby s nostalgickým úsměvem ve tváři režiséra však všem těmto postavám dodávají pocity a duši, mnohý divák se s nimi jednoduše ztotožní.. Přes všechen dobrovolný chaos jejich životů, pomalé jednání a sálodlouhé rozhovory o ničem, obdivuje celkovou pospolitost jejich života, komunitu, kde jsou všichni bez anonymity propojeni a nikdo se nezdá být stranou. V městečku, kde na jaře poletuje chmýří a v zimě padají vločky sněhu. Stejně, jako kolem nás poletují Felliniho vzpomínky. Jen mě mrzí, že zůstávají každá sama a pevnou sněhovou kouli se z nich vytvořit nepodařilo... (23.06.2011)

Groteskný náhľad do života obyvateľov talianskeho malomesta, ktorému nechýba humor, láska, smútok a typicky talianska kombinácia krásnych žien a dobrého vína. Áno, Amarcord rokmi zreje do krásy a chuti presne ako kvalitné víno a rovnako ako majster Fellini. Jeho postavy z najrôznejších prostredí ako škola, grandhotel, obyčajná domácnosť či žena, ktorá šľape chodník, miestna krásavica, samozvaný rozprávač či dospievajúci mladík objavujúci zákutia milostného života... to je len pár črepín ikonického diela talianskej kinematografie. Videné v originálnom talianskom znení s titulkami. Pre najlepší zážitok rozhodne odporúčam práve túto verziu. (06.02.2013)