Plešatá zpěvačka

Divadelních záznamů jsem neviděl zrovna málo, ale snad nikdy jsem neviděl žádný takový, který by jen jel podle přeložené zahraniční předlohy. Právě proto mám krapet problém to nějak jednoznačně ohodnotit, jelikož nevím, kde přesně je taková i předloha a kde přesně jsou problémy téhle určité inscenace, takže to bude hodnotit čistě subjektivně. Hra s jazykem je to skutečně zajímavá, dialogy jsou správně učebnicové (i učebnicově zahrané) a absurdně nesmyslné, funguje i určitý přesah v tom (vůbec je zajímavé vidět, že z čím nižší společenské vrstvy určitá postava je, tím víc je normální a víc chápe realitu okolo sebe, zatímco co ti nejbohatší si ani nemají o čem povídat a jejich dialogy nakonec upadnou v pouhé blábolení), stopáž je taky příjemná, ale zároveň mi vadila přehnaná repetitivnost některých vtipů, která sice je záměrná, ale když už jí je moc, tak prostě nevynikne a už je jen trapná a vůbec toho vtipného zde moc není a čekat na to je místy trochu nuda, protože ty nesmyslné pointy přichází až za dlouho. Ale i přes určité vady to něco do sebe má, podmanivou atmosféru to má většinu času taktéž a osobně se mi to spíš líbilo než naopak. Je zde navíc krásně vidět, že absurdní dramata se opravdu nejvíc hodí na divadelní prkna. Slabé 4* (04.07.2022)

Brutálna erupcia neskutočne absurdných dialógov zdanlivo bez ladu a skladu. A v tej totálnej absurdite bola tá neskutočná krása a vtip. Plešatú speváčku som videl po prvý raz, avšak už niekedy v roku 1980 som objavil starú recenziu inscenácie z roku 1969, kde sa spomínalo uvedenie Jarryho absurdnej hry "Kráľ Ubu" . Spomeňme jeho úplne prvé slovo : "Merde!" V plešatej speváčke sa ďalší absurdný dramatik, Ionesco pohral so slovíčkami a pospájal ich do takých nechutností, že rozum ostával stáť. Spomeňme len na anekdoty a slovné prešmyčky rozprávané v spoločnosti návštevy. (29.05.2009)

67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. (29.05.2009)

Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. (22.08.2013)

Tento komentář bude sloužit spíše jako takové srovnání než jako hodnocení hry samotné, protože jsem knihu četl a byla fantastická! Za mě 2. nejlepší, jakou jsem kdy četl. Tak tedy ke hře. Na jevišti jde samozřejmě hlavně o to, jak herci své postavy dokážou prodat, a tady se to povedlo na výbornou! Herci byli vtipní a přesvědčiví. Za mě byla nejlepší paní Smithová a nejhorší asi Máry, tam mi ty vtipy moc nesedly. Oproti knize některé vtipy vynikly více a některé méně, např. více vynikl vtip s ,,Všichni jsme nachlazení.". Oceňuji velmi kulisy, které byly sice jednoduché, ale přesto dobře funkční a hezky uspořádané. A nakonec změny, které byly ve hře provedeny. Tak hlavně bylo jich minimum, za což jsem rád a změny samotné byly obohacující a občas dokonce o trochu lepší než v předloze (finále, to mě velice příjemně překvapilo). Za mě doporučuji, je to vtipné, skvěle zahrané a myšlenka zůstává stejná. Vyhodnocení: Oheň začal hořet🔥! (19.01.2022)