Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (35)
Po vzoru Miloše Zemana (včera jsem se koukal na Hyde Park): Podívejte se, pane redaktore. Já chodím do divadla poměrně často a právě divadlo považuji za jednu z nejlepších možností, jak se kulturně vyžít. To ale ještě neznamená, že budu vychvalovat každý divadelní záznam vyvěšený na ČSFD jenom proto, abych dal ostatním nezúčastněným najevo, že jsem něco víc, když chodím i někam jinam než do kina. To raději přiznám, že jsem buď nedostatečně vzdělán v oblasti anglické absurdní satiry anebo nedostatečně otevřen přijmout hodinové klábosení o prdu, abych zapadnul do zdejší rudé řeky a žil dál svým nenápadným životem. (Filmfest Hurghada 2012, 49/67) ()
"Dám ti papuče své tchyně, když mi dáš rakev svého manžela." V rámci možností za plný počet. Není to takové, jako kdybych to režíroval já (jojo, do všeho kecat, to je moje), ale to je čistě osobní pocit. Klobou dolů před herci, protože naučit se tak konverzačně složitou hru, jako je brilantní dílo génia Ionesca o absurdnosti a zbytečnosti jazyka, to nemohla být legrace. Výsledek ale legrace je. Směju se pokaždé, když si Plešatou zpěvačku čtu, a zasměju se pokaždé, když se na ni podívám. Co chtít víc? Navíc tu vystupuje nádherná Jitka Nerudová, kterou jsem sice nikdy nikde jinde neviděl...ale to nevadí, já si ji najdu. Protože jak říká služebná Mary: "Mé pravé jméno je Sherlock Holmes." ()
67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. ()
Pro zasvěcené jde o kultovní záležitost, pro náhodné diváky patrně o velmi svéráznou ujetou hříčku. Legendární absurdní hra, která svého autora proslavila po celém světě. Podivné postavy a především šílené dialogy. O smyslu viděného mohou naši intelektuálové vést prakticky nekonečné plodné debaty. Nic to nemění na faktu, že jsem se velmi slušně bavil. Celkový dojem: 80 %. ()
Scénář Eugèna Ionesca nepopíratelně svou kvalitu má, absurdita a ne-smysl byly jeho cílem, ovšem v tomto divadelním záznamu, který vysílala ČT2, zážitek zcela nehorázně ruší publikum smějící se téměř každé replice (aniž by byly nutně vtipné). Bohužel se tu asi projevují ony regionální rozdíly České republiky, kdy pochybuju, že by publikum na Moravě reagovalo obdobně (dle mého názoru na divadle tohoto typu) nevhodně, nezdvořile a netaktně. Přece jen se jedná už o klasickou inscenaci a není to Show Jana Krause nebo Natočto!. "Raděj sítě v chatě, než mléko v hradě." *výbuch smíchu* Cože?! Naneštěstí mi to tak připomíná prezidentskou "debatu" na Primě (23.1.2018). Na Plešaté zpěvačce jsem byl v divadle v Ostravě před necelými deseti lety a rozhodně bych si takto hlučné reakce pamatoval. V Praze je to asi normální, neuvěřitelně to zde rozptyluje a štve. Pro záznam tak 55%, samotné dílo hodnotím na 75%, osobně mi stejně moc nesedí. ()
Reklama