Wall Street: Peniaze nikdy nespia

Peniaze nikdy nespia, diváci občas áno. Charlieho cameo, tri Eliho výstupy a zvonenie Shiovho mobilu sú snáď jediné veci, kvôli ktorým sa oplatí vidieť túto bezzubú, sentimentálnu rozprávočku, ktorú Stone halí do zdania, že rozumie podstate ekonomickej krízy, a umelo sa jej pokúša dodať švih otravne polopatistickými alebo samoúčelnými videoklipovými fintičkami. Comeback? Hovno, len pokračovanie mizérie jedného kedysi zaujímavého filmára. (30.10.2010)

Ani sa nečudujem, že sa okolo fenoménu pojmu 'peniaze' netočí viac filmov podobného charakteru. Stone je jeden z mála, ktorý dokázal dokonca už dvakrát spracovať príbeh v divácky zložitom prostredí burzy a finančných trhov. Nie je jednoduché prispôsobiť a zjednodušiť terminológiu sveta maklérov a ich rozhovory tak, aby z toho mal niečo aj bežný konzumný divák. Divácke skupiny z finančných sfér by totiž asi film v kinách nezachránili. Herecký trojzáprah LaBeouf-Douglas-Brolin ťahá celý film plnou parou až do cieľa a ani na chvíľku nezaváhal. Brzdil to jedine priemerný výkon Carey Mulligan a nevýrazný hudobný podmaz v zlomových scénach. Pomerne jednoduchá líniu príbehu bola lišiacky skrytá a k jej odhaleniu vlastne príde až na záver. To som už mal ale dobré dojmy z filmu za sebou, takže na celkovom výsledku to nič nemení. 80%. (02.10.2010)

Škoda, že Stone nevydržel v kursu nastaveném první hodinou filmu. Pak bych mu napálil plný hodnocení a s radostí. Bohužel si neodpustil ke zbytku se nehodící cukrkandlovej závěr, kterej notně shazuje předchozí dosti poučnou exkurzi do makléřského světa (nehledě na to, že postava Carey Mulligan mě dost kakala, její myšlení pro mě bylo daleko nesrozumitelnější než finanční operace). stejně tak pasáže s jadernou fůzí v současné době spadají trochu do světa SF. Ale budiž. I tak je Wall Street: Money Never Sleeps parádní režisérský kousek plný výborných a přehledně podaných postřehů do finančního světa a praktik fungování burzovních spekulací. Prolínání křivky hodnot cenných papírů s panoramatem Wall streetu, rozdělování obrazu na několik částí (včetně stylového telefonního hovoru během jízdy autem) a spousta dalších režijních vychytávek dokazují, že Stone ještě neřekl poslední slovo. Samotné postřehy z finančního světa zvláště v první části takřka vyrovnávají nejlepší kousky Birda a Fortuna na toto téma, viz tu a tady, zejména jasný poukaz na to, že dluhy zase přešly prostřednictvím státního příspěvku na poplatníka, zatímco banky se zbaví bezcenných finančních produktů a jedeme dále močálem černým kolem bílých skal. Nedá mi to, abych se v téhle souvislosti nepozastavil nad pár poznámkami komsomolců volného trhu, kteří zjevně neví, která bije, když se řekně hedgeový fond nebo short selling a svou představu o dokonalém systému zvaném kapitalismus odvozují z modelu "zisk proudí z kvalitní výroby levnější než konkurence". Škoda že není rok 1850. (11.11.2010)

Michael Douglas je po letech propuštěn z vězení a mezi jeho osobními věcmi je mu po výkonu trestu navrácen i obstarožní mobilní telefon, který jakoby symbolizoval dobu, ve které se odehrávala jednička. Jenže namísto Charlieho Sheena (i když na jeho podařené cameo přijde také řada) je zde Shia LaBeouf, je 21. století, peníze stále znamenají velkou moc a Oliver Stone je naprosto z formy. Jeho nejnovější počin je vlastně jen takový shluk blábolů, jejichž obsah je mně vzdálený jako obchodování na Wall Street. Film přes svou značnou délku nemá ani žádný dramatický oblouk.Těšil jsem se na společné scény Douglas/LaBeouf, ale nějak neměly ten potřebný náboj. Douglas zpočátku ze sebe dělá sympatickou postavu, pak vyhraje jeho "nenažranost" a pak zase uhraje plichtu v závěrečném smíření se svou milovanou dcerou, budoucím zetěm, a v neposlední řadě s budoucím vnukem. Vědomí, že bude dědeček z něj udělá charakterního člověka a této hovadině měl divák uvěřit. Shia LaBeouf se do role vůbec nehodil a představoval bych si ho dovádět někde na plácku za barákem, ale jako burzovní makléř působil nevěrohodně. Herecky nezklamal Frank Langella, který sice ve filmu nepobyl moc dlouho, ale jako zkrachovalý obchodník, který dovedl svoji společnost do záhuby, se jevil přesvědčivě a nevyzpytatelného slizouna si v zajímavé roli vystřihnul i Stoneův oblíbenec z poslední doby Josh Brolin. Jinak jsem se perfektně nudil a film byl naprosto o ničem. Čistý propadák. (02.11.2010)

Společně se Snowdenem určitě nejlepší a hlavně nejosobitější režijní počin Olivera Stonea v tomhle století. Ta Director-power z toho vyloženě odkapává a jenom sledovat vzletné kamerové pohyby mezi mrakodrapy Manhattanu je zkrátka zážitek, nemluvě o hereckých výkonech Douglase, Langelly či Joshe Brolina, kteří svým postavám vdechují ještě více než jen život (a abych nekřivdil, tak LaBeouf také vůbec nic nekazí). Měl jsem ale docela problém s tím, kam příběh celou dobu klikatě směřuje a kam (a hlavně jakým stylem) nakonec vyústí. Je celkem jasné, proč se rozhodlo vzkřísit finanční bestii Gordona Gekka zrovna rok po ekonomickém kolapsu, který položil mnoho firem a otřásl se samotnou měnou - Stone mohl zase vesele nastavit zrcadlo celému finančnímu a burzovnímu systému a skrze nevypočitatelného parchanta vystavit komplexní metaforu velké bubliny, která může kdykoli splasknout, ať už hrajete nefér či ještě více nefér. To je ok, i když ty létající bubliny si mohl tak zkušený režisér odpustit. Do toho ale sledujeme na povrchu dost tuctovou rodinnou linii a reminiscenci příběhu původního filmu v nové době (a s jednou poučenou postavou), přičemž Stone právě mnohem méně zajímavé rodinné motivy nakonec strčí do popředí a ve finále dospějeme k zakončení, v němž jeden chamtivec dostane přes prsty, ale ostatní stále žijí vesele v bublině a divák postává trochu v rozpacích opodál. Ta myšlenka je hezká, ale drolí se to mezi prsty a lehce vítězí dojem překombinovanosti - na rozdíl od jedničky, která si hrála jen na to, co hráli dva vychytralí chlapáci mezi sebou. 70% (04.04.2020)