Proces H

Další důkaz, že komouši jsou zvrácená a pokřivená banda, která se neštítí ničeho. (9.6.2009) Po shlednutí všech dílů mi vře žluč nad tou zrůdnou kumunistickou cházkou. Pomyslna kudla v kapce je už davno otevřena a vím přesně kam a koho by měla bodnout. Dokument je syrový, drsný a při jeho sledování se Vám honí myšlenky v hlavě jakou hrůzu museli prožívat, protože přesně věděli co je nakonec čeká. Osobně jsem zažíval celé spektrum emocí, od zlosti přes težké znechucení až po lítost a smutek. (04.06.2009)

Z hlediska historie je tohle neuvěřitelně důležitý film. Učitelé dějepisu by ho měli povinně pouštět svým žákům na hodinách a komunisti by měli přestat kecat a konečně se začít aspoň trošku stydět, tedy dělat to, co nedokázali za posledních dvacet let. Rozhodně by to měli reprízovat minimálně jednou za rok, a dát tomu hodně velkou reklamu, aby se na to jak to tu vypadalo před padesáti lety mohli podívat všichni bez ohledu na věk, či politické přesvědčení. Co se týká dokumentu v rámci pravdivosti a objektivity, tak by se Michael Moore mohl přijet učit, aby viděl, jak by měl vypadat seriózní dokument. A američtí herci by se mohli učit od prokurátorů Urválka, Viesky a Brožové, aby viděli, jak se správně přehrává v průběhu procesu a při závěrečných řečech (týká se herců, kteří budou někdy v brzké době hrát obhájce), protože takový výkon, jaké podali ti tři výše jmenovanní (proč jenom nemohli ty zmetci skončit u zdi), to chce opravdu talent a HLAVNĚ hodně HODNĚ silný žaludek. (06.06.2009)

Výborne spracovaný, viac dielný, historický dokument, ktorý by sa mal povinne premietať študenom stredných škôl, aby si aj mladá generácia, ktorá už našťastie nezažila temné obdobie komunistickej diktatúry, uvedomila neľudskú beštiálnosť tohto zvráteného systému, čo dusil našu spoločnosť viac ako štyridsať rokov. Život jednotlivca nemal žiadnu cenu. Všetci sa museli prispôsobiť požiadavkám a predstavám vládnucej KSČ. Kto vyčnieval z radu bol nemilosrdne zneškodnený. Slobodomyslení, inteligentní ľudia, ktorí nesúhlasili s totalitnou politikou jedinej vládnucej strany boli označení ako zradcovia, záškodníci, diverzanti, špioni, zločinci. K upevneniu moci a zastrašeniu oponentov socialistického zriadenia poslúžil aj monštrózny proces s JUDr. Miladou Horákou. Spoločne s ďaľšími jedenástimi čestnými, nevinnými ľuďmi bola obvinená so skutkov, ktoré nikdy nespáchala. Bola zatknutá, väznená, brutálne duševne aj fyzicky týraná a nakoniec prinútená verejne vystúpiť v tomto nespravodlivom, vykonštruovanom procese. On to vlasne ani nebol žiaden súdny proces, ale pripravená inscenácia s predom známym koncom. Jan Buchal, Dr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a Dr. Milada Horáková boli neprávom odsúdení na trest smrti. Rozsudok bol vykonaný v ranných hodinách, dňa 27.6.1950 v Pankráckej väznici. Nebola to poprava, ale sprostá, politická vražda. Dr. Milena Horáková sa stala jednou z mučenníkov ukrutného, komunistického režimu. Nikdy na to nesmieme zabudnúť. Česť a sláva pamiatke tejto odvážnej ženy. Už nikdy nesmieme dopustiť, aby v mene ideológie a v záujme udržania si vlastnej moci boli vraždení nevinní občania. **** (18.04.2010)

Po shlédnutí poloviny dílů už si snad mohu dovolit hodnotit - jde o mimořádně pečlivě zpracovaný dokument, který se opírá o autentické filmové záznamy procesu s politickými odpůrci komunistického režimu na přelomu 40. a 50. let. Je to sugestivní podívaná, doplněná vstupy historiků, kteří dění na obrazovce komentují a doplňují informacemi. Určitou nevýhodou je jedině délka a celková obsáhlost materiálu, který vyžaduje vnímavého diváka. Pro fanouška historie jde nicméně o velkolepý, byť tíživý zážitek a možnost doplnit si obraz celkové devastace právní a politické kultury v komunistickém Československu. Celkový dojem: 95 %. Velmi potřebný dokument. (04.06.2009)

Tzv. proces s Miladou Horákovou byl gottwaldovským režimem vědomě "komponován" jako postih třetího odboje, jako snaha v zárodku zničit jeho potenciální domácí centrum. Estebácká a enkaveďácká "lyrika" i "epika" proto vytvořila papírovou obdobu prvoodbojové Maffie i druhoodbojové exilové londýnské vlády a jejího domácího ekvivalentu - Politického ústředí včetně sítě domnělých návazných organizací. Černé listiny, lhostejno, zda pomyslné či skutečné, byly důsledně skládány z těch, kteří po únorovém puči neztratili páteř. Složení domnělé skupiny evokuje ještě jiný, starší proces: proces lipský, v němž byli souzeni domnělí žháři říšského sněmu a který předešel neblaze proslulou "noc dlouhých nožů", jež následovala o rok později. Jakkoliv snaha proces reglementovat nebyla bez úspěchu, v tomto vylhaném jednání řada protiprávně obžalovaných vědomě vystupovala proti režii, kterou vedli moskevští poradci. Mimo důsledné využívání dochovaného filmového záznamu, díky němuž můžeme nahlédnout do tváří předních osobností tehdejší demokratické levice (Horáková, Kalandra, Nestával, Peška, Dundr, Zemínová), ale také vidět v akci zločince v taláru (Vieska, Biedermannová-Brožová, někdejší sociální demokrat Josef Urválek), si režisér Vadas dal práci se zakomponováním rozhlasového záznamu a s využitím znalostí předních historiků (asi nejzasvěcenější byl nejstarší z nich Karel Kaplan) i předních teatrologů (např. neméně výtečný Vladimír Just) i mapování životů a profesních drah druhé strany procesu, tj. prokurátorů i předsedy soudního senátu Trpáka a rovněž některých policistů a dozorců . Závažné byly i komentáře těch, kteří přežili; za zvlášť důležitá považuji svědectví Františka Přeučila a sestry i dcery hlavní hrdinky procesu - ušlechtilé, nezlomné, statečné i hluboce lidské Milady Horákové (výrazně je dokresluje např. Nestávalovo svědectví o tom, jak při konfrontaci během výslechů nebyl s to poznat Kleinerovou, ztýranou a k nepoznání změněnou podstoupeným mučením). Divák tak získal ojedinělou možnost nahlédnout z mnoha stran jakoby nezúčastněně do pomyslné kuchyně, v níž se určovaly jak ingredience, tak výstupy těchto zrůdných justičních "technologií". Za zmínku stojí i nemalá občanská statečnost pracovníků filmového archivu, kteří se postarali o to, aby na konci šedesátých let náhodně nalezený záznam nezmizel a po desetiletích mohl vydat svědectví o statečnosti ztělesňovatelů alternativního levicového konceptu - demokracie socializující. Demokracie, která byla dalším popraveným v této hrůzné tragédii organizovaného zločinu. České televizi, jíž je nutno s náležitou úctou za tento skvělý čin její publicistiky poděkovat, se podařilo zachytit podstatný kus historie našich novodobých dějin. A vrátit do hry to nejlepší, co v ní tehdy bylo k uchopení. Hrdiny, před kterými je i dnes nutno smeknout bez ohledu na to, jak odolávali mučení svých vyšetřovatelů. Lidi, kteří nikdy neztratili víru v obnovu demokracie a konec hrůzného sovětizačního režimu. (11.07.2009)